Chůvička je tichý a nenáročný ptáček, který udělá radost i dětem

Charakteristický je pro chůvičky krátký silný zobák.

Kromě muškátů zdobívala okna chalup ptačí klec. Prozpěvovat v nich nemusí jen kanár, ale i méně nápadný opeřenec, jehož specifikem je ochota postarat se o cizí mláďata.

Chůvička japonská, jak zní celý název tohoto v Číně uměle vyšlechtěného ptačího druhu (lat. Lonchura striata f. domestica), vznikla křížením pravděpodobně panenky bronzové, hnědohřbeté a stříbrozobky malabarské. První písemný záznam pochází z roku 1720, kdy byla dopravena do Japonska, odkud se posléze dostala k chovatelům v dalších částech světa.

Opeření dobráci

Oblibu si chůvička získala nejen tím, že je příjemným tichým společníkem, ale také nenáročností na péči, díky níž je vhodná i pro začátečníky. Co se týče vzhledu, chování a hlasového projevu, jde o nenápadné ptáčky, kteří o to víc zaujmou svou přátelskou mírumilovnou a obětavou povahou. Jsou velmi společenští, takže se chovají vždy v páru nebo větší skupině, kde si ani lichý jedinec nepřipadá odstrčený. Konflikty u nich neexistují, neperou se ani o jídlo či teritorium, neustále se k sobě tulí, čistí si navzájem peří, švitoří a vše dělají společně. Unikátní je pak jejich přirozená ochota postarat se o opuštěná vejce či mláďata i jiného ptačího druhu. Mohou tak být i nám lidem dobrým příkladem.

Nenápadná exotika

Velikostně jsou chůvičky menší než vrabec, dorůstají 12 až 13 cm. Peří má nevýrazné zbarvení, ale díky jejich hybridnímu původu je v různých barevných kombinacích, nejčastěji hnědé s bílým bříškem, ale může být od strakatého po žluté. Za nejvzácnější se považuje bílé. Existují linie šlechtěné přímo pro výstavní účely, dále chocholaté či kadeřavé atd. Zobáček je krátký a silný. Samička se samečkem se od sebe vzhledově neliší, rozeznat je lze jen podle zpěvu. Samičky se projevují švitořením, samečci interpretují vlastní skladby a při zpěvu zaujímají charakteristický postoj, který ovšem vypozoruje pouze zkušený chovatel. Při správné péči se chůvičky dožívají v průměru 5 až 8, ale i více let.

Chůvičky jsou drobní ptáci, menší než vrabec.

Dělba práce

Dospělosti dosahují chůvičky v 10 měsících, kdy mohou začít hnízdit. Obvykle samička klade 3 až 6 vajíček, někdy dokonce 7, a to každý den jedno. Teprve když snese všechna, začnou na nich střídavě sedět oba rodiče. Po vylíhnutí, které nastává do 14 dní, rovněž oba mláďata krmí. Zhruba po měsíci ptáci vylétají z hnízda, ale jsou rodiči ještě další dny krmeni. Po třech týdnech, kdy jsou již plně samostatní, se s ohledem na mladší sourozence považuje za jistější přemístit je do samostatné klece. Vrátit k ostatním se můžou, až dospějí. Chůvičky jsou v plození potomků poměrně zdatné, je ale potřeba nechat jim čas na regeneraci, proto by neměly hnízdit více než čtyřikrát do roka.

V prostorné venkovní voliéře jim bude dobře od jara do podzimu.

Pod jednou střechou

Z možností ubytování se nabízí klec nebo voliéra. Čím větší, tím samozřejmě lepší, protože se ptáčci mohou alespoň trochu prolétnout. Minimální rozměry klece pro jeden pár jsou 50 × 40 × 40 cm. Na každého dalšího zpěváčka připočtěte dalších 10 cm. Vybírejte takovou klec, která má menší rozteč mřížek, aby se mezi nimi drobní ptáci neprotáhli ven. Máte-li dostatek prostoru, můžete chůvičkám pořídit domácí voliéru. Bývá opatřena kolečky, takže lze v případě potřeby snadno přemístit. Klec instalujte na světlé místo, ale mimo dosah přímého slunce a kde není průvan. Hlas chůviček je příjemný a velmi tichý. Můžou tudíž bydlet i v obývacím prostoru. Naprosto nevhodná je ale kuchyň kvůli uvolňování zplodin.

Ještě více volnosti nabídne chovaným ptákům zastřešená venkovní voliéra. Také u ní je třeba použít husté mřížoví nebo pletivo s malými oky, aby se jimi chůvičky neprotáhly a neuletěly, což by pro ně mělo fatální následky. V případě celoročního užívání musí být součástí voliéry zateplené zázemí, ne pouhá budka. Pokud tomu tak není, je nutné před příchodem chladného počasí chůvičky přestěhovat do interiéru. Také palčivé slunce je nutné eliminovat vhodným situováním voliéry nebo zastíněním.

Vybavení ptačí domácnosti

Nezbytné je samozřejmě vždy čisté krmítko a pítko, budka nebo polobudka pro nocování a hnízdění. Stejně jako klec musí zohledňovat počet ptáků, neboť chůvičky jsou zvyklé být stále pospolu. Poskytnout jim musíte též materiál, jímž si budku vystelou. Jako milovnice koupání uvítají polouzavřenou koupelničku. Vodu je ovšem nutné udržovat čistou a ideálně ji párkrát za den vyměnit. Kromě obyčejných bidýlek klec vybavte i tzv. brusnými bidly s drsným povrchem, o něž si ptáci zkracují rostoucí drápky. Doplňte je větvemi a třeba i pro ně nejedovatými rostlinami simulujícími přírodní prostředí. Podestýlku volte vhodnou pro astrildy, což je čeleď, do níž se chůvičky řadí.

Naklíčené zrní zpestří jídelníček.

Pestrá krmě

Základ stravy tvoří zrniny, zejména proso, lesknice, bér italský, konkrétně jeho odrůdy čumíza a mohár. Krmit můžete i směsmi určenými pro astrildy. Pro zpestření podávejte naklíčené zrní. V jídelníčku nesmí chybět čerstvá zelenina, zelené klasy travin, listy pampelišek, žabince apod. Po čas hnízdění je dobré zvýšit obsah bílkovin formou vaječné míchanice. Pro doplnění vápníku slouží sépiová kost nebo skořápky, další potřebné minerální látky zajistí ptačí grit. Důležitý je rovněž jemný písek podporující trávení.

Text: Zuzana Ottová, foto: Shutterstock, zdroj info: ifauna.cz, wikipedia.org