Chalupaření jako inspirace


Rozpor mezi nutností žít v ruchu velkoměsta, plném spěchu, a touhou po klidu, pohodě a pohybu v přírodě, vyřešila v případě manželů Lidmily a Josefa malá chaloupka v Krkonoších.

Terasa před krkonošskou roubenkou Lidmily a Josefa nabízí příjemné posezení na sluníčku

Původní záměr, proč o chalupě uvažovali, byl však jiný. Koupili ji pro nemocnou Josefovu matku. Chtěli mamince poskytnout lepší a zdravější podmínky pro bydlení, než jaké tehdy měla v malém městském bytě. Teprve postupně, jak trávili na chalupě víkendy a dávali stavení pomalu, ale cíleně zcela novou tvář, nacházeli něco, co jim život ve městě nemohl nabídnout. Práce na chalupě a krásná krkonošská příroda si je brzy podmanila. Pro paní Lidmilu to byl svým způsobem i návrat, protože v této oblasti po skončení studia pět let pracovala jako zdravotní sestra. Josef byl učitelem na vysoké škole a celé prázdniny začal trávit právě prací na chalupě.

Dokonalá proměna

Malá chaloupka prošla postupně velkou proměnou. Z téměř dezolátního stavu ji Lidmila a Josef přetvořili nejen v obyvatelný, ale velmi vkusně zařízený objekt, kde je radost trávit volný čas. Všechno, až na malé výjimky, dokázali pouze svépomocí.

Okno kuchyňky, kterou Josef přestavěl z původního kozího chlívku

„Josef říkal, že za pět let dáme chalupu dohromady,“ usmívá se Lidmila. „Nakonec to ale trvalo pětadvacet let. Tehdy se těžko sháněl materiál, peněz také nebylo nazbyt a všechno jsme vozili po částech z Prahy autem. Nejdříve bylo třeba opravit zeď vzadu do svahu, která byla polorozpadlá a slepená ze všeho možného. Josef musel vykopat nové pevné základy a zeď postavit znova. Během této opravy jsme bydleli s celou stěnou vybouranou, zakrytou jenom celtou. Dnes jsou jiné možnosti, zaplatíte si penzion a na opravy si pozvete firmu,“ uvažuje chalupářka a pokračuje ve vzpomínání.

„Zpočátku Josefovi pomáhal zedník, později ještě pomohli s renovací krovu dva tesaři. To byla ale jediná pomoc, jinak Josef všechno dělal sám. Podél opravené zdi pak přistavěl ještě kůlnu, která chrání chalupu před hromadícím se sněhem ze svahu.“

Střecha byla původně z dehtového papíru a do chalupy zatékalo. Po spravení krovu pokryl Josef střechu plechem. Sám zrekonstruoval i oba rozpadající se komíny. Následovala oprava podlahy. Lidmila prý ještě dnes cítí vůni asfaltu, kterým se tehdy prkna podlahy impregnovala. A jak to bývá, měnilo se elektrické vedení, stará kamna nahradily akumulačky a chalupáři řešili i vodu: na odpad vykopali jímku a později se na vlastní náklady napojili na vodovod.

V pohodlí interiéru

Interiér chalupy je jednoduše, ale vkusně vybavený starým nábytkem. Něco je po mamince, jiné kusy, například malovanou truhlu, dostali od známých. Nábytek je natřený v každé místnosti jinou barvou, ale tak, aby každá místnost byla barevně sladěná. Atmosféru příjemně doplňují i rozkvetlé muškáty v oknech a kopretiny ve váze. Nahlížíme do útulné kuchyňky, která svítí novými žlutobílými nátěry. Poskytuje paní domu vše, co pro přípravu dobrého jídla potřebuje. „Tady byl dříve kozí chlívek propojený se světnicí. Přestavěl jsem ho na kuchyňku,“ vzpomíná Josef.

V podkroví nad zádveřím je prakticky zařízená pracovna Josefa

V podkroví obdivujeme účelně zařízenou Josefovu pracovnu s větším psacím stolem, počítačem, mapou hvězdné oblohy a knihovnou s odbornou literaturou. Josef učil na škole technické obory a má smysl pro exaktní vědy. Tím byla dána i jeho schopnost vytvářet dokonalou koncepci při řešení rekonstrukce chalupy a odvádět přesnou řemeslnou práci, přestože byl v tomto směru samoukem. Jeho otec byl nadaným výtvarníkem a Josef zřejmě po něm zdědil i tyto vlohy. Nelíbila se mu například zbytečně široká střecha zádveří, vyšší než střecha chalupy. Vůči chalupě byla neúměrně veliká. Upravil ji tedy do stejné výšky.

Na zdravém vzduchu

Před chalupou, z jedné strany zádveří, máme možnost vychutnat si příjemné posezení na prosluněné terase u stolku nebo na pohodlné větší lavici pod okny na zápraží.

Pohled na zádveří z dolejšího konce zahrady

Také terasa je výsledkem Josefovy zručnosti. Postavil ji z kamene, který se nacházel v blízkém okolí. Tedy v souladu s tím, co tvrdí odborníci, že nejvhodnějším materiálem pro stavbu nebo stavební úpravy je druh kamene, který se v okolí přirozeně vyskytuje. Jednoduché zábradlí terasy je z kulatiny.

Terasu zdobí muškáty v truhlících. Stojí na podlaze, jsou zavěšené na stěnách chalupy i na dřevěném zábradlí. V zahradě kvetou trvalky a růže, pod chalupou roste pár jabloní a třešní i řada rybízu a angreštu. Zpočátku tady pěstovali i zeleninu a brambory, ale teď už se do větších pěstitelských aktivit nepouštějí.

Dnes si již Lidmila s Josefem na chalupě především užívají pobyt na čerstvém vzduchu. To ale neznamená, že by už nebylo co dělat. Stále je třeba něco opravovat, natírat dřevo, plech na střeše, sekat trávu a podobně. Právě to si ale oba pochvalují. Udržují se tím v dobré fyzické kondici, stačí jen například připravit dříví na topení a už má člověk pohyb, který by ve městě neměl.

Chalupa vzala a dala

Hlavní světnice je laděna do zelena. I když zařízení je prosté, bílý ubrus na stole sem vnáší sváteční atmosféru

„Chalupa nám mnohé dala i vzala,“ bilancuje Josef. „Kdybychom na začátku věděli, kolik práce nás tady čeká, možná bychom dali za pravdu jednomu místnímu starousedlíkovi, který nám říkal, že starou chalupu je nejlepší prodat rekreantům nebo podpálit.

Chalupě jsme věnovali spoustu času a energie, ale rozhodně to nebyl promarněný čas. Už samotnou prací na chalupě i v zahradě jsme získali to, co nám město dát nemůže. Pro nás chalupaření bylo a je především inspirací pro práci i odpočinek. A na vycházku stačí vyjít před chalupu – a jste v přírodě. Slyšíte zpívat ptáky, dýcháte čistý vzduch a hřeje vás sluníčko. Jsme tady od začátku května až do dušiček. Pouze tak jednou za měsíc se podíváme do Prahy. Už to samo o sobě napovídá, co nám chalupa dala.“

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR


Komentáře

Napsat komentář