Postavte si skleník

V obchodech je sice zeleniny dost, ale z vlastní zahrádky líp chutná a skleník vám umožní časnější sklizeň.

Postavíme-li si skleník u chaty nebo chalupy, kam jezdíme jednou za týden až čtrnáct dnů, je to trochu složitější. Optimální je, když někdo z rodiny zůstává od jara do podzimu na venkově a o rostliny se postará. Není-li to možné, musíme výběr plodin a jejich pěstování přizpůsobit svým možnostem, popřípadě investovat nějakou korunu do automatické regulace větrání a zálivky.
Účel, pro jaký budeme skleník využívat, bychom si měli dobře rozmyslet už před jeho koupí. Chcete-li si pořídit kvalitní skleník, s nímž budete mít minimum problémů, nebojte se zeptat u více dodavatelů. Vyplatí se navštívit i některý z veletrhů, kde je výrobci prezentují.

Jaký typ vybrat

Ideálním materiálem je hliník. Není masivní, ale je dostatečně nosný. Je ovšem dražší. Levný není ani žárově pozinkovaný plech, má ovšem podstatně delší životnost než klasický pozinkovaný plech. Ten se vyplatí hned po sestavení natřít, protože v místech střihu a někdy i ohybu bývá narušena vrstva zinku a může dojít k předčasné korozi.
Jako výplň lze zvolit sklo nebo stále oblíbenější dutinkový polykarbonát. Kvalita i pevnost kostry by si měly odpovídat. Například pro hliníkovou konstrukci se hodí polykarbonátové desky, které jsou lehčí než sklo.

Proč zvolit sklo

Výhodou klasických skel je takřka neomezená životnost. Stále se objevuje pověra, že průhledné čiré sklo propouští více světla. To však bylo několika zkouškami vyvráceno. Jediná jeho výhoda je v tom, že je do skleníku vidět. Slabá skla se mohou rozbít, navíc v horkých letních dnech rostliny neochrání a slunce je může spálit. Při obzvláště parných dnech je proto nutné slabé sklo stínit.

Optimální je síla skla 4 mm, to odolá i kroupám. Kalená skla zdatně konkurují i velmi odolným polykarbonátovým deskám. Silné sklo, které bude navíc rozptylové (na jedné straně má jemné vroubky), paprsky propustí a pak všemi směry „rozhází“, čímž rostliny ochrání před přímým žárem. Proto volte skla silnější. Ta kvalitní jsou navíc opatřena ochranou proti UV záření a spadem nečistot z ovzduší.

A co polykarbonát?

Moderní skleníky z polykarbonátu mají dlouhou životnost a vyžadují minimální údržbu. Dílce z tohoto materiálu jsou lehké a přitom velmi odolné proti nárazu, mají vynikající izolační vlastnosti a vysokou pevnost v ohybu, což je výhoda proti sklu. Dovedou rovněž rozptylovat sluneční světlo, čímž chrání rostliny před intenzivními slunečními paprsky.
Jejich nevýhodou je, že se působením tepla nebo vlhka roztahují, tudíž vyžadují speciální skleníkové konstrukce. Polykarbonát by neměl být tenčí než 4 mm, protože bývá náchylný k praskání a křehnutí. A měl by být opatřen UV filtrem (na venkovní straně), aby deska postupem času nedegradovala. Nejlepší volbou jsou desky z dutinkového polykarbonátu, který vydrží léta.

Kam s ním

Smontování vybraného skleníčku může být otázkou jednoho víkendu a pokud se toho ujme firma, dokonce jen několika hodin (cena montáže se pohybuje okolo 10 % ceny skleníku). Stavba však vyžaduje určitou přípravu.

Měli bychom pro něj najít místo chráněné před převládajícími větry, nejlépe v odlehlejším koutku zahrady. Vybereme takové, kam nepadá stín budov a vysokých stromů. Vhodná je poloha otevřená jižním směrem. Skleník by měl být stranou většího provozu a dětských her, abychom minimalizovali jeho poškození. Dále je nutné zvážit blízkost zdroje vody, a jestliže chceme přitápět nebo svítit, také způsob přívodu elektřiny. Důležitou roli hraje i nasměrování skleníku. Na rozdíl od obecně doporučované orientace sever – jih, je v našich klimatických podmínkách výhodnější spíše orientace východ – západ. Na jaře a na podzim je totiž slunce nízko nad obzorem a při severojižní orientaci je skleník málo osvětlen.

Než začneme montovat

Vybudování základů není obvykle součástí dodávky, proto si je musíme zhotovit sami. Výjimku tvoří polykarbonátové skleníky, které bývají někdy tak lehké, že základy vůbec nepotřebují.
Základy mohou být zděné nebo betonové. Musíme je zapustit až do zámrzné hloubky, tedy 70 až 80 cm pod úroveň terénu. Pokud bychom tuto hloubku nerespektovali, mohla by v mrazu popraskat skla, nebo se zkroutit dveře. Dbáme na to, aby základy byly vodorovné a pravoúhlé. Na ně uložíme patky, do kterých se zakotví nosná kostra skleníku.

Práci si zjednodušíme, zarazíme-li do země zhruba v metrových rozestupech 80 cm dlouhé ocelové nebo plastové piloty. Překryjeme je trámky, na které přijdou patky – stejně jako v předchozím případě na zatvrdlou podezdívku.

Pokud se pustíte do montáže jednoduchého skleníčku sami, připomeňme, že nejdřív je třeba vztyčit přední stěnu a podepřít ji z vnější strany, aby se nesklopila. K ní připevníme pravou a levou svislou část a končíme připevněním zadního dílu. Osvědčila se šablona z kartonu o stejném rozměru, jakou budou mít skla, kterou pokládáme pro kontrolu místo nich. Je-li vše v pořádku, dotáhneme šrouby a případné spáry mezi konstrukcí a podezdívkou vyplníme cementovou maltou. Podpěry odstraníme až po jejím zatvrdnutí.

www.zenit.cz, www.sklenikytobias.cz, www.limes.cz, www.domacitechnika.cz, www.v-garden.cz, www.namir.cz, www.firmakorbel.cz, www.laniplast.cz

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PETR ŽIVNÝ, KAMIL VARCOLLER A ARCHIV FIREM

 

 

Uvažujete o nákupu nového skleníku? Mnoho modelů za výhodné ceny naleznete na www.give.cz/skleniky

 

Komentáře