Zahrada se srdcem


Některá zahrada se ukáže v celé své kráse na první pohled, jiná odhaluje své kouzlo postupně – při každém dalším kroku vás čeká nějaké překvapení.

Před bývalou prádelnou je další místo k sezení. Terasu zabydluje přenosná zeleň, kameny a vyřezávané plastiky, na pergole se daří vistárii

Právě takovou oázou plnou zajímavých zákoutí je zahrada manželů Marie Janečkové a Jaroslava Štětky v Plasích. Jejich zahradu by mohla stručně charakterizovat slova: květy, zeleň, kameny, keramika, dřevěné plastiky, pergoly, posezení. Slova ovšem zdaleka nevystihují skutečnost v celé její barevnosti a různorodosti.

Tudy se dříve sjíždělo do garáže. Teď tu rostou dřišťály, kleč, v pozadí dekorativní tráva ozdobnice čínská a kvetou japonské sasanky a afrikány

Z ulice je vidět pouze předzahrádka a rozsáhlá skalka vedle domu, hlavní část zahrady je skryta za domem. Pozemek leží na mírně klesajícím svahu, najdete tu proto i schody a svažující se chodníčky. Parcela není příliš veliká, ale je rozčleněna drobnými stavbami a zelení tak, že působí dojmem rozlehlé zahrady.

Králíky vystřídaly květiny

Po téhle zahradě chodí paní Janečková už několik desetiletí, vyrůstala tady. Pozemek ale tehdy vypadal docela jinak. „Byl tu hliněný dvorek, záhonky se zeleninou, ovocné stromy rostly až u domu, rodiče chovali slepice a králíky,“ vzpomíná paní Marie na své dětství. K malé hospodářské stavbě a prádelně na dvorku přibyla později ještě garáž.

Dnešní majitelka začala kultivovat zahradu už před lety. Především odstranila přestárlé stromy a zasadila pár tújí a smrků. Ani ty už nenajdete, příliš vyrostly a musely být pokáceny. Užitkovou zahradu začaly postupně nahrazovat okrasné rostliny.

Starý pekáč, a jakou ještě dělá parádu! Mezi drobnými netřesky a rozchodníky nechybí kámen

Výraznější změny začala zahrada prodělávat asi před deseti lety, kdy se Marie provdala. Na realizaci svých nápadů a větších zahradních úprav tu teď měla silnou mužskou ruku. Koníčkem pana Jaroslava, bývalého učitele přírodopisu, je navíc práce se dřevem, takže všechny pergoly, treláže, zahradní nábytek i vyřezávané plastiky jsou jeho dílem. Učitelka výtvarné výchovy zase miluje květiny a má cit pro hezké věci – například malované kameny v zahradě vytvořila ona. Radou ohledně zeleně přispěla i kamarádka a bývalá žačka obou manželů, paní Růžena Svobodová.

Místo cesty je skalka

K nepoznání se změnil příjezd k bývalé garáži. Místo něj je dnes na svahu vedle domu bohatě kvetoucí a zelenající se skalka s kameny, zajímavě tvarovanými kusy dřeva a keramickými džbány. Kombinace zelených a kvetoucích rostlin, kamenů, dřeva a keramiky je pro tuto zahradu typická a opakuje se i v jejích dalších částech. Keramické nádoby pocházejí z plzeňské, kožlanské a kralovické dílny.

Pod rozlehlou pergolou, obrostlou přísavníkem pětiprstým, se odpočívá i stoluje. Po trelážích vzadu se pne břečťan. Nechybí tu ani výtvarná díla pana Jaroslava

Na plácku před bývalou garáží, hned vedle vstupu do domu, vybudoval pan Jaroslav velkou pergolu s příjemným posezením. „Od jara do podzimu tu stolujeme,“ svěřuje se paní Marie.
Vůbec se nedivím. Pod pergolou je opravdu příjemné spočinutí. Sedící chrání před případným deštěm střecha z průhledného plastu a před sluníčkem rákosové rohože. Konstrukci obrůstá přísavník pětiprstý a je odtud hezký výhled jak na skalku, tak na rozkvetlou terasu za domem.

Auto má dnes místo pod dřevěným přístřeškem hned u ulice. I ten díky obrůstající zeleni do zahrady zapadá. Z popínavek na pergolách a trelážích se tu daří psímu vínu (loubinci), vistárii, přísavníku tří i pětiprstému, rdesnu a akébii.

Terasa samý květ

Důležitou roli tu hrají bývalá garáž, prádelna a hospodářská stavba. Oddělují totiž dlážděnou terasu za domem od zahrady, do níž se sestupuje po schodech nebo po chodníčku. Garáž a prádelna se změnily v Jaroslavovy dílničky, kde pod jeho šikovnýma rukama vznikají všechny dřevěné prvky do zahrady.

Plastika Srdce-zvon zkrášluje terasu

Na terase jsou pro potěchu oka různě seskupeny keramické nádoby s kvetoucími i zelenými rostlinami, doplněné hezky tvarovanými kameny. Je tu i další venkovní posezení pod menší pergolou, bohatě obrostlou vistárií.

Jeden průchod na zahradu hlídá dřevěná kočka, ve druhém jsou zavěšeny plastiky Srdce-zvon a Strážce studny. Je tady i malé posezení na sluníčku, které se využívá hlavně na jaře.

Zeleně až oči přecházejí

Když vstoupíte do zahrady, naskytne se vám pohled nejprve na část porostlou nejrůznějšími stromky, keři a květinami, mezi nimiž se klikatí kamínky vysypaná cestička. Jsou tu túje a další jehličnany, magnólie, rozložitý rododendron, vajgélie, kolkvicie, mochna keřová, brslen, dřišťály, japonská vrba, ruj, skalníky, ze stálezelených rostlin ozdobné trávy a mezi tím vším půdopokryvné rostliny.

V pozdním létě zdobí záhony něžně fialkové květy japonské sasanky

Od jara tu rozkvétají mnoha barvami sasanky, tulipány, krokusy, kopretiny, zvonky, astry, škornice, jaterníky, kamzičníky, devaterník, rozchodníky, šeřík… Při naší návštěvě koncem léta převládaly hlavně různé odstíny zelené. „Údržba při takovém množství rostlin musí být průběžná,“ odpovídá na mou otázku na péči o zahradu paní Marie. „Kytky se ale přizpůsobí i skromné péči. Tulipány například už nevyndávám ze země. Jak odkvetou, zapomenu, kde jsou. Už si zvykly.“ Pod cestičkami z kamínků je jako ochrana před plevelem položena fólie.

Při procházce mezi bujnou zelení je stále na co se dívat

Níž se rozkládá trávník s ovocnými stromy a v dolní části užitková zahrada se záhony brambor, rajčat, okurek, fazolí a s keři rybízu. Dole lemuje pozemek živý plot z lískových keřů, u něj se tyčí vysoký stříbrný smrk. „Ten je z Plzně, z Lochotína,“ vysvětluje zahrádkářka. „Vyloupla jsem ho kdysi jako malý prouteček ze škvíry v dlažbě.“

Snem je potůček a balvany

„Zahrada se neustále proměňuje. Někdy máme s manželem odlišný názor na to, kam co umístit – já dám něco na jedno místo, manžel to přenese jinam. Některé rostliny zas po zahradě cestují, než najdou místo, kde se jim daří. A stále přikupuji nové,“ přiznává paní Janečková. Láska ke květinám a vůbec všemu hezkému je tu prostě vidět na každém kroku.

A přání do budoucna? „Moc bych si přála umístit do zahrady několik velikých balvanů a také mít potůček. Ale to asi bohužel nepůjde, žádná technika se sem nedostane,“ uzavírá naši návštěvu v zeleném království paní Marie.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: MARIE VOTAVOVÁ

Zahrada se srdcem

Komentáře

Napsat komentář