Dům se závoji


Zuzana a Rostislav Morkusovi koupili starý baťovský domek na Vysočině, opravili ho a neustále vylepšují. Například terasu na dvoře lemují lehké bílé záclony, takže dům vypadá, jako by ho zdobily závoje.

ve dvoře přízemního domku si majitelé postavili zastřešenou terasu, kterou lemují bílé záclony. K iluzi venkovního pokojíčku přispívají i dva noční stolky sloužící víceméně jako dekorace

Že tu vládne ženská ruka, je vidět na každém kroku. Už od vstupních vrátek, na nichž je zavěšen proutěný věnec, přes uličku lemovanou květinami a ptačími klecemi až po dvůr s množstvím dekorativních zákoutí s květinami a různými ozdůbkami. V prvním okamžiku však nevíte, kam dřív s očima. Pohled přeskakuje z jednoho místa na druhé a všude je tolik nápadů!

Na jejich prozkoumání by to chtělo víc času než jedno odpoledne, jaké jsme měli my. Obyvatelé Starči a okolí však tuto možnost mají, protože Zuzana je keramička a ve své dílně vyrábí spoustu krásných předmětů, které prodává. Na návštěvu tak nemusejí přijít jen kamarádky, ale i ti, kteří si tu chtějí něco koupit. A při té příležitosti můžou úpravný dvoreček okouknout.

Přestavět, nebo zbořit?

oba stolky zuzana sjednotila bílomodrou mozaikou a také ozdobnými porcelánovými úchytkami

Naše povídání začalo na dvorku s terasou. Na drážkovaných prknech stojí kovový nábytek s modrobílými podsedáky. Dojem útulného pokojíčku vytvářejí netradiční doplňky – lustr a bílé záclony, které slouží jako ochrana proti hmyzu. „Dům jsme koupili před sedmi lety,“ vypravuje Zuzana. „S Rosťou a malým Míšou jsme bydleli u rodičů ve Starči. Stála jsem na autobusové zastávce a vyslechla hovor jiných, také čekajících lidí o tom, že tu je domek na prodej a že ho majitel chce prodat jen místním. Hned ten den jsem zaběhla hodit vzkaz do schránky. Koupě pak proběhla velmi rychle.“

Domek patří k baťovské zástavbě z 20. let minulého století. Je přízemní, do „L“, má sedlovou střechu. „Neměl jsem růžové brýle, viděl jsem, že to je zřícenina,“ hodnotí stav nemovitosti Rostislav. „Měli jsme ho zbořit a začít znovu,“ uvažuje, „ale domu dohromady nic nebylo i krovy byly v pořádku. Neměli jsme žádný důvod srovnat ho se zemí. Uvnitř bylo jen prasklé potrubí, protože mezi koupelnou a kuchyní byla mokrá zeď.“ Rosťa tak otevřel dilema mnohých majitelů čerstvě koupeného staršího domu či chalupy. Je lepší postupně pracně opravovat, nebo raději hned zbořit a postavit znovu? Morkusovi se rozhodli pro první variantu. Dům kompletně přebudovali, ale i po letech se stále ještě najde něco k předělání, například venkovní omítky – ta stávající břízolitová je sice funkční, ale není příliš vzhledná – a možná i výměna oken.

za jedněmi dvířky se ukrývá mikrovlnka

„Dům jsme kupovali už s plastovými a přizpůsobili jsme jim výběr i dalších oken a dveří, ale časem je asi vyměníme,“ uvažuje Zuzana. „Nevím, zda bychom do toho znovu šli, když už víme, co přestavba obnáší… Mnozí by jen vytřeli podlahy a nastěhovali se.“ Možná. To však není tento případ.

Procházka pokoji do kruhu

Dům Morkusových má rozměry přibližně 9 x 9 x 5 metrů a dovnitř se vchází stejně jako dříve ze dvora. Původně chodba vedla na dvě strany. Rovně přes celou délku domu a vlevo ke kuchyni. Před kuchyní byly ještě dveře do koupelny se špatně přístupnou vanou a na záchod. Z delší části chodby se pak vcházelo nalevo do obýváku a napravo do pokoje, který pravděpodobně sloužil jako ložnice. V části za ložnicí pak byla zděná kolna.

všimli jste si? Chybí tady televize!

Po rekonstrukci je z levé části chodby vstup do koupelny se záchodem. Odtud se dá vejít přes šatnu do ložnice a odtud posuvnými dveřmi do obývacího pokoje. Mezi obývacím pokojem a kuchyní je průchozí otvor bez dveří. Z kuchyně vede francouzské okno na terasu. Okna nad terasou prosvětlují pouze chodbu, z níž zhruba uprostřed vedou strmé mlynářské schody do podkroví. Kromě skladiště tu jsou ještě dva pokoje – pro patnáctiletého Michala a šestiletou Vanessu.

Z kolny se stal obchůdek s keramikou. Nezahálejí ani další prostory na dvorku. Dvě zděné kůlny se proměnily v ateliér a „letní pokoj“. K domu patří i zahrada. Tu si ale ukážeme někdy příště.

Prošli si obvyklým martyriem

i z původně nevábného tmavého koutu dokáže paní domu vykouzlit překvapivě útulný dámský budoár

Před nastěhováním bylo nutné dům vyklidit, přestavět, opravit. „Odpadem jsme zaplnili celý dvorek,“ vzpomíná paní domu. „Bylo nutné vyklidit staré zařízení, vytlouci obklady, vytrhat shnilé dřevěné podlahy. Velkým zážitkem bylo škrabání stěn. Bylo na nich mnoho vrstev – žlutá, zelená, fialová. Zničili jsme hodně špachtlí. Celí zoufalí jsme si nakonec vzali hadici a stěny postříkali vodou. Tekla z nich taková hořčice…

Zednické práce, elektřinu, vodu, plyn, topení – to dělali odborníci. S manželem jsme postavili jednu zeď a připadali si jako Pat a Mat. Moc jsme se u toho spolu nasmáli. Celá přestavba trvala rok. Stěhovali jsme se na čarodějnice, 30. dubna. Míša šel ráno do školy, přijeli stěhováci a naskládali krabice do dvora a smontovali kuchyň. Za jeden den jsme stačili všechno vybalit! Než přišel Míša ze školy domů, bydleli jsme,“ usmívá se Zuzana.

Starý nábytek vyhrává

Kuchyň vypadá jako letitá jen na první pohled. ve skutečnosti vybavení odpovídá současnosti

Naše hostitelka přiznává, že by ji moc bavilo živit se zařizováním interiérů. Ale protože má svou „keramičinu“, nechává si splnění tohoto snu až do příštího života. Možná je to škoda, protože Zuzana chrlí jeden nápad za druhým a šikovnost jí nelze upřít. Ač se nezdá, v interiéru je starého, avšak různě upraveného nábytku víc, než byste čekali. Některý Zuzana dostala od kamarádek a známých, ale často shání i po různých bazarech na internetu. Doma ho pak čistí, natírá a opravuje.

„Moc se mi líbí nábytek s patinou. Často stačí zašlý kus vydrbat pod pumpou kartáčem a natřít. Vespod starou vrstvu nátěru klidně nechám, aspoň to dostane autentickou patinu. Neumím nic louhovat a škrábat,“ přiznává se s úsměvem.

V její kuchyni se tak dají objevit vedle nábytku vyrobeného na míru i skříňky, které si sama upravila – kredenc, skříňka s mikrovlnkou nebo dvířka rohové špajzky udělaná ze starých dveří. A místo obrazu visí na zdi vyřazené okno.

Hlavní barvou v kuchyni je zelená. Prvotním impulsem k její volbě se stala zelená stínítka lamp, které zuzana koupila na aukru

Obývací pokoj zas upoutá neobvyklým svítidlem – stropní lampičky jsou ukryty mezi suché větvičky krouceného modřínu. A za kamny, kterými se vytápí celé spodní patro kromě koupelny, se opírají dvě dveřní křídla. Jejich okénka prostor kolem kamen zjemňují a dávají mu domácký charakter. „Kam chodím na nápady? Prohlížím nejrůznější časopisy. Velkou inspirací je Chatař chalupář. Doma mám asi deset ročníků. Když jsem v jednom objevila sofa ze staré vany na nožkách, málem mě ranila mrtvice! My jsme vanu při čištění domu vyhodili…“

Důkazem toho, že u Morkusových nic není definitivní, je ložnice. V době naší návštěvy byly stěny vymalovány výraznou zelenou barvou, kterou doplňovala růžová a bílá. O pár měsíců později mi Zuzana do redakce poslala obrázky ložnice v jemných pastelových barvách – nové byly stěny i textilní doplňky.

v době naší návštěvy měly stěny ložnice výrazný zelenobílorůžový nátěr. zuzana ale ráda interiér proměňuje, a tak dnes spí v ložnici s tlumenější výmalbou

Ostatně dekorace se v interiéru i kolem domu proměňují často. Některé se mění v závislosti na střídání ročních období, jiné proto, že se třeba úplně rozpadnou. Takovou ozdobou, která podlehla zubu času, bylo i torzo jabloně uprostřed dvorku, na němž visely ptačí klícky. Teď tu stojí staré štafle, které slouží jako stojan pro výstavku nejnovějších keramických výtvorů.

Nápady na dvorku

Právě na dvorku Morkusovi řešili specifický problém. Ve špatné jílovité půdě se po dešti držela voda a nic tu nerostlo. „Tak jsme celý dvůr vysypali štěrkem,“ ukazuje naše hostitelka na čtvercovou plochu mezi terasou u domu a keramickým ateliérem. Aby štěrkem neprorůstal plevel, položili pod něj fólii a do kamínků vyskládali chodníčky ze starých dlaždic.

Proti terase stojí ateliér, kde vzniká zuzanina keramika, a letní pokojík

Neméně zajímavým prostorem se stal i tak zvaný letní pokoj. Je až neuvěřitelné, co z tmavého koutu, který vyloženě svádí k zarovnání harampádím a různými stavebními zbytky, dokázala Zuzana vykouzlit! Přitom stačilo jen nabílit stěny, na betonovou podlahu natřít žlutobílý čtvercový vzor vytvářející iluzi dlaždic a dovnitř přinést soupravu kovového nábytku, květiny a několik pěkných doplňků. „Paličkovaný ubrus mám ještě po babičce, nádobí je od kamarádky a valcha od paní Dvořákové,“ komentuje vybavení poetického zákoutí Zuzana.

Během léta tu „rozkvétají“ i polena...

V zimě se pak letní pokojík mění na betlém s keramickými postavami a těší se z něj návštěvníci, kteří si vedle do obchůdku přišli vybrat nějaký věnec, svícen nebo figurku do domu či na zahradu. „Všichni, kdo sem přijdou, říkají, vy toho tady máte! Ale já na jejich výrobu a aranžování čas mám. Děti jsou ve škole a ve školce, manžel jezdí za prací po celé republice a já zatím pracuji v ateliéru a starám se o dům a zahradu. Vždyť jsou to jen takové drobnosti…“

text: Martina Lžičařová
foto: Jaroslav Hejzlar

Dům se závoji


Komentáře

Jedna reakce na Dům se závoji

  1. kana napsal:

    podla mna trochu preplacane, viac by som „zjednotila“ cely interier.

Napsat komentář