Roubenka pod Adršpachem


Opravená roubenka stojí uprostřed zahrady na konci vesnice, s výhledem do kraje

Stoletá roubenka v těsném sousedství Teplicko adršpašských skal měla namále, před pár lety už byla téměř na demolici. Dnes se může spokojeně dívat do kraje – je kompletně zrekonstruovaná a zase se v ní žije.

Některé chalupy se probouzejí k životu pomalu, trvá to léta, někdy i celá desetiletí, než si majitelé mohou spokojeně říct: A je hotovo. Tady to šlo ráz na ráz.
Chátrající dům koupil před několika lety pan Svěcený a začátkem roku 2009 ho začal rekonstruovat. Plánoval ho pro svou rodinu na trvalé bydlení. Protože je z tohoto kraje a pro místní architekturu má cit, navíc je majitelem stavební firmy, řemeslu rozumí a k ruce měl skutečné odborníky, dům se rychle vyloupl do krásy. Rekonstrukce se dotkla téměř všeho v chalupě, stavebník se přesto snažil v maximální míře zachovat původní prvky – třeba krásné pískovcové ostění kolem všech venkovních i interiérových dveří – i když například původní vstup ze síně do chléva, dnes do koupelny, je hodně nízký a většina lidí musí při procházení sehnout hlavu.
Ke stěhování nakonec z rodinných důvodů nedošlo a majitel se rozhodl nemovitost prodat. Ale ten s láskou budovaný dům nechtěl přenechat komukoliv. Těžce by nesl, kdyby někdo začal do pečlivě opraveného stavení dělat necitlivé úpravy. Proto odmítl zájemce, který chtěl uzavřít průchozí stodůlku stěnou z luxferů, i dalšího, kterému vadily nízké kamenné zárubně a chtěl je nahradit novodobými kovovými. Ale s panem Radkem, naším dnešním hostitelem, si padli hned od začátku do noty.

Dům blízko skal

Do stavení se dnes vstupuje zezadu, z vydlážděného dvorku

„Pan Svěcený byl naladěný na stejnou vlnu, my bychom dům rekonstruovali úplně stejně, nic bychom neměnili,“ vysvětluje Radek. „Dřív jsem chtěl mít dům u potoka, ale když jsem viděl, co dokáže voda napáchat, rozhodl jsem se pro chalupu na kopci. Líbil by se mi dům na konci světa, ale v zimě je problém se odtamtud dostat. Tohle je ideální kompromis: jsme na konci vesnice, ale blízko civilizace, a potůček teče pod kopcem,“ usmívá se.
Dům ve stráni, obklopený ze všech stran rozlehlou zahradou, kterou laská celý den sluníčko, je opravdu pěkně zastrčený. Stojí poslední u boční cesty, přitom s dalekým výhledem do kraje. Bez navigace po telefonu bychom ho s panem fotografem asi těžko hledali. „Vyjdeme za dům a za chvíli jsme ve skalách,“ pochvaluje si náš hostitel.
Radek s Vlastou dosud bydleli na druhém konci Čech, co je přivedlo až sem? „Byl jsem tu na vojně a miluji pískovcové skály. Když jsme našli tuhle chalupu na internetu, bylo rozhodnuto. Dům jsme kupovali ve stavu, kdy byla dokončena hrubá rekonstrukce, včetně koupelny, obkladů, výmalby stěn. Josef – tedy pan Svěcený – na naše přání ještě zrekonstruoval jednu část půdy na synův pokoj, dodělalo se zateplení a některé detaily. Je rád, že dům dokončujeme v jeho duchu, během těch prací jsme se dá se říci skamarádili. Víte, zažil jsem sám, jaký to je pocit, když něco s láskou budujete a pak přijde jiný majitel a vaši práci zničí,“ vzpomíná se smutkem Radek na chalupu, kterou měl dříve a kam se už raději nejede ani podívat.

Od podlahy po střechu

„Tak pojďte,“ zvou nás Radek s Vlastou na prohlídku chalupy a seznamují nás s tím, čím vším musela chalupa projít. I když u toho sami většinou nebyli, jsou o všem dobře informováni a na počítači si můžeme prohlédnout celý průběh rekonstrukce, zdokumentovaný panem Svěceným. Je to výčet snad všech řemeslných profesí, jaké se mohou při stavbě domu vyskytnout.
„Bylo potřeba udělat nové podlahy a stavení zespodu odizolovat, z větší části vyměnit krov a položit novou krytinu, vyměnit okna a dveře,“ vypočítává Radek. „Přidaly se dva střešní vikýře, aby podkrovní hala a nový pokoj z půdy dostaly osvětlení. Dům je ze všech stran zateplený: zděné části zevnitř – skelnou vatou, na níž je sádrokarton, a roubené stěny zvenku – tady je skelná vata obložena falešným roubením z nařezaných fošen. Byla tu samozřejmě práce i pro instalatéry a elektrikáře s novými rozvody. Je štěstí, že jsme napojeni na obecní kanalizaci a nemusíme řešit septik,“ pochvaluje si majitel chalupy.
O vytápění se starají litinová kamna ve světnici s výměníkem a radiátory i podlahové vytápění, napojené na vodu i elektřinu. Elektrokotel je schovaný v koupelně za dvířky.

Obrácené vstupy

Dřívější hlavní vstup zdobí pískovcové ostění se sedátky ve výklencích

Při rekonstrukci se změnila i původní dispozice chalupy. Jako ve většině venkovských stavení zaujímala střed domu síň, z níž se na jedné straně vstupovalo do roubené světnice a do zděného výměnku, na druhé straně do hospodářské části s chlévy. V podkroví se nad síní nacházel ještě zděný pokojík, po jeho obou stranách byly půdy.
Vstupní síň, rozlehlá a prosvětlená okny, slouží dál jako hlavní komunikační prostor, odkud se vchází do všech místností a na schodiště do patra. Jen vstupy se prohodily. Před původním hlavním vstupem v průčelí chalupy, zdobeném pískovcovým ostěním se sedátky po stranách, je dnes malá dřevěná teráska se zahradním nábytkem. Do chalupy se vstupuje dveřmi naproti, kterými se dříve chodilo dozadu na dvůr.
V síni mají svůj dočasný noční pelíšek psi Kerry a Bamboo, než si zvyknou na zahradní kotec. „Jinak ale do chalupy nesmějí,“ říká Vlasta, „proto jsme také nechali udělat na venkovní dveře, které jsou teď v létě stále otevřené, nízkou kovanou mříž.“ Dělal ji, stejně jako vstupní bránu, podle původní mříže v okně kovář pan Divíšek.

Nové prostory

„Tady je hlavní obytná místnost,“ vedou nás hostitelé do rozlehlé světnice, z části roubené, z části zděné. Zmizela tu totiž příčka mezi bývalou světnicí a výminkem. Naproti je dnes útulná ložnice, z chléva zas prostorná koupelna a toaleta. Po schodech vystoupáme do malé podkrovní haly s křesílkem a lampou. Zděný pokojík si Radek zařídil jako pracovnu a ve štítu nad ní, v prostoru se dvěma okénky, kam se vstupuje po žebříkovém schodišti, je sedací vak. „Říkáme tomu trucovna nebo zašívárna,“ komentuje Radek.
Z rozlehlých půd po obou stranách haly vznikly nově dva pokoje, jeden je určený pro hosty a druhý pro Radkova syna, když sem přijede.

Přívětivé interiéry

Roubené části světnice dominuje jídelní stůl. V celé chalupě je pouze zde tmavý strop a stěny

„Chtěli jsme starý dům s duchem doby, ve kterém by se ale dalo moderně bydlet,“ vysvětluje Radek. To se podařilo. Interiéry, na rozdíl od většiny chalup, jsou i přes menší okna příjemně prosvětlené, jako by sem neustále svítilo sluníčko. Je to díky podlahám a stropům převážně ze světlého dřeva a nábytku, na kterém převažuje bílá barva s lehkou patinou.
Bílé kuchyňské skříňky a zařízení ložnice v bílé a šedé si Radek s Vlastou vybrali v obchodě Anglická sezóna, hostinský pokoj vybavili bílým nábytkem z Jitony. Výjimkou je synův pokoj – světle šedou výmalbu doplňuje vínově červený nábytek z Anglické sezóny a tmavá kovová pohovka ve francouzském stylu z obchodu Interiér del‘ Arte. Také většinu doplňků, od osvětlovacích těles přes nejrůznější drobnosti si majitelé chalupy vybrali ve zmíněných obchodech. Pěkně je doplňuje česká keramika a zarámované rodinné fotografie.

Pumpa v kuchyni

Interiéry jsou už dotažené téměř do posledního puntíku, i když, jak Vlasta prozradila, se sem natrvalo nastěhovali teprve před týdnem. „Chtěli jsme to tu mít hezké od začátku, proto jsme ani detaily nenechávali na pozdější dobu.“ Od začátku roku se víkend co víkend věnovali zařizování interiérů, aby jim dali podobu podle svých představ.
Na první pohled je také zřejmé, že obyvatelé domu mají rádi keramiku – originální plastiky jsme viděli snad v každé místnosti. Na polici v kuchyni si hoví vousatý kocour, na schodišti vítá příchozího panenka, v podkrovní hale si našly místo ovečky. Nejoriginálnější je ovšem plastika Pumpa na návsi vedle kávového stolku ve světnici. Autorkami keramických děl jsou Dagmar Wykrentová a Hana Krejčí.

Zahrada v plné kráse

Zahrada se vyloupla do krásy během několika měsíců. Na svažitém pozemku převládá trávník, sem tam přerušený skupinkami kamenů a nově vysazenými stromy a keři. K několika málo původním dřevinám vysadil Radek jehličnany, azalky, habr, sakuru, skalníky, kulovité platany, lyrovník tulipánokvětý, zakrslou kulovitou lípu, ibišek, dřevité pivoňky, pajehličnany. „Ovocné stromy máme také, ty jsme vysadili dole za plotem, kde je ještě náš pozemek,“ vysvětluje náš průvodce. A dodává: „Se zahradou mi pomáhal odbornou radou i při vlastní realizaci pan Pavel Říha.“
Dřevěný plot má krásné pískovcové sloupky. „Udělali nám je v Granitu Lipnice, s panem Cibulkou jsme je navrhli tak, jak se dělávaly – se zádlabem pro snadné usazení plotového dílce.“
Část zahrady určenou k aktivnímu odpočinku najdeme za průchozí stodůlkou. Před kamennou opěrnou zídkou stojí zahradní sprcha, o pár metrů dál se leskne hladina koupacího jezírka. Voda je čistá, průhledná. „Nepoužívám žádnou chemii,“ vysvětluje Radek, „díky vhodným rostlinám funguje samočisticí funkce.“ Vidíme tu několik druhů doutníků, vodní přesličku, žíhaný rákos, vodní kosatce, puškvorec, lekníny, pomněnky, ostřici, blatouchy.
Po schodech z pražců, které tu jsou také teprve krátce, vystoupáme do zadního koutu zahrady. „Tady pod stromy postavíme udírnu s posezením. Bude odtud přehled po celé zahradě,“ plánuje Radek. Vedle stojí psí kotec s výběhem, psi si na něj zatím zvykají.

Zvířata pro potěšení

Velký pozemek umožnil Radkovi a Vlastě pořídit si pro radost ke dvěma psům i další zvířata. Za cestou mají domek s výběhem oslík Kuba, kozlík Lojza a koza Líza. A Radek právě dostavěl box pro Jaka, což je irský tinker, menší robustní kůň. Naši hostitelé se už těší na vyjížďky do okolí na koňském hřbetu.

www.rekonstrukce-sveceny.cz, www.anglickasezona.cz, www.interierdelarte.cz, www.jitona.cz, www.okrasnezahrady.info

TEXT: IVA TVRZOVÁ, FOTO: PAVEL VESELÝ


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…

Takhle vypadala stoletá chalupa, když ji pan Svěcený koupil. Poslední léta v ní nikdo nebydlel, zděná i roubená část volaly po opravě. Na fotografii je vidět, že první věc, kterou nový majitel udělal, bylo stažení zdí. Vpravo navazuje kolmo na chalupu malá stodola.