Chalupa Na dupně


Chalupa Na dupně ve středních Čechách už má hodně za sebou. Bývala to venkovská hospůdka, kde se o sobotách zpívalo i tancovalo. Veselo je tady i dnes, jen místo strejčků se scházejí milovníci dobrého vína.

Pohled na štítovou stranu chalupy ze zahrady sousedící s lesem

Současný majitel pan Karel Švásta vrátil řadovému vesnickému domku z dvacátých let punc minulého století. Něco nechal postaru, mnohé však zmodernizoval. Opravenou chalupu vyšperkoval netypickými doplňky z kovu, které sám vyrobil. Lustry, lampičky, stínidla, kovové tyče záclon i kování renovovaného secesního nábytku se lesknou starosvětskou mosazí, ale jsou tvarované s moderní jednoduchostí.

Nové a staré

Majiteli je vlastní humor a neokázalá skromnost

Skromný řadový domek v Seleticích na Boleslavsku byl postavený bez základů: jen z vepřovic a smíšeného zdiva. Pod ním je čtrnáctimetrová vrstva písku. Důsledkem byly plesnivé zdi a propadlé dřevěné podlahy. „Spodní voda si tu pořádně zařádila. Byl jsem rád, že se zachoval aspoň původní trámový strop, který je nyní omítnutý na bílo. Chalupu jsem koupil před deseti lety na jaře a už v létě se tu dalo bydlet. Hlavními body rekonstrukce bylo odvodnění a vysušení domku.“

Dispozice chalupy se vstupní chodbou uprostřed a dvěma obytnými místnostmi vpravo a vlevo od chodby majitel ponechal v původním stavu, jen vybavení doplnil tak, aby se tu cítil pohodlně. „Potrpím si na pravdivost věcí, které mne obklopují, ale nepřeháním to. Netvořil jsem přece skanzen, ale příjemnou chaloupku, takže proč neudělat tu a tam kompromis. Lákalo mne například obnovit pec a udírnu, hned jsem si představoval, jaké na ní bude krásné pospání,“ vysvětluje a ukazuje obnovenou pec v obytné světnici.

Posezení pod ochranou „svatého koutku“

Kolem ní visí staré náčiní a voní pytlíky s houbami a bylinkami. Světnicí se však tato místnost stala až v současnosti. Za hospodských časů tu byl výčep a pár stolů.

Mám rád autentičnost

„Mít chalupu, která vypadá stylově, není snadné. Hledal jsem dobrého pecaře a kamnáře, sháněl dobové slánky a ošatky na chléb. Mnohem důležitější však bylo rozhodování, který kus nábytku si pořídit jako repliku a který raději koupit v antiku a renovovat,“ míní Karel Švásta.

„Dělat řemeslo poctivým způsobem bylo vždycky moje hobby. Proto jsem se nejdřív snažil co nejvíce dozvědět o lidech, kteří tu žili. Prostudoval jsem dobový tisk i obecní kroniku, kterou naštěstí v obci vedli velmi důkladně. Zjistil jsem, že původní majitelé byli manželé Holouškovi, kteří tu kromě hospody měli i řeznictví. Hospodskou živnost obdrželi dekretem datovaným v roce 1884.“

Nové kování a madla z mosazi rozzářily renovovanou kredenc pro prababičce

V kronice se dochovaly zajímavé detaily, jako že se tu vytočilo tak málo piva, že se u Holoušků začalo prodávat jen lahvové. Majitelé nakonec v roce 1934 o hostinskou živnost přišli a chalupu získali jistí Nevšímalovi, sadaři a ovocnáři. Po nich tu zůstala zahrada se švestkovým sadem.

„Tyhle informace mi pomohly k tomu, abych se s chalupou lépe sžil a upřesnil si, jakou historickou dobu bych zde chtěl evokovat,“ vysvětluje pan Švásta. „Vyšlo mi období první republiky či kousek před jejím vznikem. Odpovídá létům, kdy se tu žilo naplno.“

Modrá rozzáří nábytek

Na stěnách obytné světnice visí dobové obrázky s lidovými motivy. Jsou to dárky, většinou nakoupené ve starožitnostech, bazarech a obchodech Antik. V různých podobách je lze vidět v mnoha jiných renovovaných chalupách. Karel Švásta si dal záležet především na detailech. Například modrá barva světnice je přesně taková, jakou se kdysi malovalo.

Na zrekonstruované peci mohou pohodlně spát i dva lidé

„Však mi také dalo dost práce sehnat tak čistou modř, kterou ještě podpořila šmolka.“ Modř je stylová a k tomu působí velmi příjemným dojmem. A navíc se od ní báječně odrážejí medově hnědé tóny secesních komod i stolu.

Jedné straně místnosti dominuje pec. „Topí se v ní dřevem, což je ideální na pečení husy nebo kachny.“ Do opačného rohu místnosti, kde býval stupínek pro hudebníky, majitel situoval rustikální stůl s lavicí a fortelnými židlemi. „Nechal jsem ho udělat na zakázku tak, aby se k němu vešlo dvanáct lidí. Mám početnou rodinu a hodně přátel. Kromě chalupářů se u mne scházejí k degustacím i přátelé vinaři. Mám rád víno, hlavně to z jižní Moravy.“ Nad prostorným stolem se vyjímá svatý koutek vyzdobený suchými květinami. Je na diagonále mezi pecí a stolem, jak to má být. „Zasvětil jsem ho samozřejmě sv. Urbanovi, patronovi vinařů.“

Nástěnná kovová lampička s pružinou na posun svíce

Nejvíce nás však okouzlily dva velké ručně kované lustry z mosazi s dlouhými rameny zakončenými spirálami. Motiv spirály se opakuje i na několika lampičkách, připevněných na stěnách. „Vkládá se do nich velká svíčka, která se s pomocí ukryté pružiny sama posunuje. Lampičky dobře svítí a krásně pableskují,“ usmívá se tajuplně chalupář, který tento typ svítidla sám navrhl. „Kromě toho nečadí jako petrolejka.“

Chalupu z jedné strany rámuje silnice a z ostatních stran ji obklopuje zahrada se vzrostlými stromy. V nejzazším rohu zahrady si majitel postavil grilovací a vinařský altánek. Je kruhového tvaru, s komínem nad středem grilovacího stolu a s otočnou dřevěnou deskou.

Největší chloubou majitele je však vinný sklípek, vybudovaný původně na skladování ledu hned vedle domu. Je velmi hluboký se strmými kamennými schody. O něm se dočtete někdy příště.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: RICHARD DVOŘÁK A ZDENĚK ROLLER

Chalupa Na dupně


Komentáře

Napsat komentář