Veselá stodola

Na zemědělských usedlostech sloužily stodoly především k uskladnění povozů a zemědělských strojů. Tyto krásné a bytelné stavby však lze i dnes vrátit k životu a novému využití.

Na jihovýchodní Moravě se před několika týdny odehrála akce nazvaná Víkend památkových domků. Lidé měli možnost prohlédnout si opravené objekty lidového stavitelství a malá vesnická muzea. K návštěvě letos zvalo téměř 60 objektů, což svědčí o zajímavém trendu, který lze na moravském Slovácku už několik let pozorovat: některé tradiční stavby se vrací k životu jako malá lokální kulturní centra pro veřejnost a zároveň připomínky zaniklých stavitelských technik a postupů. Kromě jiného jde o skvělý inspirační zdroj pro chalupáře: rekonstrukci většinou pečlivě hlídali památkáři, není tu nic, co by nemělo být, moderní technologie se doplňují s těmi původními.

Dřevěné součásti teprve dostávají přirozenou našedlou patinu. Foto: Richard Guryča

Na zemědělskou minulost domu upomínají různé artefakty. Foto: Richard Guryča

Kultura v zahradě

Domek Obecního muzea v Bystřici pod Lopeníkem koupila obec od soukromého vlastníka v roce 2015 a už o tři roky později za něj získala ocenění pro Lidovou stavbu roku ve Zlínském kraji. Někdejší usedlost v obci na úpatí Bílých Karpat slouží už nějakou dobu nejen jako místo pro stále se rozšiřující muzejní expozici. Snad ještě větší význam pro obec má stavení coby alternativní kulturní dům, místo společenských setkání, vernisáží fotografií i grafik, zázemí pro koncerty, jarmarky, ochutnávky či prostor pro pořádání svateb v originálním prostředí. Bývá tu prostě živo a veselo.

Stodolu obklopují ovocné stromy. Foto: Richard Guryča

Místní vědí, že součástí objektu a dnes už i vyhledávaným dějištěm některých společenských akcí je krásně opravená stodola v zahradě domu. V době, kdy tomu nebránila protiepidemická opatření, se zde a v zahradě odehrály některé koncerty, svatební veselice, nocovaly tady dokonce skautské výpravy…. Teď se stodola zase vrací k životu a pokud budete mít příležitost, seznamte se s detaily její rekonstrukce. Je pěkným dokladem toho, jak spojit tradiční technologie s požadavkem na původní vzhled a doplnit je některými detaily souvisejícími se současným způsobem využívání objektu.

Lavice i stoly byly vyrobeny ze starých stromů pokácených v zahradě. Foto: Richard Guryča

Podlahu mezi oběma průjezdy netradičně pokrývají fošny. Foto: Richard Guryča

Ničivý břečťan

Ze stodoly zůstaly z větší části zachovány pouze kamenné zdi. Jednoduché kamenné stavby obdélníkového půdorysu se sedlovými střechami jsou ostatně pro obec typické, v okolních zahradách jich ještě několik najdete. Kámen byl v podhorské obci často používaným stavebním materiálem, jeho zdrojem nebyla jen políčka, ale dnes už zaniklé, mnohdy však stále viditelné pískovcové či andezitové kamenolomy v okolních lesích.

I u „naší“ stodoly tvoří částečně opracovaný kámen spojovaný původně hliněnou maltou hlavní materiál obvodových zdí. Při rekonstrukci se stabilita stěn posílila věncem z hliněných cihel-kotovic získaných z jiného starého domu. Využívání recyklovatelných stavebních materiálů je ostatně pro přístup k obnově bystřické „muzeální“ stodoly typické a rozhodně má smysl takový přístup následovat, pokud máte možnost.

Z materiálu složeného pod střechou už je dnes přístřešek nad historickou mlátičkou. Foto: Richard Guryča

Podobným způsobem byly získány kameny šlapáky pro vybudování podlahy. Ta je jedním z nepůvodních prvků, protože kdysi tvořil podlahu stodoly udusaný hliněný mlat, ale vzhledem k současnému způsobu využívaní objektu je podlaha v místě pro posezení zpevněná zmíněnými kameny. Ve středové, někdejší průjezdné části stodoly jsou na podlaze dřevěné fošny na bytelném roštu.

Ač tomu možná někdo nebude věřit, měl největší podíl na destrukci obvodových stěn rozbujelý břečťan. Zarostlá kamenná stavba sice vypadala romanticky, ale břečťan bohužel příliš agresivně vrůstal do spár mezi neomítnutými kameny a začínal stěny doslova trhat. Bylo tedy nutné důkladně ho odstranit, stěny dozdít, přespárovat a doplnit už zmíněným stavebním věncem. Pak přišla na řadu konstrukce střechy, na níž místní tesaři použili nové dřevo a tradiční pálenou tašku.

Stará závora se zámkem sem patří. Foto: Richard Guryča

Prkna v okenních otvorech jsou na řídko, stodola musí větrat. Foto: Richard Guryča

Vítaný průvan

Nenechte se zmást při pohledu na fotografie zdánlivě příliš „na řídko“ upevněných prken v okenních otvorech ani tím, že vrata netvoří desky „na sraz,“ ale prkna jsou ponechána s mezerami. Nejde o provizorium, vše je uděláno správně s ohledem na prvotní funkci stodoly, která musí větrat a profukovat. Chalupář by pravděpodobně vsadil do otvorů okna, tady prozatím zůstali u neošetřených prken, kterým čas a déšť postupně dává charakteristickou patinu.

V samotné usedlosti, k níž stodola patří, je dnes obecní muzeum. Foto: Richard Guryča

Kamenná podlaha se pokládala na sucho do štěrkového lože a slouží velmi dobře. Při akcích se tady můžete posadit ke stolům na lavice zhotovené ze starých stromů ze zahrady, v níž stodola stojí.

Rekonstrukce s využitím toho nejlepšího z řemeslných postupů i obohacení stavby prvky sice autentickými, ale zároveň originálně využitými tam, kde nebývaly, to vše dělá z bystřické stodoly inspirativní objekt i příklad udržitelného, dalo by se říct ekologického a šetrného stylu oprav a obnov venkovských staveb.

Text a foto: Richard Guryča

Veselá stodola