Útěky do Kouřové zátoky

Hned po první společné rodinné dovolené v domě svých přátel Vaksovi okamžitě věděli, že vpravdě pohádková zátoka ostrova Hiiumaa se i jim stane druhým domovem. Netrvalo dlouho a postavili si tu vysněný prázdninový dům.

Estonsko je pro nás trochu exotickou zemí s drsnějším klimatem, ale lidé ve městech tu rovněž touží po bližším kontaktu s přírodou, a tak ve volném čase utíkají na venkov stejně jako čeští chataři a chalupáři. Výběr vhodné lokality se jim ovšem rozšiřuje o přímořské oblasti, kde vysoko na žebříčku atraktivity stojí ostrovy v Baltském moři, jež si uchovávají syrový půvab severské přírody.
Jedním z nich je Hiiumaa neboli Dagö, jak ho nazývají Němci a Švédové, což lze přeložit buď jako „zemi obrů“, nebo „posvátný háj“. Podobnost s naším venkovem tu můžeme vidět v tom, že každým rokem mu ubývá trvalých obyvatel, ale zároveň přibývají letní domy. Pozitivem tohoto vývoje je, že zbývá více prostoru pro přírodu, pro skutečnou divočinu.

Víkendová odysea

Rodina Vaksových, Helen, Mihkel a jejich tři děti, žije sice v Tallinnu, ale snaží se vyjet z města pokaždé, kdy je to jen trochu možné. Vaksovy láká klidný život na venkově, na dalekém ostrově, který působí tak překrásně, jako by byl z pohádky a současně utkán ze vzpomínek.
O tom, že má místo magickou přitažlivost, svědčí fakt, že Vaksovi sem váží skutečně dlouhou a náročnou cestu. Nejdříve jedou dvě hodiny autem, poté plují dvě a půl hodiny trajektem a nakonec je čeká další úsek v autě. V zimě pak mohou využít unikátní ledovou silnici, která ostrov na čas spojí s pevninou. Když auto konečně zastaví na konci cesty klikatící se mezi hustým jalovcovým lesem a pastvinami s dobytkem, motor ztichne a oni vystoupí, chvíli prý jen stojí a poslouchají. Ocitají se přímo v srdci zvuků a vůní nejčistší a nejlíbeznější severské přírody. Obklopeni trnitými jalovci, ve společnosti nespočtu ptáků a s čerstvým mořským vánkem, který si pohrává s jejich vlasy.

Předsíň je zařízena účelně

Sen o létu

Rozhodnutí postavit si víkendový dům právě tady umocnilo silné citové pouto, které Helen k ostrovu Hiiumaa váže. Pocházel odtud její otec a sama tu jako dítě trávila prázdniny. „Pořád jsem někde pobíhala s místními dětmi. Udělala jsem si zde hodně přátel na celý život,” vzpomíná Helen, která je dnes úspěšnou podnikatelkou, jejíž firma Ellusallid si udělala jméno produkcí barevných plédů, šál a přehozů zdobených nádhernými estonskými lidovými vzory. Někteří z Heleniných přátel z dětství i současní známí z Hiiumy jí s výrobou pomáhají.
Byli to právě přátelé, u nichž rodina trávila první společné léto, kdo jim pomohl najít nejvhodnější místo pro jejich dům. Jmenuje se Suitsulahe čili Kouřová zátoka, což vybízí k až dobrodružným představám, jak asi vzniklo, kdo tu kdysi žil.
„Teď naši přátelé bydlí vedle. Nesmírně si užíváme čas, když se můžeme procházet loukou mezi jalovci s ranní kávou a pozdravit se. A to nemluvím o našich nesčetných večeřích s místními lahůdkami – uzená ryba, černý chleba, čerstvý salát a lesní ovoce. Je radost vidět, že i naše děti jsou skvělí kamarádi,“ chlubí se Helen se svou letní idylkou.

Koupelna je romanticky laděná a přesto střídmá

V severském duchu

Prázdninový dům Vaksových je postaven ve skandinávském stylu, který je na ostrově obvyklý a v Estonsku má silnou tradici. V místních pobřežních vesničkách se tomuto typu říká „kapitánův dům“. Je prostorný a dobře prosvícený díky velkým oknům, které zároveň poskytují dechberoucí výhledy na nedalekou mořskou hladinu. Romantická terasa a balkon rovněž s vyhlídkou na moře vytvářejí rozkošná místa jak pro posezení s přáteli, tak pro klidné chvilky o samotě.
„Když jsme začali dům plánovat, hned jsme věděli, co chceme – s Mihkelem jsme se o ničem nehádali,“ vzpomíná Helen a dodává: „Přesně jsme věděli, jak mají být pokoje uspořádány, a také jsme chtěli, aby každý kout domu byl praktický a účelný. Mohla bych říci, že jsme dům navrhli sami, ale samozřejmě jsme využili i služeb zkušeného architekta.“
Přízemí domu s plochou 185 metrů čtverečních je řešeno jako jeden velký otevřený prostor s prakticky řešenou kuchyní, jídelním koutem s dlouhým stolem, k němuž může zasednout až deset strávníků, obývacím pokojem s krbem, který pokračuje širokou vyzděnou lavicí, na níž se dá v chladných dnech krásně odpočívat.
V patře se nacházejí ložnice, z nichž nejromantičtější je ta rodičovská. Stačí otevřít balkonové dveře a nechat se uspat šuměním moře.

V místní režii

Dalším přáním Helen a Mihkela bylo, aby nábytek vyrobili místní řemeslníci. To se podařilo a téměř všechno, dokonce i schody a kuchyňský nábytek, jsou zhotoveny z ostrovního dřeva, venkovní sezení přímo z jalovců, jež rostly na dvoře.
„Obzvláště mě těší kuchyň, jelikož miluji vaření. Líbí se mi ta lehkost a praktičnost. Chtěla jsem též velký jídelní stůl a dřez pod oknem, což se podařilo,“ hodnotí po několika letech užívání Helen své oblíbené místo v domě.
Interiér v obou podlažích je v jemných a světlých barvách. Helen využila pomoci designéra interiérů, který vybral rovněž tapety a osvětlení. Jelikož jde o „kapitánův dům“ umístěný na ostrově blízko pláže, je přirozené, že Helen zvolila pro část vybavení námořnické motivy, což je dobře patrné na záclonách, povlacích na polštáře i v drobných roztomilých dekorativních detailech. Hodí se sem výborně.

Krb doplňuje vyzděná lavice

Pohádková země

Pro děti je letní dům a jeho okolí zhmotněním pohádkové Země Nezemně. Každý den mohou hrát různé hry, stavět bunkry na stromech, lézt po velkých skalách na pobřeží či běhat po okolních polích. Mohou plavat, jak jen chtějí, hrát fotbal až do západu slunce, chodit se koukat na ovečky na nedalekou farmu nebo se vydávat na dobrodružné výlety na kolech. O svých letních zážitcích na kouzelném ostrově natáčejí úžasná videa, která se stávají „zakonzervovanými“ vzpomínkami, jež si jednou budou moci vyvolat, kdykoliv spustí jejich projekci.
Každý rok u příležitosti svátku letního slunovratu pořádají Helen a Mihkel velkou party, kam pozvou všechny lidi z okolí. Udělají velký oheň a připraví pro večírek spoustu skvělého jídla. Pro tyto účely mají perfektní místo – venkovní kuchyň se střechou ve tvaru obrácené lodě. Děti si pro ten večer vždy nacvičí malé představení, jež s velkým úspěchem předvedou.
„Opravdovým požehnáním je, že dnes už je možné odsud pracovat. Můžeme díky tomu v našem báječném a pohodlném domě strávit i několik málo dalších dní navíc,“ pochvaluje si Helen a své pocity ze zde prožitých chvil shrnuje do jediné věty: „Pokud by nás ve městě nečekala práce a děti škola, nic by nás do něj zpátky nedostalo.“

Na této plachetnici velí děti

Kdo tu bydlí

Helen a Mihkel Vaksovi a jejich tři děti

Kde

Ve víkendovém domě na estonském ostrově Hiiumaa

Text: Zuzana Ottová
Překlad: Jan Lžičař
Foto: living4media

Útěky do Kouřové zátoky