Zahrada jako tajemství

Zahrada Jiřího Balatky je pozvánkou do „lesa“ s podrostem cibulovin a také do rezervace vůní, jehličí a ptačího zpěvu. Je tajemná a místy i rozpustilá.

Naše návštěva je tak trochu retro, protože před časem zahradník svoji milovanou zahradu definitivně opustil. Kvůli zajímavosti a živosti jeho vyprávění jsme zachovali v reportáži přítomný čas, tak jako by nás provázel sám Mistr.

zahrada

V této zahradě tvoří vzrostlé stromy základní kostru poskytující stín nižším dřevinám a hajním rostlinám. Foto: Zdeněk Roller

Zelený ostrov

Každá zahrada se během roku mění a tahle, kterou ve Všejanech u Nymburka založil Jiří Balatka, není výjimkou. Její změny však jsou velmi decentní, jednotlivé skupiny rostlin rozkvétají a odkvétají jedna po druhé, zatímco charakter zahrady se nemění. Na nevelkém pozemku dominují vzrostlé jehličnany mnoha druhů, v podrostu se zelenají tisíce čarověníků. Jestliže se i stromové patro mění, pak zejména díky opadavým metasekvojím, jinanu a vysoké švestce.

Jako celek zahrada při pohledu z ulice vypadá jako zelený ostrov. Však také majitel začínal zahradu tvořit už v roce 1965. Nyní je tak zajímavá, že se u Balatkových dveře s návštěvami netrhnou. Zejména zahrádkáři a čarověníkáři jezdí jeho dílo obdivovat velmi často. A my jsme se ji po jejich vzoru rozhodli objevovat krok za krokem… Hned při příjezdu se dozvídáme, že ještě jednu, skoro stejně krásnou, má majitel hned přes silnici.

zahrada

Dlážděný chodníček kolem domu izoluje základy od zavlažované zahrady. Foto: Zdeněk Roller

skalka osázená dřevinami

Zdejší skalky jsou hojně osázené dřevinami. Foto: Zdeněk Roller

„Na moji zahradu by se mi už dávno všechny výpěstky jehličnanů a čarověníků nevešly, proto mám přes ulici ještě jeden pozemek, který je více sbírkový a hlavně prosluněný,“ vysvětluje majitel. „Před lety jsem si tam zasadil malou sazeničku sekvojovce, jen takový proutek a teď už je několik metrů vysoký. Daří se tam i jalovcům a cypřišům, na slunci se mohou plně vybarvit i letorosty některých kultivarů. Ale moje původní, hlavní zahrada u domu je mimořádně vhodná pro čarověníky, které nesnášejí prudké slunce, a pro cibuloviny.“

sluncovka

I na této stinné zahradě se našlo místo pro světlomilnou sluncovku. Foto: Zdeněk Roller

zahrada

Kolmé zadní stěny skalek vznikly kvůli cestičkám, ale dají se využít i pro výsadbu některých skalniček. Foto: Zdeněk Roller

Jdeme na procházku

Některé pozemky lze přehlédnout z jednoho místa, tady však platí jiná pravidla – touto zahradou lze putovat, objevovat tajemství, narážet na zdi a křížící se cestičky… Takže: vstupujeme malou brankou do ráje tisíce a jednoho čarověníků a ejhle! Hned vpravo nás vítá malé jezírko lesknoucí se pod travertinovým balvanem. Momentálně je zdobí jen rozkvetlá vrba, vodní rostliny se vynoří o pár týdnů později. Když se obrátíme směrem k domu, zaujme nás zajímavý artefakt: kamenný had stočený na balvanu a obklopený polštářky skalniček. „Je to vzpomínka na kamaráda Zdeňka Jukla z Hradce,“ vysvětluje majitel, který nás podél domu obrostlého přísavníkem vede k první z několika skalek na zahradě. Tato vznikla jako pohledová. Svou zadní, kolmo seříznutou stranou totiž zakrývá vstup do sklepa. Dokvétají na ní koniklece a tařičky.

trojčet

Trojčet neboli Trillium má mnoho podob. Foto: Zdeněk Roller

skupina hajních rostlin

Skupina namíchaných hajních rostlin si vyžádala navršení kypré a úrodné zeminy. Foto: Zdeněk Roller

A protože zahrada je plná kontrastů, objevujeme hned na protější straně dlážděné cestičky houštinu bohatě kvetoucích řebčíků vyrůstající u drobné mokřinky. Z vlhké půdy vyrůstají plnokvěté blatouchy a rozvinul se i bílý květ toulcovky kamčatské. Působí to na nás tak, jako by si přes cestu rozpustile podávaly zelené ruce suchomilné a vlhkomilné rostliny.
Ještě jeden dva kroky a už před námi stojí starodávná dřevěná veranda ověšená muškáty paní domu. Před námi se vynořuje vysoká zděná zeď ohraničující zahradu. Jejím úkolem je také chránit bohaté porosty trojčetek (rod Trillium), lilií a spousty čarověníků. Aby rostliny měly více stínu, o to se tu stará červenokvětý japonský rododendron a vysoký libanonský cedr var. pendula.

zahrada

Více prostoru i světla pro podrosty bylo třeba zajistit ořezáním spodních větví u většiny dřevin. Foto: Zdeněk Roller

Teď bychom si mohli pohovět v látkové houpací lavičce nebo se podívat k zahradnímu srubu. Volíme však cestu kolem „plantáží“ rodů Trillium a Sanguinaria a žlutě kvetoucích řebčíků. Ujdeme pár kroků a můžeme si sednout na lavičce pod vzrostlou švestkou.

zahradní houpačka

Zahrada je i příjemné odpočinkové místo. Foto: Zdeněk Roller

Na paloučku

Před námi se rozprostírá jedna z mála volných ploch – travnatý palouček lemovaný ze strany blíže domu táhlou skalkou a z opačné strany výsadbami dřevin.

„Před čtvrt stoletím jsem sehnal semena borovice osinaté a z jednoho semenáčku vypučel podivný plazivý šlahoun,“ vzpomíná majitel. „Tak jsem objevil čarověník, který jsem pojmenoval po naší obci Pinus aristata Všejany. Teď už měří dva metry. Hned vedle mám čarověník z jinanu pojmenovaný Kořínek.“ Obě dřeviny nám učarovaly. Objevili jsme i tajemství hradu, umístěného za nimi: je z křemenů upravených pískováním a tvůrci zahrady jej věnoval jeden z mnoha přátel.

Rozkvetlý keřík mandloně

Rozkvetlý keřík mandloně. Foto: Zdeněk Roller

kandík

Jenom znalci v této žluté květině rozeznají druh kandíku. Foto: Zdeněk Roller

Za námi ve slunci září vzrostlá juka, stará třicet let, a pod ní se majitel může pochlubit historicky prvním objeveným čarověníkem tisu, který nese jeho jméno.

Vydáme se směrem od lavičky k plotu a všimneme si, že je v souvislé hmotě skalky po naší pravici jakási nora. Prý ji majitel vytesal pro místního ježka, ale ten ji nakonec nevyužívá… O kus dál je další skalka a jezírko.

malé jezírko v zahradě

Nevelké jezírko i nedaleká bažinka jsou bohaté na zajímavé rostliny. Foto: Zdeněk Roller

Nenápadná branka v plotě odděluje všední realitu středočeské obce od zelené pohádkové krajiny. Foto: Zdeněk Roller

Travertinovou cestou

Když se snažíme odhadnout množství kamenů použitých na zahradě, dozvíme se, že sem majitel navozil z lomů u Levice a z Ružomberku padesát tun travertinu. Dnes na těchto přirozeně patinovaných kamenech rostou trsy lomikamenů, tařiček, floxů nebo kapradin a samozřejmě čarověníky.

Uděláme dva tři kroky a jsme u skalky za jezírkem. Také ona má zadní stěnu kolmo seseknutou, aby nezabírala místo na cestičce. Ale tahle cestička nás vede k trsům pivoněk u plotu, kterým ovšem ještě nenastal čas kvetení. Nad námi se sklánějí větve borovice Jeffreyovy s dlouhými jehlicemi a obřími šiškami. Její jehličí při promnutí voní po pomerančích. Cestička nás podél plotu vede doleva k zadní části pozemku, kde má pan Balatka pěstební zázemí. Cestou obdivujeme žlutě kvetoucí toulcovce americké, skupinu bíle, růžově a fialově kvetoucích pěnišníků i lýkovce.

roubování čarověníků

Roubování čarověníků je mnoho let specialitou majitele zahrady. Foto: Zdeněk Roller

Teď už nám zbývá přejít podél pěstebních ploch k zahradnímu srubu – právě jsme prošli celou zahradou. Přitom máme pocit jako po prožití půldne v nedotčené přírodě. Zpěv zvonohlíka, zvonka zeleného, sýkorek i kosa ještě relaxační účinek zahrady podtrhuje.

Text: Radka Rollerová
Foto: Zdeněk Roller

Zahrada jako tajemství