Rychtář by se divil


Úzká silnička nás zavedla do malé severočeské vesničky Uhelná, na dohled od polských hranic. Za korunami vzrostlých stromů zasvítila bílá fasáda rozlehlého hrázděného stavení – jsme na místě.

Rozlehlé průčelí svítí obnovenou fasádou, brána do dvora je postavena nově

Byli jsme tu s fotografem už před třemi lety, tehdy jen okouknout hrázděný dům, který pan Miroslav ještě rekonstruoval. Už tehdy nás stavení zaujalo, a to nejen svými impozantními rozměry.

Teď jsem se těšila na krásně opravený dům, ale panu Miroslavovi se podařilo pořádně nás překvapit! Jednak dokonale zrestaurovanými dřevěnými prvky, jednak pastelovými barvami, do kterých odvážně oblékl stěny a někde i stropy interiéru. Bylo to nečekané a kouzelné.

Směrem do dvora byla přes půl domu postavena nová pavlač

Tenhle dům má na majitele štěstí. Miroslav totiž starým roubeným a hrázděným domům rozumí, profesionálně se jejich opravám a stavbě věnuje. Dokázal proto odkrýt různá tajemství svého domu a podle toho při opravách postupovat. Trám končící kus nad zemí, zdánlivě nelogické otvory v konstrukci i další věci mu řekly, co a proč tu původně bylo.

Dům pro rychtáře a faktora

Vraťme se na skok do minulosti. Kdysi tu stával dům, který se čtyřmi dalšími v roce 1771 vyhořel. V následujícím roce 1772 tu nechal pan Wohllman, rychtář a faktor, postavit nový. Byl to typický podstávkový dům s roubenou světnicí a hrázděným patrem. O něco později jej majitelé rozšířili o kousek do dvora. V patře byla totiž kancelář faktora (obchodníka s plátnem) a podle dispozice domu muselo být původní schodiště velmi úzké a strmé. Díky přístavbě mohlo být vybudováno pohodlnější.

I z boku je vidět, jak je dům veliký. Široké dveře vedou do bývalé stáje. Malá okénka v 1. patře tu dříve nebyla

V polovině 19. století bylo přízemí přezděno cihlami do klasicistní podoby a roubení odstraněno (svědčí o tom stopy po trámech). Ve 20. letech 20. století byly přezděny štíty. Jinak probíhaly jen dílčí úpravy. Miroslav zná jména všech majitelů, od posledních dům v roce 2000 koupil. To už stavení sloužilo třicet let jako chalupa.

I nové je vlastně staré

„Dům jsem koupil v dezolátním stavu, zdevastované bylo nejen hrázdění, ale i výplně. Většina původních prvků naštěstí zůstala zachována. Spoustu jsem toho ovšem musel opravit a vyměnit,“ vzpomíná sympatický vousáč v klobouku.

V rohu světnice je příjemné poležení na chlebové peci (topeniště je přístupné z chodby). Nová kachlová kamna stojí kousek dál

Všechny dřevěné prvky – podlahy, stropy, hrázdění, dveře, zárubně, zábradlí – jsou dnes dokonale zrestaurované. I ty opravené, vyměněné nebo nově vytvořené mají staletou patinu. Miroslav totiž používal pouze staré dřevo ze zbouraných staveb – v některých případech dokonce starší než samotný dům.
Například zábradlí u nové lávky ke dveřím koupelny pochází ze staré sýpky asi z roku 1734. Dřevo napuštěné včelím voskem teď krásně voní celým domem.

Stavení mělo jedno plus – nebyl problém s vlhkostí. Ale jinak tu bylo práce „jako na kostele“. Majitel musel především zrestaurovat hrázdění – některé trámy vyměnit a udělat kompletně nové výplně. Ty původní byly z cihel, které dobře nedržely a neizolovaly. Nové výplně jsou sendvičové. Trámy hrázdění Miroslav napustil černým Luxolem. Přízemí se dočkalo ručně nanášené omítky. Střecha v přední části je jen přeložená, směrem do dvora je nová, ovšem ze starých tašek.

Dveře jako do pohádky

V kamenné zárubni vstupních dveří jsou vytesány iniciály stavitele domu a rok, kdy vznikl

Nahrazena byla i všechna okna, truhlář je udělal jako repliky původních, včetně kování. Nové jsou i dřevěné šambrány kolem oken. Jsou kolíčkované a přibité kovanými hřeby. Směrem do dvora se dívá několik nových oken. Velké je vsazeno v přízemí do zdi bývalého chléva – dnes z něj majitel vybudoval pánskou místnost s krbem. V patře dostaly nová okénka malý pokojík, koupelna a chodba.

Dveře v interiérech jsou původní nebo upravené ze starých, vstupní Miroslav z venkovní části nově obložil akátovým dřevem, vnitřní část zůstala zachována. Dnešní dveře vedoucí ze dvora do pánské místnosti zase dříve sloužily na jedné rychtě. Do nově osazených zárubní ze starých trámů (jak jinak) vyřezal Miroslav dataci – podobnou, jaká je nad vstupními dveřmi, ovšem se svými iniciálami a současným letopočtem. Tradice se mají ctít.

Místo komor koupelny

Majitel nás pomalu provází celým domem a vysvětluje, co je původní, co opravené, co úplně nové. „Šel jsem dvěma cestami. Jednak jsem přiznal autentické prvky, jednak jsem chtěl posunout architekturu domu někam dál, vnést sem něco nového.“ Tím je třeba pavlač v 1. patře, která vypadá, jako by tu stála vždycky. Nový je i komín v pravé části stavení či kazetový strop v kuchyni v patře.

Z části komory je útulná koupelna

Dispozice domu zůstala zachována, jen některé prostory dostaly nové určení – v přízemí je z komory koupelna, chlév se proměnil v již zmíněnou pánskou místnost, ze suchého záchodu je sklad. V patře se změnila místnost za kanceláří (původně sklad nebo ložnice) v kuchyňku. Dlouhou úzkou komoru přístupnou ze schodiště Miroslav rozdělil. Z jedné části je malý pokojík s novým vstupem z kuchyňky, z druhé půvabná koupelna. Pro ni bylo nutné vybudovat přístup z chodby pomocí lávky nad schodištěm. V této části chodby vznikl nově i záklopový strop. Ovšem nezasvěcený by nepoznal, co je původní a co nové. Pan Miroslav to prostě se dřevem umí.

O čtvereční metry není nouze

Středem domu v přízemí i patře prochází chodba. Celou spodní levou část zabírá rozlehlá obytná světnice s okny do tří světových stran. Slouží jako kuchyně, jídelna, odpočívá se tu na chlebové peci, teplo zajišťují kachlová kamna. Mohutný trámový strop pamatuje ještě rychtáře. „Měsíc v kuse jsem z něj odstraňoval vrstvy starých nátěrů, byla to hrozná práce,“ nerad vzpomíná Miroslav. „Zato podlahu jsem dělal nově, ovšem ze sto let starých prken,“ připomíná.

Misník vyrobil Miroslav ze starých prken. Jeho ozdobou je malované záklopové prkno ze zbouraného domu s letopočtem 1789

Z původního zařízení se tu zachovala jen rohová lavice a malovaná truhla, která sloužila jako kurník. Majitel je doplnil dalšími kusy starého nábytku. Mě zaujal misník. Miroslav ho dělal sám z různých starých prken, použil i záklopové prkno z hrázděného domu s vepsaným letopočtem 1789. Světnice je kromě chodby v patře jediná, která má bílé stěny.

Na druhé straně chodby je dnes místo komory a chléva koupelna a pánská místnost. Koupelna má díky dřevěnému obložení a sytě fialové omítce zajímavou atmosféru. Když jsem na majiteli vyzvídala, jak se mu podařilo vyrobit tu hezkou patinu na omítce, vysvětlil mi, že to nebyl záměr. Různě opravovaná omítka přijímala barvu nestejnoměrně a tím vznikla ona patina. Vida, k čemu je dobrá nerovná zeď.

V jídelním koutě vidíme původní kus nábytku - rohovou lavici

Sytě zelenou místnost pro pánské sešlosti zdobí krb s pískovcovou římsou (zbytek staré zárubně) a původní kamenná podlaha a žlaby.

To by rychtář koukal

Vystoupali jsme do patra, kde je kromě chodby sedm místností. Levá část nad světnicí zůstala v podstatě nezměněná. „Přední místnost sloužila dříve jako hostinský pokoj. Je celá omítaná včetně stropu, což se běžně ve vesnickém prostředí nevidí,“ upozorňuje Miroslav. Teď jen změnila bílé stěny za oranžové. V ložničce za ní, dnes bleděmodré, se zachovala nejstarší podlaha v domě, je původní z roku 1772. Strop je jednoduchý prkenný. V těchto dvou místnostech má majitel své soukromé zázemí. Třetí místnost na této straně domu má samostatný vstup ze síně a sloužila jako komora.

Pokoj s tkalcovským stavem sloužil původně jako kancelář faktora

Na pravé straně domu bývala kancelář faktora, dnes tu je pokoj pro hosty, ozvláštněný tkalcovským stavem. „Tady jsem musel udělal novou podlahu a zrestauroval jsem překládaný záklopový strop, který byl schovaný pod omítkou,“ vypočítává majitel další rekonstrukční práce. Vedle nás čeká opět překvapení. „Dřív tato místnost sloužila jako sklad či ložnice, já jsem z ní udělal kuchyňku.“ Podlaha je opravená, strop, původně jen rákosový, obložil Miroslav dřevěnými kazetami. Strop i podlaha dostaly zářivě tyrkysový nátěr, což vypadá neobvykle, ale vesele, a ladí se světle žlutými stěnami. Novým vstupem vcházím do posledního pokojíčku (původně část komory). Sytě žluté stěny vyvolávají dojem stále svítícího sluníčka, pohled z okna zabloudí do koruny stromu. Tady by se v křesle krásně snilo.

V chodbě 1. patra se zachovala i původní klasicistní udírna

Jdeme si prohlédnout poslední místnost. Je to nová koupelna zdobená obklady se slunečnicemi. Vchází se do ní z chodby po lávce nad schodištěm. Naproti je z chodby vstup na novou pavlač. Jak zjistil Miroslav podle trámů, bývaly v chodbě ještě jedny dveře. Vedly na latrínu, která byla nad tou v přízemí. To nebylo moc obvyklé. Dnes už tady není a místo dveří je okénko. Za jinými dveřmi je vstup na rozlehlou půdu.

Proměna dvora

Dříve patřily k domu rozlehlé pozemky, dnes majitel domu využívá jen travnatý dvůr. Je ze dvou stran obklopen hospodářskými budovami, které na místě původních sám postavil. Punc věkovitosti jim dávají ručně mačkané tašky z poloviny 19. století, pocházející z demolic.

Na konci prohlídky, když jsem se už dost naobdivovala, jsem se pana Miroslava zeptala, co teď bude dělat, když má hotovo. Svou odpovědí mě zaskočil. Prý chce dům prodat, nejlépe někomu, kdo ocení velkorysost a krásu stavení. Touží totiž opravit jednu krásnou starou roubenku. Nová výzva, noví přátelé. Tak se nechme překvapit.

Odborné dotazy k podobným rekonstrukcím Miroslav Uškrt zodpoví na telefonu: 494 530 498

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ

Rychtář by se divil


Komentáře

Napsat komentář