Oáza na kraji města

Ještě před pěti lety to byl nevzhledný pozemek, kde rostl jen veliký ořešák, pár ovocných stromů a záhonek rajčat. Noví majitelé jej za krátký čas proměnili v zelenou oázu, která jim poskytuje mnoho radosti.

Zahrádkářská kolonie vznikla na periferii města začátkem 70. let minulého století. Majitelka, která získala pruh půdy v restituci, usoudila, že takhle bude nejúčelněji využit. Někteří nájemci se vrhli do zvelebování vyměřených pozemků s láskou a pílí, jiní neměli moc času a leckdo ani sil. To byl případ předchůdce paní Dany a jejího manžela Jaroslava, jemuž ovšem takhle nikdo neříká. Jaroslav strávil několik let v Americe, kde mu změnili jméno na Jerry – a z toho vznikl „Džejár“. Jistě si mnozí vzpomenete, že to byl jeden z hrdinů seriálu Dallas.

Vpravo u vstupu na pozemek vysadila Dana popínavou růži, která nás uvítala v plném květu…. Foto: Marie Rubešová

Bez zahrady to nejde

Ti dva žili léta v Orlických horách a před osmi lety se vrátili zpět do rodného města, do bytu po Daniných rodičích. První rok se věnovali úpravě bydlení, ale protože byli v horách zvyklí žít v rodinném domku, najednou jim začal chybět tanec kolem stavení a hlavně zahrady. Shodli se na tom, že se po nějaké poohlédnou.

Na záhon vedle sousedního pozemku zasadila zahradnice kvůli soukromí dvě vrbičky, rákos a vyšší květiny. Foto: Marie Rubešová

„Volných pozemků na okraji města bylo málo a ten nejlevnější stál půl milionu. Tak jsme hledání vzdali,“ začíná vyprávět Dana, s níž jsem se usadila u stolu pod velikým zeleným deštníkem. „Pak jsem ale náhodou zahlédla na vývěsce u jednoho hobbymarketu nevelký nápis: Přenechám pozemek v zahrádkářské kolonii, požaduji odstupné. A číslo telefonu. Hned jsme samozřejmě volali a domluvili si s nájemcem návštěvu.“

Díky stříšce z polykarbonátu je v „zimní zahradě“ dost světla. Foto: Marie Rubešová

Stav, v jakém tehdy zahrada byla, lze těžko popsat. V cestičkách ležely pásy z traktorů nebo linoleum, okraje téměř holých záhonů byly vymezeny kovovými stínidly z fabrických lamp. „Pěkně rozrostlý byl jen ořešák za boudou na nářadí, ale náš předchůdce řekl, že bude lepší ho skácet, protože neplodí. Džejár tam beze slova stál, rozhodně nebyl nadšen. Ale já už jsem si představovala, co kam zasadím, místo rajčat že bude trávník a ze skleněné kukaně přisazené ke kůlně udělám zimní zahradu…“

Vedle zeleno-bílého posezení chráněného zezadu rákosovou rohoží a shora velkým slunečníkem majitelé šikovně umístili krb. Foto: Marie Rubešová

Dana s manželem si nakonec s předchozím nájemcem plácli a zaplatili mu odstupné 15 tisíc korun. „Požadavek zdůvodňoval hlavně tím, že je na pozemku vrtaná studna a pár vzrostlých stromů,“ vysvětluje Dana. „A paní majitelce se platí roční nájem sedm set korun, což je paráda.“

Mezi okurky, které se neplazí po zemi, ale stoupají po konstrukci vzhůru, vysadila zahradnice květák. Foto: Marie Rubešová

Popínavá růže Kordes Rosanna. Foto: Marie Rubešová

Půda v pohybu

Nejdřív bylo nutné odstranit z cestiček pásy z traktorů a vyrvat talíře z obrub záhonů; ty prý vzdorovaly nejvíc. Tak Danu napadlo zavolat dvěma známým z předchozího bydliště, kteří u nich měli dluh a k vrácení se neměli. Navrhla jsem jim, aby si ho odpracovali. „Udělali nejhorší práci, ale pak jsem se s nimi rozloučila. Spali tady v kůlně, večer popíjeli a sousedi se jich báli,“ vysvětluje moje hostitelka. Úpravy pak dokončila s dcerou, protože Džejár má problém se zády a nemůže se ohýbat. Jeho podíl je i přesto významný – zalévá zahradu, stará se o vše kolem vody a seká trávník.

Právě kvetly Daniny oblíbené pivoňky. Foto: Marie Rubešová

Při pohledu do stinného zákoutí pod ořešákem je v záběru i barel s vodou na střeše kůlny. Foto: Marie Rubešová

Když se začala rodit koncepce pozemku, byla ovšem Dana z Džejárova sekání „na prášky“. „Naznačila jsem si tady dlouhé záhony od vstupu na pozemek směrem k chatě. Mám ráda, když se jejich okraje různě vlní, když nejsou jako podle pravítka. Ale on jezdil se sekačkou rovně a moje oblouky vždycky zrušil! Tak jsem záhony ohraničila betonovými cihlami,“ ukazuje obrubníky, které jsou zapuštěny do země „tak akorát“, aby se přes ně dalo přejet sekačkou. Džejár prý je spokojen.

V tomto rabátku se vyjímají nízké i vysoké květiny. Foto: Marie Rubešová

Ozdobou letní zahrady jsou dlouho kvetoucí denivky. Foto: Marie Rubešová

Zajímavé kombinace

Zpočátku si Dana namalovala pár návrhů, pozemek si prý taky o něco „řekl“, a jak se začal zvolna zaplňovat, napadaly ji nové kombinace. „Některé se osvědčily, jiné ne, jsem spíš intuitivní zahradnice,“ líčí, viditelně spokojena s výsledkem. Na záhonech poblíž chaty a venkovního posezení vysadila bylinky, květiny a keříky s drobným ovocem, ve vzdálenější části pozemku se bujně rozrůstají rajčata, cukety a okurky kombinované rovněž s bylinkami a zeleninou.

Treláž je připravena na to, až se krásná popínavá růže rozroste…. Foto: Marie Rubešová

Z pravé strany šplhá po stěně chaty réva vinná. Foto: Marie Rubešová

„Snažím se po celý rok co nejvíc zaplňovat půdu, aby v ní nezbylo mnoho místa pro plevele,“ vede mě Dana podél řádků rajčat, pod nimiž dozrává druhá sklizeň ředkviček. Za nimi vykukují ještě zlaté kvítky afrikánů, které svou specifickou vůní odpuzují od zeleniny škůdce. Mezi malou višeň a třešeň umístila do záhonku kedlubny a rajčata, pod angreštem voní máta a kolem ní další kedlubny, kombinace se během roku mění a jsou účelné i ozdobné.

Pokud jde o nově zasazené peckoviny, napočítala jsem ještě čtyři broskve, švestku a blumu, z jádrovin jsou tu čtyři jablůňky. „Ze starých stromů se zachovaly tři broskve a jedna nektarinka. Pokud jde o ořešák za chatou, neřídili jsme se radou předchozího nájemce a nechali ho růst. Začal hned úžasně plodit – jako by nám chtěl poděkovat! Jen jsme litovali, že pozemek není vzadu o kus širší, abychom mohli využít i jeho stínu.“

Betonové cihličky jsou zapuštěny v zemi tak, aby nevadily při sekání trávníku. Foto: Marie Rubešová

Zadobře se sluncem

Stejně jako ostatní zahrádky v osadě je i tahle situovaná na jihovýchod. Noví majitelé vyráželi z domova časně ráno, vrhli se do práce, ale už kolem deváté si museli ve slunných dnech dát první pauzu a u stolu pod slunečníkem doplnit tekutiny. Nakonec je napadlo zajít na katastr a zeptat se, zda by se hranice pozemku nedala přece jen posunout do cestičky za plotem. „Zjistili jsme, že ta cesta není obecní, ale patří ještě k pozemku paní majitelky! A ona nám pruh země přidala,“ vysvětluje Dana a ukazuje prostor za kůlnou, kde zve k usednutí dvojice křesílek ve stínu ořešáku.

Osvěžení v bazénku si užívá hlavně vnuk, ale ve velkém vedru se v něm prý usadí i Dana. Foto: Marie Rubešová

Trávník pilná zahradnice vypiplala do krásy; v prvních letech prý neustále ručně vydloubávala jetel a pampelišky. Zásluhu na tom, že může po zeleném koberci v klidu běhat bosá, má samozřejmě i její manžel, který se stará o zálivku. „Ve studni je pořád dost vody. S jejím přečerpáváním do nádrže nám pomáhá sluníčko. Původně tady bylo benzinové čerpadlo. Džejár ho musel vždycky ze studny vyndat a doplnit benzin. Dnes už s ním ‚cvičit‘ nemusí, máme čerpadlo na elektřinu, kterou vyrábí jednoduchý solární panel,“ ukazuje Dana na střechu kůlny.

Dana s kávou v oblíbené houpačce. Foto: Marie Rubešová

Je libo kávu, nebo pivo?

Předchozí nájemce dával do chaty sekačku a různé nářadí. Ti současní zpočátku také, ale Dana zasáhla. „Byla tady ošklivá skříňka, takže bylo kam položit svačinu nebo termosku s kafem, ale smrděl do toho benzin, bylo to nepříjemné. Přesvědčila jsem Džejára, aby vedle přistavěl ještě boudičku na nářadí, a tady jsem zařídila kuchyňku,“ ukazuje hospodyňka své minikrálovství.

K proměně došlo předloni za lockdownu, kdy Daně skončila brigáda v butiku a na zahradě trávili s manželem, který chodívá občas na noční, opravdu hodně času. „Když z kůlny zmizelo nářadí, vyčistila jsem starou skříňku a taky koupelnový kontejner s umyvadlem, který jsem našla u popelnice,“ ukazuje. Všechno je bíle natřené a uvnitř nějaké nádobí a koření, na polici stojí malá plynová bomba, oběd nebo večeři je tedy možné ohřát. Je tu i varná konvice, v níž Dana uvařila vodu na kávu. „Je napojena na solární panel, ze kterého si bere šťávu i nejdůležitější součást kuchyňky – speciální lednička. Vychlazené pivko s touhle změnou Džejára zcela usmířilo,“ směje se. „Lednička se moc hodí, i když přijede syn nebo dcera s vnoučkem Adrianem a griluje se.“

Loučím se, Dana mě vyprovází až k růžové růži u vstupu na pozemek a hned sáhne po pár odkvétajících květech. Chci pak z travnaté cestičky ještě zamávat a ohlížím se. Stojí s úsměvem u treláže a kochá se…

Text a foto: Marie Rubešová

Oáza na kraji města