Chalupa se zvěrokruhem


V chalupě pod Krkonošemi je útulno, je na ní vidět pečlivá ruka hospodáře. Má však navíc i velikou zahradu s galerií mohutných ze dřeva vyřezávaných znamení zvěrokruhu.

Starý trakař s květinami je na rozsáhlé zahradě vhodnou dekorací

Na úplném začátku bylo velké nadšení Milana a Jany Husákových pro hory a lyžování. Právě kvůli tomu, aby měli blízko do hor a mohli si užívat lyží, hledali chalupu nejdříve v okolí Pece pod Sněžkou. Jenomže tam se jim sehnat nic nepodařilo. Nakonec objevili přes realitní kancelář ve Vrchlabí chalupu nedaleko Trutnova.

Na zahradě jsou převážně jehličnany, které nevyžadují příliš péče

Když k ní poprvé přijeli, nebyla od silnice vůbec vidět. Byla celá zarostlá, úplně prázdná a byla v dost špatném stavu. Vzali tehdy s sebou i maminku a Milanovi se ještě dnes vybavila její první reakce: „Prosím tě, co s tímhle chceš dělat?“ Jemu se ale chalupa líbila. Roli sehrálo i zjištění, že kousek od ní chalupaří Milanův dlouholetý kamarád. A když i ostatní okolnosti byly výhodné, dlouho se Husákovi nerozhodovali a stavení koupili. Chalupa se brzy stala jejich oblíbeným druhým domovem. Do prázdného přízemí mohli hned nastěhovat nábytek, takže první Vánoce po koupi chalupy už trávili v ní. „A protože na zanedbaný vnějšek napadal sníh, všechno vypadalo kouzelně a idylicky,“ vzpomíná Milan.

Zábava pro sousedy

Nás hned v předsíni chalupy nadšeně vítá Asta – neuvěřitelně pohyblivý malý müsterlandský ohař a spolu s ním také statný Krakonoš. Ten se pro změnu nehýbe vůbec, protože je dřevěný. Je to socha uměleckého řezbáře Josefa Cypriána, jehož další díla, vyřezávaná motorovou pilou, tu budeme mít možnost obdivovat ještě mnohokrát.

Paní domu ozdobila místo na podezdívce květinami

Teď však sedíme v teple chalupy a dozvídáme se, jak se chalupa proměňovala. Na jaře přišly na řadu nutné terénní úpravy. Chalupáři museli vykácet staré stromy, aby sem byl přístup. Šlo ostatně i o bezpečnost. „Předchozí majitel totiž choval králíky a měl rád Becherovku,“ vysvětluje Milan. „A protože králíci běhali všude a s odklízením lahví si bývalý chalupník taky moc hlavu nelámal, byla okolo spousta bobků a střepů. Řekl jsem svým dvěma synům, tehdy ještě klukům, aby vzali vědra a vyrazili jsme na střepy. Během pěti minut byla vědra plná! To jsme ještě netušili, co všechno najdeme.

V konečném součtu odtud odjelo 36 tater plných odpadků! Na likvidaci velké skládky jsem musel najmout těžkou techniku. To byla akce! Vykopali a vyhrabali jsme obrovskou hromadu, kterou náklaďáky tři neděle odvážely. Chalupáři z okolí seděli na mezi, dívali se a občas zatleskali, protože se hráblo – a vyjela koupelnová kamna, hráblo se – a vyjelo půl motorky a pak se pro změnu objevila třeba náprava od traktoru. Prostě jako v panoptiku. A mezi tím vším stále padaly zelené střepy lahví od Becherovky.“

Nemá to konce

Na každého Berana si sednout nemůžete

Milan věděl, že hned po terénních úpravách musí udělat novou střechu. Stará hliníková se mu na roubence vůbec nelíbila. Říkal si, že k chalupě patří červená, a tak koupil tašky Bramac. První léto roku 1995 tedy pořídili novou střechu. Pak nahradili ošklivá štítová prkna novými. „Když se koukáte na štít, připadají vám, že jsou dobrá,“ vysvětluje Milan. „Jedno ale vyměníte a najednou vidíte, že to druhé už tak dobré není. A když vyměníte všechna prkna, ukáže se zase něco jiného, co předtím vypadalo jako dobré, a máte znova co zdokonalovat. Tak to je také s celou chalupou.“

Na vodu s virgulí

Na novou střechu instalovali Husákovi hromosvody, které tu vůbec nebyly, vyvložkovali komíny a začali vylepšovat vnitřek chalupy – omítky, dřevěné obklady a podobně. Vyřešit museli také vodu, která byla připojená k samospádu na povrchové vody. Další rok voda vyschla.

V předsíni je i vyhřívaná podlaha s novým dřevěným obložením

„Měli jsme štěstí,“ vypráví Milan. „Sehnali jsme studnaře, který našel vodu pomocí virgule. Vypadalo to dost neuvěřitelně. Řekl, že ve 29,5 metrech narazí vrt na vodu s vydatností 1200 litrů za minutu. Dal záruku, že když voda nepoteče, nepořádek po vrtání uklidí a najde nám vodu jinde. Nikdo neví, jak to zjistil, ale měl pravdu. Když chlapi s vrtací technikou došli do 29,5 metrů, ozval se ohromný rachot a voda vytryskla. Trvalo dva měsíce, než se vyčistila.“

Každý rok něco

Milan s Janou si naplánovali, co každý rok udělají. Když měnili roubení, zjistili, že musí rozebrat kachlová kamna, která byla kotvena přímo do dřeva. Z nových kachlů firmy z Chodouně u Berouna postavili kamna úsporná a hlavně bezpečná. Dále nechali udělat nová okna v kuchyni podle původních. Renovovali podlahy a ve světnici položili dubová prkna. Pořídili si dokonce tepelné čerpadlo, které vytápí v zimě chalupu a v létě bazén.

Socha Krakonoše vítá příchozí v předsíni chalupy

Svoje si Milan užil při čistění trámů. Pak přišly na řadu schody, které nahlodal červotoč a po nich úprava podkroví. Dnes tu najdete Milanovu pracovnu a prostornou světnici s pingpongovým stolem, kterou využívá především jeho syn. V podkroví jsme také objevili další exponát výtvarníka Josefa Cypriána – krásný velký ze dřeva vyřezávaný betlém.

Galerie v zahradě

Původně byla zahrada malá. Jenomže Milan přikupoval další pozemky, takže dnes je doslova obrovská. Je rozdělena na dvě části a než ji na délku projdete, máte v nohou přes půl kilometru. Pozemek byl hodně mokrý, a proto nejdřív došlo na drenáže. Základní řešení přední části zahrady je jednoduché: kámen, dřevo, jehličnany, neopadavé dřeviny – to vše vyžaduje minimum údržby. Trávník se seká traktorem, který zvládne celou zahradu za pět hodin.

Dřevořezba Vodnáře naslouchá zurčení dešťové vody v rouře okapu

Sedáme si na lavici v podobě velikého Berana, který je dalším výtvorem řezbáře Cypriána. Jsou tu ještě Vodnář, Kozoroh, Býk, většinou také sloužící zároveň jako lavice. Milan chce, aby na zahradě časem bylo všech dvanáct symbolů zvěrokruhu. Domluvil se na tom s přítelem Cypriánem a po stránce mytologické spolu řeší, jak by měly sochy vypadat. A jak vlastně začala tato galerie na zahradě vznikat?

„Začalo to Krakonošem, pak přivezl Josef Cyprián vodníka pod vrbu a ještě nějaké další dřevořezby. Byl nadšený velikostí naší zahrady. Řekl, že ho nemohlo potkat nic krásnějšího, než možnost umístit sochy v takovém prostoru. Měl jsem tu poražené třešně, kmeny jako stvořené pro dřevěné postavy, a už jsme přemýšleli, co z nich bude. Amáme tu i další staré stromy, u nichž už tušíme, až je porazíme, jaká dřevořezba z nich asi vznikne. Stromy se k nám takhle vracejí ve svém druhém životě.“

Jezírko s kapry

Světnice s kachlovým krbem. Na stěně visí fotografie Milanových předků

Zadní část zahrady byla původně divokou houštinou zarostlou nálety břízy a osiky. Po vykácení náletu těžká technika vyhrabala kořeny a srovnala terén. Za dva roky tu byla louka. Této části zahrady vévodí krásné veliké jezírko, v němž se prohánějí kapři. Milan však má ještě další záměr. „Tady všude je pískovec – báječný sochařský materiál. Mám kamaráda sochaře, který s ním pracuje, a přání, aby na zahradě něco vytvořil.“Možná, že se zahradní galerie rozšíří…

Nejkrásnější okamžik

Do zahrady je možné vstoupit i z příjemného posezení, které je kryté přístřeším za roubenkou

Milan se nezapomíná zmínit o sousedech chalupářích, kteří mu moc pomohli a pomáhají. Za všechny jmenuje alespoň kamaráda Leoše Páleníčka, který mu, kromě jiného, pokácel stromy, spálil je a tak urychlil vytvoření jezírka.

„Dnes už mám stejně kamarádů kolem chalupy jako ve městě, kde jsem vyrůstal a kde dodnes bydlím,“ zamyslel se Milan. „Jezdíme sem často, jsme tu se ženou celé léto, protože má prázdniny. Na konci října, když upustím vodu z bazénu a přikryji ho zimní plachtou, vím, že minimálně pět měsíců v něm vodu neuvidím. Už v té chvíli se však těším na nejkrásnější okamžik v roce, kdy plachtu na jaře zase sundám… A mezitím je čas na nápady.“

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: IVAN POLTAVEC

Chalupa se zvěrokruhem


Komentáře

Napsat komentář