Popínavky, které skryjí nehezkou fasádu

Listy přísavníku trojcípého se na podzim postupně zbarvují do žluté až šarlatové

Pohled na venkovní zdi starých chalup či bývalých hospodářských staveb nebývá vždy oku lahodící, zelený kabát z popínavých rostlin je může nejen zkrášlit, ale i chránit.

V potaz ovšem musíme vzít technický stav a orientaci zdí, které chceme zelení zakrýt, zda se budou rostliny přidržovat podkladu, nebo růst na předsazené opoře, preferujeme-li stálezelenou fasádu, a také půdu, do níž budou popínavky vysazeny.

Rostliny přísavné

K podkladu i zcela hladkému se přichytávají přísavnými destičkami na konci úponků. Nejznámějšími zástupci jsou u nás přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) s lesklými trojhrotými listy a přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia var. engelmannii) s jemnějšími pětidílnými listy. První se vyšplhá až 20 metrů, druhý do 15 metrů. Na podzim dochází u obou opadavých druhů k výraznému zbarvení listů do karmínové barvy, která fasádu barevně promění. Současně rostliny zdobí tmavě modré bobule. Přísavníky upřednostňují slunné a polostinné stanoviště, prosperují v běžné zahradní půdě, nejlépe se jim daří v živné půdě.

Rostliny kořenující

Přichycují se vzdušnými kořínky, povrch však musí být dostatečně drsný. Nebezpečí pro stavbu hrozí u porušených omítek, vydrolených spár či porézních kamenů, do nichž mohou kořínky vrůstat.
Zástupcem této skupiny je dlouhověký stálezelený břečťan popínavý (Hedera helix), který není, jak se mnohdy udává, vysloveně stínomilnou rostlinou. Ve stínu jsou jeho listy matné s výrazným žilkováním, na slunci získávají svěže zelenou barvu a břečťan rozkvete. Stinné stanoviště vítají odrůdy s panašovanými listy.
Díky bílým hroznovitým květenstvím s průměrem až 20 cm je efektní volbou hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris). Má ráda živné, vlhčí a mírně kyselé půdy a spíše chráněné stanoviště ve stínu až polostínu. Nesvědčí jí vysazení u zdi s vápennou omítkou. Dorůstá do výšky 10 metrů, potřebuje skutečně pevnou oporu.
Opadavá, až 15 metrů dlouhá liána s nápadnými květy, to je trubač kořenující (Campsis radicans). Vyžaduje hlubokou, dobře propustnou, lehce zásaditou živnou půdu.

Břečťan popínavý potřebuje k uchycení drsnější povrch fasády

Rostliny úponkaté

Rostliny se přidržují opory pomocí úponků, které ji spirálovitě obtočí.
Z dřevin do této skupiny patří loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) známý jako psí víno. Vyhovuje mu slunce i polostín, dosahuje výšky 10 metrů. Na podzim se jeho listy zbarvují šarlatově a nenápadné květy nahradí ojíněné modré bobule.
Na jih orientované fasády může zkrášlit vinná réva (Vitis vinifera), která vyžaduje záhřevnou a nezásaditou půdu.

Vinná réva patří k tradičním popínavým rostlinám

Rostliny ovíjivé

Ovíjejí se kolem pevné opory otáčivým pohybem. Nejznámější z nich je vistárie květnatá (Wisteria floribunda) s dlouhými hrozny modrofialových květů. Vyšplhá se do 10 metrů.
Srdcovitými, až 30 cm velkými listy upoutává během vegetačního období podražec velkolistý (Aristolochia macrophylla). Dorůstá do výšky 6 až 10 metrů. Vyhledává kypré živné půdy a polostín.
Exoticky působícím květenstvím i jedlými plody zaujme nenáročná akébie pětičetná (Akebia quinata). Pouze mladé rostliny potřebují ochranu před mrazem. Má velké roční přírůstky, v dospělosti dosahuje 10 metrů. Protože starší rostliny odebírají z půdy hodně vody, pomáhá s vysušováním vlhkých základů a zdí.
Stálezelený zimolez Henryův (Lonicera henryi) dorůstá do pětimetrové výšky, charakterizují ho úzké, tmavě zelené kopinaté listy, kvete v červnu a červenci, plody jsou šedě ojíněné tmavomodré bobule. Vyžaduje chráněné polohy, stín až polostín a vlhčí, humózní, dobře propustnou půdu.

Předsazená opora

Lze ji i s přichycenými rostlinami odklonit od zdi a provést renovaci omítky, aniž by bylo nutné zeleň zlikvidovat.