Když chalupu, tak na Šumavě


Snem manželů Vydrových byla chalupa na Šumavě. Nejlépe pod vzrostlým stromem, vysoko ve stráni a s výhledem do údolí. Před deseti lety ji objevili u Rejštejna. Měla všech pět „pé“, jen k ní chyběla příjezdová cesta.

Na čelní stěně vidíme členění na sklep, přízemí a patro. Do podkrovní vestavby vedou jen malá střešní okénka

Kdo se, proboha, namáhal se stavbou chalupy takhle vysoko – přemýšleli jsme při pohledu do strmého svahu. Manželé Vydrovi nám ale historii své chalupy objasnili. Dozvěděli jsme se, že byla postavena chytře. „Díval jsem se do starých katastrů,“ říká MUDr. Jan Vydra, „a zjistil jsem, že původně vedla cesta k chalupě shora, víceméně po vrstevnici. Navíc bylo v roce 1857 rozumné postavit stavení s chovem hospodářských zvířat právě tady, kousek od vydatného pramene.“

Jeho manželka dodává: „Chalupu na Šumavě jsme si přáli mít už od mládí, kdy jsme sem jezdili stanovat. V roce 2001 jsme trávili Silvestra v hotelu Vydra, což se nám zdálo lákavé vzhledem k našemu jménu. A tam jsme objevili inzerát na tuhle chalupu. Zalíbila se nám hned, protože není ani ve vesnici, ani na úplné samotě. V nejbližší pracovní den jsme zajeli do realitní kanceláře v Sušici a hned jsme složili zálohu.

Na přestavbu jsme si vzali hypotéku, abychom stavbu zvládli co nejdříve. Období, kdy se tu dají dělat nějaké práce, je velmi krátké. Od listopadu do dubna tady leží sníh a člověk se k chalupě napoprvé dostane jen na lyžích.“

Na počátku bylo razítko

Vzpomínáte na film Na samotě u lesa, kde zanícený stavitel domku vypočítává nekonečné seznamy povolení, materiálu a prací, které jsou ke stavění zapotřebí? Příběh našeho lékařského páru o rekonstrukci jejich chaloupky jako by vystoupil právě z tohoto filmu. Stavení se nachází na území Národního parku Šumava, takže vedle klasických povolení byl třeba ještě souhlas správy parku. A dále: k výstavbě čističky odpadní vody – souhlas Povodí Vltavy. Hluboký a přiměřeně dlouhý výkop od stavení k čističce = vyjádření Telecomu, plynáren a archeologů. K tomu dokonce vyjádření armády, že stavba nevadí jejím zájmům. Naštěstí doktoru Vydrovi nechybí organizační schopnosti, a tak první kolo bitvy dovedli ke zdárnému konci.

Dříve se do sklepa vcházelo jen těmito venkovními dveřmi

Co následovalo? Původní objekt sestával z chalupy s propadlým stropem a z nepříliš zachovalé stodoly bezprostředně na ni navazující. Krovy vypadaly dobře, ale opravdu jen vypadaly. Cesta prakticky žádná. „Nejdříve jsme začali svedením vody od pramene a vybudováním čističky. Bez toho by se nemohlo pracovat,“ vzpomíná pan Vydra.
„Také jsme postupně vylepšovali příjezdovou cestu. Nákladní auta sem ale většinou stejně nevyjela a my museli složený materiál z údolí přivážet vlastním terénním vozem s přívěsem. Rozhodli jsme se spojit chalupu se stodolou pod jednu střechu, stavení o něco zvýšit, vestavět patro a dodatečně nás ještě napadlo využít prostory v podkroví k nocování návštěv.“

Kdysi byla Šumava domovem zedníků, kteří odsud odcházeli za prací do širého světa. Čerství majitelé nemovitosti bohužel zjistili, že ti šikovní řemeslníci se už na Šumavu ze světa zřejmě nevrátili. Stavební práce tedy zadali jedné pražské firmě a navzdory třenicím o autenticitu stavby se dílo podařilo.

Decimetr žádná míra

„Ano, zdi jsou tady křivé, v kuchyni to třeba dělá od jednoho rohu ke druhému třicet centimetrů,“ prohlásila majitelka: „Ale nám to ani v nejmenším nevadí. Také jsme si prosadili, aby v předsíni na jedné zdi byly vidět krásné původní kameny.“ Ne že by to zedníci měli lehké. Jedna čelní zeď sice pevně seděla na skalním podloží, zato druhá končila v hlíně půl metru nad úrovní podlahy, musela se tedy podepřít armovaným betonem. Na stávající zdi se nasadil věnec z prefabrikátů a místo původních zvetšelých trámů se stropy podložily traverzami. Obojí představovalo vzhledem k nerovným zdem atypický úkol. Krovy nebyly v nejhorším stavu, ale nestačilo jen vadné části vyměnit za nové. Dnešní předpisy jsou přísnější, proto se muselo dost krokví doplnit, aby konstrukce měla předepsanou nosnost. Málo platné, dnes kryje střechu Česká šablona a ta něco váží.

Zdá se, že v předsíni kdysi stávala pec. Majitelé ji ale nechtěli celou od základu stavět znovu, raději tu mají volný prostor

V přízemí se prostor bývalé stodoly přeměnil ve společenskou místnost, kde se členové rodiny realizují jako hudebníci nebo jako hráči kulečníku. Z předsíně se pak vchází do kuchyně, která je skutečnou hlavní obytnou místností domu, a přes koupelnu nebo přes kuchyň do ložnice majitelů. V patře mají ložnice dospělé děti, je tu koupelna s toaletou a ložnice pro návštěvy. Protože návštěvy jezdí i za dětmi a bývá jich naráz hodně, vzniklo tu již zmíněné patro, kam se může uložit až deset lidí.

„Sklep zřejmě sloužíval k ustájení zvířat a chodilo se do něj zvenčí. Nám ale přišlo užitečnější probourat do něj v předsíni schodiště,“ vysvětluje doktor Vydra: „Ve sklepě máme některá technologická zařízení, malou dílnu a uskladněné potraviny, proto jsme zvolili praktičtější řešení. A mimochodem jsme tak nad schody získali výborné místo k uskladnění láhví vína.“ Kamenné schody dnes vypadají, jako by tu byly odjakživa.

Boj o centimetry

Aby místnost mohla být zkolaudovaná jako trvale obytná, musí mít předepsanou minimální výšku. Jak ale vyřešit podlahy a stropy? Majitel nám líčil, jak v patře bojoval o centimetry: „Určitě jsme chtěli vestavbu do podkroví. Vystavěli jsme podpůrné sloupy, aby konstrukce nemusela být ukotvena do krovů, a podlahu jsme vytvořili z traverz a trámků. Pobitá je palubkami, vespod je izolační protihluková vrstva a sádrokarton. Ale v patře jsme museli vymyslet co nejnižší podlahu, abychom se pod vestavbou trefili do správné výšky. Klasické palubky na dřevěné konstrukci by byly moc vysoké. Vlýsky, kterým se běžně a chybně říká parkety, se nám nelíbí. Nakonec jsme zvolili dubové parkety o rozměrech 20 x 50 centimetrů.“

Schodiště projektoval sám majitel. Vstup na ně je zahrazený ohrádkou kvůli bezpečí malých vnoučat

Manželé Vydrovi se hrdě hlásí k tomu, že léta čtou náš časopis a spolu s ním i další. Tak se dozvěděli nejen o parketách, ale i o ekologickém ošetření speciálními oleji, kterému dali přednost před syntetickým lakem.

V přízemí nechali položit dlaždice. Předsíň doslova rozkvetla díky krásně modrým italským dlaždicím, koupeným ve slevě. Pod podlahou je položeno elektrické vytápění, které přes zimu temperuje dům na 5 °C. Není to levná záležitost, ale ve srovnání s rizikem popraskaných zdí a rozvodů vody se vyplatí.

MUDr. Vydra je autorem atypického schodiště do patra. Také tady šlo o centimetry, protože majitelé chtěli zachovat světlo procházející oknem v místě schodiště a současně možnost pod schodištěm procházet do koupelny a na toaletu: „Vymyslel jsem na výpočty a modelování takový počítačový prográmek a podle něj udělal výkresy, ale stejně jsem byl do poslední chvíle napnutý, jestli jsem někde neudělal chybu.“ Neudělal, dvouramenné schodiště s atypickým obratištěm do interiéru dokonale zapadlo.

Nábytek – zlatý hřeb chalupy

V celém domě přitahuje pozornost dřevěný malovaný nábytek. Nejprve dal manželský pár vyrobit na míru kuchyňskou linku. „Usoudili jsme, že sice chceme co nejstylovější nábytek, ale linka musí být především praktická,“ vzpomíná doktorka Jitka Vydrová. „Mezitím jsme objevili zdejšího truhláře pana Brože, a řezbáře pana Hracha, kteří dovedou vyrábět krásné patinované repliky nábytku s věrnými malbami. Židle vznikly podle předlohy z kašperskohorské radnice a nesou malovaný znak tohoto města.

Moderní linka poskytuje majitelce při vaření veškerý komfort

Protože se nás tu scházívá hodně, chtěli jsme velký stůl a k němu lavice. Lavice jsme ze začátku potřebovali i k přespávání, proto jsme zdůraznili, že nechceme věrné repliky z dob, kdy lidé měřili nějakých 150 cm. Jsou pohodlné, s úložným prostorem a hlavně se sklopným opěradlem, které vytváří dostatečně širokou plochu ke spaní. Trochu jsme si tehdy hráli na Staročechy.“

Zpočátku musela paní Vydrová zvládat nejen spaní na lavicích, ale i praní na valše. Pračka se ukázala jako problém, protože běžné prací prášky likvidovaly bakterie v čističce. Dnes Vydrovi nakupují ty nejekologičtější prostředky a do vsakovací studny zase odtéká čistá voda.

Chalupa manželů Vydrových je neustále plná členů rodiny a hostů, protože poskytuje přiměřený komfort spolu se starosvětskou útulností. Výhled do údolí nebo na stádo ovcí, pasoucí se opodál, také stojí za to. Dokonce se tu našel i poklad – několik krásných sklenic a džbánků, které si do sklípku zřejmě za války schoval majitel, německý zaměstnanec sklárny. A na to, aby se tu držela pohoda, dohlíží malovaný patron lékařů, svatý Lukáš.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Jedna reakce na Když chalupu, tak na Šumavě

  1. stanislav.rol napsal:

    To souhlasím!! Byl jsem jednou na Šumavě a to mi stačilo na to, abych se rozhodl pro budoucí koupi své vlastní chalupy :)) Moc ji chci 🙂

Napsat komentář