Tajemství ohýbaného nábytku

Sedíte-li při čtení časopisu na dřevěné židli, je velmi pravděpodobné, že vznikla technologií ohýbání dřeva. Tu pro nábytkářské účely zdokonalil v 19. století Michael Thonet a navždy tak změnil podobu i způsob výroby dřevěného nábytku.

Německý truhlář a návrhář nábytku Michael Thonet začal experimentovat s vrstvením, lepením a ohýbáním dřeva už ve 30. letech 19. století. Metodu napařování a tvarování dřeva sice už dříve používali koláři pro výrobu jasanových lyží či saní, ale právě Thonet ji zdokonalil a první ohýbaný nábytek představil na výstavě v Koblenci v roce 1841. Úspěch jeho výrobků byl obrovský, neboť v sobě spojoval eleganci, nízkou hmotnost, ladnost tvarů a odolnost, jeho firma tak mohla expandovat.

Zrození legendy

Ve druhé polovině 19. století firmu převzalo pět Thonetových synů a byla přejmenována na Gebrüder Thonet. Pod touto značkou v krátké době postavili několik továren na území bývalého Rakouska-Uherska, například v roce 1861 v Bystřici pod Hostýnem, kde se nábytek vyrábí dodnes.
Po vypršení patentu v roce 1869 pak vznikaly konkurenční dílny a továrny, ve kterých se nábytek tímto způsobem vyráběl. Mezi nejvýznamnější patřily firmy Jacob & Josef Kohn, Mundus nebo první česká výroba L. A. Bernkop. Hospodářská krize po první světové válce si však vynutila sloučení továren Kohn, Mundus a Thonet do jedné firmy s názvem Thonet Mundus. Po druhé světové válce byly kvůli politické situaci závody na českém území znárodněny a i s menšími provozy sloučeny pod názvem TON (Továrny na ohýbaný nábytek). V devadesátých letech pak došlo k privatizaci a firma dodnes pokračuje ve výrobě tradičních i současných vzorů dle návrhů domácích a světových designérů.

Jak se krotí dřevo

Ohýbání nebo také plastifikace je proces, při kterém se mechanickým působením docílí trvalé změny tvaru dřevěného předmětu. Tímto způsobem lze tvarovat především bukové či jasanové dřevo, ale je možné použít i jiné listnaté dřeviny. Naopak dřevo jehličnatých stromů je pro tuto technologii zcela nevhodné.
K ohýbání může docházet dvěma způsoby. Prvním z nich je navrstvení a slepení několika tenkých plátků dřeva a následné zafixování ve formě, takže si po vytvrdnutí lepidla zachovají daný tvar. Druhým způsobem je plastifikace dřeva ve vodní páře, kdy se navlhčené dřevěné hranoly nebo tyče vloží do nádoby s vodní párou a paří se v závislosti na průřezu desítky minut až několik hodin. Po vyjmutí z nádoby se dřevo ohne podle připravené šablony (nazývané kopyto) a na ní se zafixuje. Pak následuje několikadenní sušení a další opracování.

Dřevěné sedáky židlí často zdobí reliéf

Nábytkářská revoluce

S ohýbáním nábytku nevznikla pouze nová metoda pro výrobu, která otevřela dosud nevídané možnosti tvarování nábytku. Inovativní technika ohýbání umožnila vůbec poprvé průmyslovou výrobu židlí. Revoluční bylo také to, že židle bylo možné rozebrat na několik komponentů, a tedy vyrobit v několika dílčích krocích. Židle tak mohla být exportována do všech zemí světa v jednoduchých, prostorově úsporných balíčcích: 36 rozložených židlí se vejde do krabice na jeden metr krychlový.

Text: Veronika Cerhová
Foto: Jaroslav Hejzlar a archiv firem

Tajemství ohýbaného nábytku