Znovunarozená chalupa

Když Tomáš před lety zdědil tři sta let starou roubenku, v níž se narodil jeho dědeček, měl jasno v tom, že součást rodinné historie se neprodává. Udělal dobře. Za to, že jí vdechl nový život, se nyní rodině odvděčuje coby vyhledávaný prázdninový dům k pronájmu.

Není dnes mnoho dvacetiletých, kteří by k chátrajícímu dědictví přistoupili s pokorou a entuziasmem jako Tomáš Pospíšil. Možná k tomu svou troškou přispěl i náš časopis, který odbírá jeho tatínek. V něm se přesvědčil, že i letitá dáma se může omladit a vyloupnout do krásy. Dědictví po předcích se po kompletní obnově stalo pro mladý pár závazkem, koníčkem a posléze zčásti i zaměstnáním.

Modrý kachlový sporák nahradil původní, který už nebylo možné repasovat. Foto: Tomáš Dittrich

„Roubenku jsme vlastnili několik let a nejdříve jsem nevěděl, jak ji využít. Prodat jsem ji mohl stokrát, zájemců bylo dost, ale tohle se neprodává,“ začíná s vyprávěním Tomáš a pokračuje: „S rekonstrukcí jsme začali v roce 2011 a dokončili ji po osmi letech. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, i když opravy trvaly takovou dobu. Na práce jsme totiž měli s tátou čas jen přes zimu, kdy máme v naší stavební firmě méně zakázek. Kromě roubení, přívodu vody a elektřiny, na což jsme přizvali odborné firmy, jsme si to, co šlo zvládnout, dělali sami s pomocí známých a příbuzných. Všem patří naše velké poděkování za pomoc a čas, co tu strávili. Bez nich by se to nepodařilo.“

Jednoduché zařízení sednice s velkým jídelním stolem přispívá ke stylové čistotě interiéru. Foto: Tomáš Dittrich

Z rekonstrukce novostavba

Z dalšího Tomášova vyprávění vyplývá, že se zamýšlená rekonstrukce změnila na stavbu repliky, a tak bylo práce a investic víc než podle prvotní představy. Menší usedlost s uzavřeným dvorem a rozptýlenou formou zástavby, jejíž výstavba byla datována mezi lety 1750 až 1775, stála na loučce ohraničené příjezdovou cestou a potokem.

Vyřezávaný krucifix s růžencem je jedinou výraznější výzdobou. Foto: Tomáš Dittrich

Vzhledem k tomu, že se jedná o památkově chráněnou oblast Telecí, bylo nutné při rekonstrukci postupovat v souladu s požadavky památkářů. Než však došlo na jednání s nimi, požádal Tomáš o radu pana Luďka Štěpána, zakladatele skanzenu lidových staveb Veselý kopec. „Říkal nám, že chalupa je velká rarita, ať ji zachováme. Ale když ji obešel, došel k neoptimistickému závěru, že ji musíme zbourat, protože dřevo bylo napadené hnilobou a červotočem, navíc byla natolik rozjetá střecha, že stavbu vlastně držely pohromadě tři jilmy, mezi nimiž byla usazená. Ty bylo nutné porazit, ale v té době už byly suché, protože je stejně jako ostatní v okolí napadla nějaká choroba,“ seznamuje nás Tomáš se zprvu smutným osudem historicky cenné roubenky. Vendula doplňuje, že se během rekonstrukce při bouřce skácel další ze starých stromů, naštěstí do míst, kde tehdy ještě nestála nová stodola.

Na míru vyrobená kuchyňská linka je inspirovaná historickými kredencemi. Foto: Tomáš Dittrich

Kámen odolávající věkům

Půdorys usedlosti zůstal nezměněn, replika roubenky byla postavena na původní, i když upravené podezdívce. Kromě ní se dochovala ještě zeď, kde stával kachlový sporák. Stavět se ovšem muselo podle současných norem, například se zvedala střecha kvůli pochozí výšce, aby bylo podkroví obyvatelné. Pro lepší osvětlení jsou na obou stranách střechy umístěny vikýře.

Schodiště je z jasanového dřeva. Foto: Tomáš Dittrich

Vnitřní dispozice se mírně proměnila, aby vyhovovala dnešním požadavkům na bydlení. „Příčky jsme posunuli, předsíň bývala o něco větší, naopak kuchyň menší. Dřív tu byla pouze jedna místnost obytná, kde žilo osm lidí, nalevo před chodbičku byla stodola a v podkroví se skladovalo seno,“ popisuje změny Tomáš. Nová sednice je propojena s kuchyňským koutem, přes chodbičku se nachází malá ložnice. Koupelna je vybavena sprchovým koutem, umývadlem a toaletou. Pro dnešního člověka standard, pro původní majitele, kteří tu měli jen suchý záchod, by to byl luxus. Podkroví se proměnilo na dvě útulné ložnice.

V podkroví vznikly dvě příjemné ložnice vybavené nábytkem z dřevěného masivu. Foto: Tomáš Dittrich

Nově byla postavena také stodola, která je zčásti otevřená a je v ní umístěno stylové venkovní sezení a kůlna. Využití při opravách našly ještě další kameny z někdejší stavby. Vendula nám ukazuje velký kámen, patrně se jednalo o vyčnívající kus skály, který byl zakomponován do schodů a díky své váze pomohl držet část rozpadající se chalupy. Dnes tvoří základ stolu z venkovního sezení na loučce. Ze zařízení se pak dochovala jen lavice a žebřík, který je jako dekorace zavěšen na venkovní straně stodoly.

Nově, ale postaru

„Snažili jsme se, aby chalupa vzhledově působila jako historická stavba. Používali jsme staré technologie a přírodní materiály, máme hliněnou omítku, do níž jsme přidávali, tak jak se to dělalo, kravinec, do spár mezi trámy jsme vkládali jako těsnění dřevité lano a konopnou izolaci. Povrch trámů jsme zestařili kartáčováním, což byla fyzicky hodně náročná práce,“ nastiňuje stavební postupy Tomáš. To, že nenechal nic náhodě, dokládá i způsob pořízení hlavního stavebního materiálu – dřeva. Trámy, obložení stěn v podkroví i podlahy jsou z jedlového dřeva káceného tady v Telecí v zimě, kdy není plné mízy. Navíc je levnější a odolnější než běžně využívaný smrk. Pouze schodiště je vyrobeno z jasanového dřeva, které vyniká tvrdostí a zároveň pružností.

Roubenka si umístěním stranou od silnice uchovává soukromí. Foto: Tomáš Dittrich

Jedním z mála ústupků je použití plastového šindele: „Pravý dřevěný jsem nechtěl, protože potřebuje pravidelnou údržbu, a o tom něco jako malíř natěrač vím,“ vysvětluje s úsměvem Tomáš. Památkáři prý proti tomu neřekli ani půl slova. Na dotaz, co bylo na rekonstrukci nejnáročnější, odpověděl: „Zaskočilo nás hodně věcí, ale co jsme nevěděli, na to jsme se poptali. Nejhorší bylo navázání konstrukcí roubené části stavby a zadní dřevostavby, protože roubení si sedá a dřevostavba nikoliv. Také jsem měl i přes svou odbornost problém najít trvanlivou barvu, která vydrží působení slunce. Nakonec jsme s výběrem tenkovrstvé lazury spokojeni. Napustili jsme dřevo dvakrát základovým a dvakrát vrchním nátěrem a zatím po pěti letech stále drží.“ A ještě dodal: „Památkáři měli jedinou připomínku, a to sklon střechy. V projektu měl 50°, oni chtěli klasiku 45°. Ještě že nám to řekli, chalupa vypadá líp. Když nám ukázali na počítači simulaci, bylo to už na první pohled vidět.“

Usedlost tvoří uzavřený dvůr, neoplocená loučka slouží jako odpočinkový prostor. Foto: Tomáš Dittrich

Teplo domova

Když byla hotová stavba roubenky, přišly na řadu voda a energie. „Nebylo tu vůbec nic, k elektřině bylo připojeno jen světlo, voda se brala ze studánky v těsném sousedství potůčku, která je sice stále přístupná, ale jakou má voda v ní kvalitu, není jisté. Nyní jsme připojeni na obecní vodovodní řad,“ vypočítává změny ve vybavení Tomáš a pokračuje: „Jako zdroj tepla jsme zvolili kachlová kamna. Vytopí celý dům, pomocí průduchu je teplo přiváděno také do podkroví. Kamna stavěl místní kamnář, jsme s nimi spokojeni a každého okamžitě zaujmou, když do místnosti vejde. Chtěl jsem modrou, je to moje oblíbená barva a také původní kachlový sporák byl modrý. Ten už se nedal zachránit, protože v pořádku na něm byly asi tři kachle. Připomínají ho zdobné nohy, které jsme použili na výrobu kávového stolku. V předsíni bývala chlebová pec, ale její osud byl podobný jako sporáku.“

K temperování roubenky slouží přímotopy, v koupelně je instalované podlahové vytápění, aby když tu v zimě zrovna nepobývají majitelé či hosté, nedošlo k popraskání vodovodního potrubí. Podlahová izolace je spolehlivě chrání do –10 °C, ale při větším mrazu je lepší neriskovat.

Stodola má dnes funkci venkovního sezení. Foto: Tomáš Dittrich

Ve znamení dřeva

Dřevo hraje neméně důležitou úlohu i v interiéru roubenky. Na stylový venkovský nábytek byl použit rovněž masiv. Je ho tu tak akorát, aby umocňoval dojem autentičnosti chalupy. Sednici vévodí velký jídelní stůl doplněný rohovou lavicí a jednoduchými židlemi. Nad okny jsou typické dřevěné garnyže s poličkami sloužícími na vystavení drobností. U kamen stojí lavice, jediný kus nábytku, který nepodlehl zkáze. Tradiční bidlo nad kamny vyrobil Tomáš z větví a Vendula na ně zavěsila dekorativní pytlíčky z kanafasu, z něhož jsou ušity také záclonky na oknech.

Na zakázku vyrobená kuchyňská linka je také z masivního dřeva. Tvarově s ní korespondují i postele a noční stolky v ložnicích. Další vybavení není třeba, narušovalo by stylovou čistotu prostoru. Jedinou výraznou ozdobou, která by ostatně nemohla v dřívější domácnosti chybět, je vyřezávaný krucifix. Na stěně za kamny visí fotografie dokumentující stav roubenky v době, kdy ji Tomáš zdědil, a výstavbu její repliky.
Vtipně vyřešil Tomáš s otcem osvětlení. Na stínítka použili staré talíře, do nichž prořízli otvory pro objímky. Retro paráda je vyšla na 30 Kč za kus. „Kdybychom tu bydleli na stálo, bylo by samozřejmě vybavení trochu jiné,“ nechá se ještě slyšet Tomáš.

K příjemné relaxaci zvou i houpačky. Foto: Tomáš Dittrich

Dvě tváře zahrady

Mezi chalupou a stodolou, kde je kryté venkovní sezení, se nachází uzavřený zatravněný dvorek, okolo se rozprostírá neoplocená loučka, kde je umístěno druhé venkovní sezení. Zejména pro děti je tu připravena trojice houpaček včetně netradiční, sestavené z kovových kol s nápravou a kulatiny. Stylově je pojatý také stojan na kola ze silného kmene, v němž jsou podélné zářezy. Před druhými vrátky do dvora vytvořila Vendula nedávno malou skalku.

Kdo tu bydlí

Vendula Němcová a Tomáš Pospíšil a jejich dcerka

Kde

V Telecí

TEXT: Zuzana Ottová
FOTO: Tomáš Dittrich

Znovunarozená chalupa