Dům na stráni


Z domu ve stráni nad městem je výhled snů. Ale když člověk odtrhne oči od okouzlujícího panoramatu Jizerských hor a rozhlédne se kolem, dojde mu, jak velkým množstvím práce je ten výhled vykoupený.

Dům, usazený v poměrně strmém svahu působí velmi jednoduše a dobře zapadá do okolní přírody

Dům, o němž je řeč, stojí ve stráni nad městem nedaleko Jablonce nad Nisou. Rodina Lucie a Dana do něj nejezdí na víkendy. Bydlí v něm a vrací se do něj každý den. Ovšem způsob, jakým si Lucie a Dan poradili s úpravou pozemku ve strmé skalnaté stráni, může být inspirující pro mnoho majitelů chat a chalup. Stejně jako samotný dům, zdánlivě jednoduchá a nijak zbytečně předimenzovaná dřevostavba, která však uvnitř skýtá velkorysý prostor k žití.

I když je zahrada stále ještě nová, jezírko postupně zarůstá kulisou křovin

K domu se přichází shora a při vstupu na pozemek se vám nejprve otevře pohled na samotnou stavbu. Má to svoje kouzlo, protože návštěvníkovi stále zůstává k dispozici moment překvapení ve chvíli, kdy se před ním otevře zahrada kolem domu a za domem. A každému, kdo má s úpravou zahrady alespoň nějaké zkušenosti je hned jasné, že kultivace poměrně strmého svahu do podoby terasovité zahrady s jezírky musela dát dost práce. O to víc je překvapující informace, že před sebou nevidíme výsledek mnohaleté dřiny. Stačily tři roky a výsledek je úctyhodný.

Pouhý rok práce

„Dům se začal stavět v létě roku 2009, k nastěhování byl za rok, tedy v létě dva tisíce deset,“ říká Dan. „Zahradu jsme začali vytvářet současně s domem, poslední úpravy se dokončovaly v minulém roce,“ popisuje.

Na terasu lze vyjít přímo z obytného prostoru v domě, zahrada se tak stává přirozenou součástí domu

Tři roky intenzivní práce přitom shrnuje do poměrně stručného výčtu hlavních činností, které proměnily strmý, zarostlý a neupravený svah v kousek krajiny s řádem, kompozicí a hned několika zónami, lákajícími k posezení a odpočinku. „Práce na zahradě obnášely především terénní úpravy, stavbu skalky a výstavbu jezírek,“ vypočítává náš hostitel.

Nic pro zelináře

Zahrada je samozřejmě cítit novotou, nemá vzrostlé stromy, některá místa se ještě očividně navzájem „nepropojila“, a nenajdete tu zatím romantická zákoutí mírně přerostlých keřů a zdánlivě lehce zanedbaná místa ve vzdálených rozích, v nichž lze zmizet v zeleni.

Charakter dolní části zahrady určují úpravné chodníky i vodní plochy

V téhle zahradě se zatím nikam neztratíte, vše je očividně pod kontrolou, všechno má přísný řád a na všem je patrná pravidelná péče pečlivé zahradníkovy ruky. O to víc však můžete vnímat drobné detaily, které postupem času spolu s přirozeným bujením zahradní vegetace splynou s okolím a zarostou. Tedy například ohrady z kulatin, ve spojích šikovně chráněné pásky asfaltové lepenky. Nebo to, jak je každý valoun s rozmyslem zakomponován do štěrkového lože, jak pečlivě jsou vypracované chodníky a schodiště z žulových kostek a starých železničních pražců. „Neměli jsme jich dost a v poslední době se už těžko shánějí, takže mají různou kvalitu,“ poznamenává Dan.

Kombinace travnatých ploch, štěrkových či dlážděných cest, schodišť z pražců a kamenů, skalek, rybníčků, mulčovací kůry, masivního zahradního nábytku, subtilní keramiky, valounů, dosud nízkých jehličnanů a vody navozuje řád, srovnatelný třeba s japonskými zahradami. Tedy nic pro příznivce neučesané romantiky anglických parků, ani pro milovníky užitkových zahrad, jimž dávají řád zeleninové záhony, skleníky a ovocné stromy.

Schodové stupně tvoří staré železniční pražce

Přesto je vše dílem improvizace a postupného naplňování spontánních představ o tom, jak by měl svažitý pozemek kolem domu vypadat. „Zahradu jsme dělali podle vlastní představy, žádnou předlohu ani návrh jsme neměli. Jak nás věci napadaly, tak se také udělaly,“ potvrzuje Danova partnerka Lucie.

Kouzlo světlého dřeva

Samotný dům je nedílnou součástí zahrady, je s ní propojen a jeho dispozice umožňují snadné přecházení z obytného interiéru do venkovní zeleně. Hned první možnost k posezení venku přitom nabízí terasa na boku domu, přirozeně krytá přesahující střechou. Vchází se na ni prosklenými dveřmi přímo z obytného prostoru v přízemí. Do domu je ovšem možné vejít také klasickými vstupními dveřmi přes chodbu.

Jídelní kout navazuje na kuchyňskou část, stolovat však lze i na venkovní terase. Tam je z kuchyně jen pár kroků

Dům je alespoň na první pohled velmi jednoduchá a funkční dřevostavba, která vskutku voní dřevem a splňuje všechno, co by člověk očekával od dřevěného domu. Lucie s Danem nechali dřevo dostatečně vyznít v jeho přirozené barvě i povrchové kresbě. Zvenčí i uvnitř tak převažují spíše světlé tóny, doladěné pouze mírně tmavším odstínem lazury na vnějším palubkovém obkladu a lakem v interiérech.

Materiálu domu je přizpůsoben i nábytek z masivu. Není ho zbytečně moc a z části ho odlehčují i prosklené plochy, takže není v rozporu s „lehkostí,“ jíž stavba působí. Pokoji s jídelním koutem dominují kachlová kamna a nažloutlý odstín kachlů s palubkovými obklady rovněž dobře souzní. Interiér dotváří i velkorysý pohled z oken. Přestože dům na první pohled nepůsobí nijak mohutně, v přízemí je poměrně rozlehlý obytný prostor včetně jídelního koutu a prostorné kuchyně, která není oddělena žádnou příčkou. Přes kuchyňskou část se pak vstupuje do chodby a z ní lze po schodech vystoupat do patra, kde jsou ložnice a koupelna. Kombinace dostatečného množství oken a převažujícího světlého dřeva vylučuje temné kouty, vše působí vzdušným a příjemným dojmem a také ještě stále nezabydlenou novotou.

Obytnému přízemí dominují kachlová kamna, barva kachlů souzní s barvou dřeva

„Podobný dům si postavil jeden náš známý. Líbil se nám zvenčí a nechali jsme se jím inspirovat, ale projekt a návrh vnitřního uspořádání jsme si vymysleli sami,“ říká pyšně Dan, zatímco Lucie připomíná, že stavba na téhle zajímavé a v mnoha směrech náročné parcele vlastně původně vůbec nebyla v plánu. Dům měl totiž stát na jiném pozemku, mnohem blíž středu města. Ukázalo se však, že pozemek má kvůli navážce nestabilní podloží, proto jim město náhradou nabídlo za poměrně výhodnou cenu právě parcelu ve svahu nad údolím.

„Naráželi jsme samozřejmě na různé překážky, vyplývající ze svažitého terénu. Ale největší problém dělala při stavbě skála, která se na pozemku rozprostírá. Někde na ni narazíte už v třiceti centimetrech hloubky,“ říká Dan.

Vedle přístřešku na auta je první ze tří jezírek a skalka

A na otázku, zda by po těch prvních třech letech udělal něco jinak a zda se zatím všechny jejich nápady na úpravu pozemku osvědčují, sklouzne pohledem k nejbližšímu ze tří rybníčků. „Těch jezírek s rybami si ceníme asi nejvíc. Koukáme na ně, relaxujeme při tom, je to velmi uklidňující. Ale kdybychom je dělali znovu, tak by neměly být jen pro ryby, ale sloužily by i na koupání“, říká Dan při pohledu na vodní hladinu.

Při nasazení, s jakým Lucie s Danem svůj domov budují je však dost pravděpodobné, že proměna jezírek pro ryby na jezírka pro lidi na sebe nenechá dlouho čekat.

TEXT A FOTO: RICHARD GURYČA

Dům na skále


Komentáře

Napsat komentář