Bydlení snů z misijního domu

Rubrika: Chaty a chalupy, Ostatní stavby, rss-feed

Misijní dům ve švédském městě Ostrabo nebyl nikdy trvale obydlený, alespoň do chvíle, než jej získali Josefine Eriksson s partnerem Sammim. S velkým respektem k historii domu ho pečlivě zrenovovali a nyní je z něj bydlení snů.

Ostraboský misijní dům o rozloze 150 m² byl postaven v roce 1899 a více než 80 let sloužil jako církevní budova. Poté byl odsvěcen, v roce 2010 ho církev nabídla k prodeji a právě tehdy inzerát okamžitě vzbudil Josefininu a Sammiho zvědavost. „Byli jsme na mnoha prohlídkách, ale žádný jiný objekt nebyl ani zdaleka tak pěkný jako tento. Prostor byl úžasný a měli jsme okamžitě dobrý pocit, hned nás zaujal! Tady se nabízela možnost vytvořit něco vlastního a jedinečného,“ říká Josefine.

Odlitím vlastních betonových pracovních desek vtiskli majitelé kuchyni v domě osobní ráz. Zařízení kuchyně je z IKEA. Foto: Camilla Isaksson

Stará kamna na dřevo podtrhují starobylý a venkovský ráz kuchyně. Dvoukřídlými dveřmi se dostanete do sálu. Foto: Camilla Isaksson

Oba partneři se v té době toužili odstěhovat z města, které je stresovalo. Když jim zavolal realitní agent s tím, že vyhráli nabídku, měli obrovskou radost. Do počátečního nadšení a radosti se však brzy promítly i jisté obavy. „Neměli jsme žádné zkušenosti s renovací a teď jsme se měli pustit do oprav domu, který nebyl nikdy obýván,“ vypráví Josefine.

Díky použitým barevným odstínům a materiálům je kuchyň prostoupena přirozeným světlem. Foto: Camilla Isaksson

Špatně a znovu

V roce 2010, tedy ještě před rekonstrukcí, měl dřevěný dům dva velké sály, z nichž jeden byl vybavený pódiem, a k tomu tu byla oddělená místnost. Prostor byl vytápěn dvěma litinovými kamny a infrazářičem. Na dvorku stál přístavek.

Přes sál se dostanete do ostatních místností, včetně kuchyně. Foto: Camilla Isaksson

S přestavbou bylo nutné začít doslova od základů. Většinu prací zvládli Josefine se Sammim jen s pomocí rodiny a přátel, ale vybudování koupelny s instalatérskými pracemi zadali odborné firmě. „Plán byl neměnit atmosféru domu, snažili jsme se důsledně zachovat z ní co nejvíce. Nejtěžší na renovaci bylo, že se práce táhly déle, než jsme předpokládali. V průběhu rekonstrukce jsme se hodně naučili, ovšem i za cenu, že některé věci jsme museli předělat, protože kdysi před lety byly udělané špatně.“

Náročná obnova staré dřevěné podlahy stála za to, prkna dotvářejí atmosféru v místnosti. Foto: Camilla Isaksson

V domě proběhla náročná renovace originálních bílých obkladových panelů ze dřeva, zachovaná a opatřená novým nástřikem zůstala i původní okna. Zůstalo i rozlehlé pódium, z nějž se předtím mnoho let kázalo. Obnoveny a znovu položeny byly masivní podlahy, do rámů v sále byla nově zasazena stará okna získaná ze staré zámecké stáje.

Útulná zasklená veranda je vymalována barvou v odstínech lipově zelené. Foto: Camilla Isaksson

Opravený sál dnes nabízí otevřený prostor k sezení s příjemným jídelním koutem, pohovkou před krbem i hudebním koutkem na pódiu. Je tady i velká hala s prostorem na spaní. Kromě toho nabízí dům obrovskou koupelnu ve starobylém stylu. Dřevěná konstrukce tvoří dvě ze stěn, strop je z dřevěných panelů a před jednou stěnou stojí vana se lvími tlapami.

Velkorysá vana v koupelně se vyznačuje klasickými nožičkami ve tvaru lvích tlap. Foto: Camilla Isaksson

V koupelně byla zachována původní dřevěná konstrukce domu. Rohová skříňka je z aukce, zrcadla od přátel. Foto: Camilla Isaksson

Dcery, pes i kočky

Uvést dům do obyvatelného stavu trvalo přibližně rok. Pak mohli konečně Josefine, Sammi a tehdy čerstvě narozená dcerka Lava opustit byt ve městě a vydat se vstříc novému dobrodružství. Rekonstrukce probíhala i uplynulých deset let a do toho vstoupila oběma partnerům do života i druhá, nyní tříletá, dcera Inez. Součástí rodiny se stal i pes Enji a kočky Tage a Nisse.

Jedna stěna pokojíčku Inez je pokryta tlumenou zelenou tapetou, typickou pro počátek 20. století. Foto: Camilla Isaksson

Jedním z posledních projektů se stala výstavba zasklené verandy podle té, která kdysi v domě byla. Majitelé domu se inspirovali někdejší stavbou, ale vytvořili o něco větší variantu s použitými okny a dvojitými dveřmi, které natřeli červenou barvou. Veranda nyní slouží jako vstup do domu a je natřena příjemnou lipově zelenou barvou. Prostor uvnitř zdobí vlastnoručně vyrobená lavice a nábytek z blešího trhu. „Zařizování je pro nás velkou vášní a usilujeme v našem domově o útulnou atmosféru. Při zařizování domu se řídíme vlastními pocity. Když se nám nějaký kus nábytku nebo věc líbí, snažíme se najít pro ně vhodné místo. Sammi a já nakupujeme hlavně z druhé ruky a inspiraci hledáme hlavně na aukcích a bleších trzích,“ vysvětluje Josefine.

Po schodišti se dostanete z velkého sálu do Josefinina a Sammiho útulného království na spaní. Foto: Camilla Isaksson

Výsledkem budování je i útulná kuchyně v tradičním švédském venkovském stylu, s otevřenými policemi a litinovými kamny. V domě přibyly i dva dětské pokoje a šatna.
„Celek vyšel přesně tak, jak jsme si ho představovali. Detaily jsme řešili v průběhu rekonstrukce, ale v podstatě jsme se od původní vize nijak neodchýlili,“ vzpomíná Josefine. Dnes říká, že bylo sice občas složité vybalancovat rodinný život s prací na domě a den měl často méně hodin, než bylo potřeba. Zároveň ale zjistila, že je mnohdy dobře nechat věcem více času a nic zbytečně neuspěchat, protože pak bylo leccos hotové jen napůl.