Chalupa pod skálou

Romantické prostředí Lužických hor majiteli této chalupy doslova učarovalo. A nejen jemu. Už jeho děda s babičkou a maminka jezdívali na chalupu do Chřibské, kde Přemysl s bratrem trávili v dětství prázdniny.

Bratři bydleli s rodiči v Ústí nad Labem. „Tatínek pracoval na dráze. Jeho podnik měl rekreační středisko v Kytlicích, což je od Chřibské kousek, takže jsem si tenhle kraj užíval už odmala,“ vzpomíná náš hostitel. Není divu, že když se postavil na vlastní nohy, zatoužil mít nějaké stavení právě tady.

Padli majitelce do oka

Chalupa, kterou objevili s kamarádem Lukášem na internetu, je shodou okolností v Kytlicích, jen kousek od bývalého rekreačního střediska. „Jezdili jsme sem z Ústí vlakem, oknem jsem vždycky obdivoval krásné roubenky, ale téhle jsem si nevšiml. Je na kraji lesa a byla ze všech stran zarostlá,“ vysvětluje Přemek.
Před dvanácti lety byla v této lokalitě na prodej jediná. Makléř zájemce provedl a oni se do chaloupky hned zamilovali, i když bylo jasné, že bude vyžadovat gruntovní opravu. To vnímal hlavně Lukáš, který je stavař. „Je z Jablonce nad Nisou a jezdil za mnou už do Chřibské. Tenhle kraj si taky moc oblíbil.“
Jednání o koupi proběhlo rychle a k podpisu smlouvy vyrazili přátelé do pražského sídla realitky. Majitelce, staré paní, jejíž potomstvo nemělo o tuto nemovitost zájem, se usměvaví mládenci zalíbili. Dokonce jim prý z původně uvedené ceny něco slevila.

Střecha chalupy na kraji lesa skrývá svým pravým křídlem pohostinně i zděnou část

Jak „rozsvítit“ v obýváku

Dalších čtyřiadvacet měsíců trávili noví majitelé v samé práci, na chalupu stále jenom dojížděli. „Nebyla v podstatě obyvatelná. Studená voda byla přivedena jen do starého dřezu vlevo u vstupu do kuchyně, suchý záchod byl venku. Naštěstí stavba nebyla vlhká. Není sice podsklepená, ale stojí na skále a jakmile zaprší, pískovec vodu vsákne. Museli jsme vyměnit jen jeden spodní trám v jihozápadní stěně, byl prožraný nějakým hmyzem. Jinak bylo roubení v pořádku, je zvenku, kde je podstávka, ještě ochráněné obkladem,“ připomíná Přemek.
Velká světnice v roubené části stavby, která měří téměř 26 metrů čtverečních, byla prý dost temná, dřevo bylo skryto pod mnoha nátěry, proto nechali majitelé stěny a dveře do síně opískovat, otrýskat. „Práce se ujal pan Turek z Varnsdorfu, který takhle vylepšil interiéry i v dalších chalupách v obci. Je to dost náročná práce, písek je pak doslova všude. Ale dřevo je jako nové,“ pohladil pán domu světle medovou stěnu.
„Lukáš trámy naimpregnoval Lignofixem proti dřevokazným škůdcům, který je vhodný do interiéru, a natřel nějakou švédskou penetrací, název už si nepamatuju. Je dobře, že jsme se do pískování mohli pustit na počátku úprav, dřív, než se dělala podlaha a stavěla kamna,“ pochvaluje si Přemek.
Také okna byla osazena až po této akci. Nejdřív chtěli chalupáři alespoň ve světnici zachovat ta původní, ale jejich restaurace by byla moc drahá. Kopie oken s dvojsklem vyrobil pan Mihalik, truhlář z Chřibské.

Při bourání příčky se vedle kuchyňských dveří objevila kamenná zeď: chalupáři nechali pěkné kameny odhalené

Dominanta světnice

Než se budeme věnovat dalším úpravám, projděme si chalupu. Dnes je propojena chodbou od předních k zadním dveřím, které vedou do zahrady. Ta jsou nově probouraná, původně byla za rohem, v severovýchodní zdi, zhruba tam kde je dnes okénko do koupelny. Vstupme tedy hlavním vchodem od silnice. Za prvními dveřmi vpravo objevíme světici, vlevo je ložnice. Na konci chodby je vpravo ještě vchod do kuchyně a naproti nové dveře do koupelny se záchodem – tady dřív bývala spíž. Kuchyně, koupelna a ložnice jsou ve zděné části stavby.
Po pískování přišly na řadu podlahy. Lukáš s Přemkem odstranili v celém přízemí ty staré a vykopali podloží zhruba do půl metru. Vybrali starou škváru a na terén nasypali nový štěrk. Na něj přišel beton s kari sítí, hydroizolace a pak svrchní beton, na němž už jsou uloženy polštáře z latí. „Ještě dřív jsme ale museli ze světnice vynést kachlová kamna. Byla snad stoletá, růžovobílá, na nožkách. Ale topila by lokálně jen ve světnici, my jsme uvažovali o kamnech s výměníkem, ze kterého by šlo teplo i do dalších místností,“ vysvětluje Přemek.
Sám tehdy nakreslil návrh, chtěl, aby kamna byla skutečnou dominantou prostoru, aby zasahovala až do kuchyně, která je teď se světnicí propojena. Z původní zdi zůstala jen polovina a sloup vymezující dveře. „Sporák s plotnou jsme nechtěli, vaření nás ani jednoho moc nebaví,“ upřesňuje náš hostitel.
Základ nových kachlových kamen postavil pan Červenka z Jiříkova ještě dřív, než pan Mihalik položil smrkovou podlahu. „Držel se mého nákresu. Nad vložku umístil výměník, ze kterého jde teplá voda do radiátorů po celé chalupě. V koupelně proudí i do podlahového topení. Nižší část kamen, která vypadá jako pec, zasahuje až do kuchyně. Teplo v ní však už neproudí, je to dutý prostor, v němž se skladuje dřevo. Nahoře je pár drobností, k nímž mám vztah, a občas si tam hoví kočky. Tlapka, to je ta černá, a její dcera Šedivka.“

Starý barvotiskový obraz a moderní postele z IKEA jdou dobře dohromady

Pozitivní prostor

Vstupní dveře nechali chalupáři dělat na zakázku podle původních. Ty vedle kachlových kamen jsou staré, opískované, a ostatní z Baumaxu. Natřeli je podobnou lazurou jako dveře od truhláře, takže bez hlubšího studia rozdíl ani nepoznáte.
„V kuchyni jsme nechali probourat dvě okna v jihozápadní stěně a pod ně nechali zabudovat linku na míru. Dělala ji jedna firma z České Lípy. Myslím, že není špatná,“ konstatuje Přemek. „Je v ní zabudovaná lednice a pračka, která se do úzké koupelny nevešla. Pak se dodělávala v kuchyni a předsíni dlažba. Oproti podlaze ve světnici je ta kuchyňská o schůdek výš. Je to zvláštnost, na kterou jsme si rychle zvykli. My i naši hosté.“
V chalupě zůstal veškerý nábytek po předchozích majitelích, ale ti noví si z něj nechali jen pár kousků: spížní skříňku a bílou skříňku, obě jsou v síni. „Něco ještě zůstalo na půdě a pár skříní jsem přesunul do penzionu, který je kousek pod chalupou. Dělám tam – vedle své práce v mateřské škole – správce,“ informuje Přemek z druhé strany o tom, že v obci zapustil kořeny trvale.
Ve světnici nepřehlédnete pianino, jehož povrchy jsou zaplněny slepičkami, zajíci a další drobotinou. „Dostal jsem ho od kamaráda, kterému se nevešlo do chaty. V jeho útrobách je cosi pokažené a oprava by byla drahá, teď tady zatím funguje jako kus nábytku. Nástroj jsme přivezli, když ještě nebyly hotové podlahy, tak jsme s ním pořád museli nějak manipulovat, což bylo náročné, protože je pěkně těžké…,“ říká chalupář s úsměvem.
Pohodlný gauč a křeslo doplnili majitelé až nakonec. Je z Lukášova bytu v Jablonci nad Nisou a do rohu mezi okny se opravdu hodí. Proto nábytek nechal tady, i když ho povinnosti odvedly zpátky pod Ještěd. Ale prý na chalupu často přijede a přijíždí i s maminkou.
V pozitivně laděném prostoru plném květin a ozdob trochu udiví temná zeleň na zdi za pianinem. Stejná barva se objevuje i na dvou stěnách v kuchyni… „Natírali jsme je kvůli natáčení jedné epizody filmu Úsměvy smutných mužů, v němž hráli David Švehlík a Marika Šoposká. Zprostředkovala nám to kamarádka Bára Hyšková z Filmové kanceláře Ústeckého kraje, která tuhle chalupu miluje. Řekli si, jakou barvu mají mít stěny. Už je to dva roky a já jsem si na zelenou zvykl. Spousta věcí na tmavém pozadí hezky vynikne. Vypínače, bílé klícky…“

Zdivo je před dřevem trochu předsunuté, protože je zateplené. Poradil si s tím šikovný soused, ač je to pán kolem osmdesátky

Se zahradou „pomáhají“ jeleni

V zahradě je pár ovocných stromků, hortenzie, rododendron, na kamenném podstavci mísa s voskovkami a pár květináčů. „Víc asi kamenitá zem nedovolí…,“ obracím se na majitele. „Nejen zem, která je tu skutečně chuďoučká, ale ani jeleni. Kromě rododendronů a hortenzií, které jim nechutnají, okoušou všechno. Dal jsem na dveře věnec, ráno byl na cáry. Je tady snad dvacet kusů, chodí i mezi baráky. Dokonce žerou břečťan! Snaha o zkrášlování zahrady je marná,“ posteskl si Přemek.
Spoustu práce tady ovšem s kamarádem udělali. Tam, kde jsou ovocné stromy, navezli zeminu, aby měly šanci zakořenit. Zahradu tím pádem v jihozápadním směru vyrovnávali a zeminu podepřeli tvarovkami, aby neujížděla. „Myslel jsem, že pěkně zarostou, nebudou vidět, jenže jeleni každý rok nové rostlinky okoušou. Už jsem to vzdal.“
Hodně času strávili majitelé také při hloubení jeskyňky ve skále, kam umístili čistírnu odpadních vod. „Vždycky jsme si na víkend půjčili sbíječku, jinak to nešlo. Já nejsem vůbec trénovanej,“ přiznává pan učitel, „ale Lukáš měl páru. Navozili jsme sem taky kameny z okolí, chtěli jsme to tady ještě upravit.“
Vedle rostlé skály jsou za chalupou vidět i zbytky kamenných zdí bývalé kůlny, na které se propadla střecha. V tom prostoru je dobrá schovávačka – a Přemek ji s radostí využívá. Skončila tady původní okna, dveře, které byly zelené, cihly, co zbyly ze stavby i stará dlažba z kuchyně a síně. „Je mi líto něco vyhodit, mám pocit, že by se to třeba někdy mohlo hodit,“ přiznává. Ale protože plánuje, že v bývalé kůlně udělá malé posezení s udírnou, bude se muset rozhodnout, co má přednost.

Anděl stojí ve skále a hlídá chalupu

Chalupu hlídá anděl

V jedné skalní kapse si dokonce našel místo anděl. Objevil ho Lukáš pohozeného v lese. Věděl, že s tímhle nalezencem udělá kamarádovi radost. „Je to sice obyčejná umělá hmota, ale to zdola není vidět. Zabydlel se u nás úžasně, chytil už dokonce od skály patinu. Je přidělaný na tyči, aby nespadl. Hlídá dřevo, které tu máme připravené do kamen, i celou chalupu.“
Přemek rád sedává venku na lavici a sleduje tu pískovcovou scenérii, často se zastaví přátelé – a když ne, za chvilku se přiloudají Tlapka a Šedivka. A pak vyrazí s pánem na obhlídku penzionu. Ptám se, zda je tohle jeho nemilejší posezení? Odpověděl bez zaváhání. „Mám to tady rád, ale nejpříjemnější koutek je pro mě na gauči v obýváku. Stačí si zatopit, zapálit svíčku, ani televizi nepustím. Když je člověk celý den ve školce, je večerní klid blahodárný.“

Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín

Chalupa pod skálou