Brigáda na padesát let

Právě tolik let uplynulo koncem loňského roku od chvíle, kdy majitelé koupili chalupu v Jizerských horách. Dnes už spíš odpočívají, ale jejich stavení vypovídá o tom, že tady opravdu nelenošili.

Černobílá roubenka, trochu utopená pod silnicí, stojí v klidné vesničce více než 300 let! Ne že by se za tu dobu nic nezměnilo. Jedni z předchozích majitelů dokonce k původní malé chaloupce přistavěli vpředu novou světnici a minimálně o třetinu stavbu zvětšili. Ti současní, milovníci tradiční architektury, však zachovávají vnější podobu své pojizerské krásky nezměněnou. Ale uvnitř a na odvrácené straně si ji přizpůsobili k příjemnému životu.

Hnědobílá roubenka má pěknou lomenici zvýrazněnou v horní třetině obílenými latěmi. Foto: František Vaňásek

Za pět let bude hotovo!

Na pražských Vinohradech bylo příjemné bydlení, do Riegrových nebo Havlíčkových sadů je to kousek a možností, kam vyjet s dětmi autem, habaděj. A tak manželé po chalupě ani moc netoužili. Když jim ale jednou příbuzný vyprávěl, že byl v Jizerských horách, kde je pěkných chalup jako máku, rozhodli se, že se zajedou také podívat. A možná objeví nějakou chalupu i pro sebe.

Vyrazili o víkendu a objevili vesničku, kde byla hezkých chalup opravdu spousta. Místní měli zrovna brigádu, dělala se kanalizace. Ptali se starosty, zda není nějaká chalupa volná, ale nebyla. Nakonec jim však pověděl o jedné, kterou majitel pronajímal. „Dám vám na něj adresu, domluvte se s ním,“ řekl tenkrát. Chalupa nebyla v dobrém stavu, bylo zřejmé, že se o ni nájemníci nestarají nejlíp. Ale manželé se přece jen rozhodli majitele oslovit. Mysleli, že když se budou snažit, mohli by dát stavení zhruba za pět let do kupy. Ale je to padesát let a prý je pořád co dělat.

Jako zábradlí slouží u schodů ke vstupu ze zahrady kola od starého žentouru Foto: František Vaňásek

Stodola spadla včas

S bývalým majitelem, který žil u syna na Slovensku, se ti současní domluvili dobře. Mladí lidé, jimž stavení pronajal, chalupu spíš jen využívali, tak mu možnost prodat ji slušným zájemcům přišel docela vhod.

K památnému 31. prosinci 1970, kdy byl obchod uzavřen, se váže jedna historka. „Než jsme zaplatili, spadla dřevěná stodola, která stála ve stráni pod chalupou. Prodejce nám její hodnotu ještě odečetl z ceny, navíc tu nechal většinu dřeva. Topili jsme s ním šest let,“ vzpomíná majitel, který po čase v sousedství vybudoval skleník. Přímo uprostřed bývalé stodoly je dnes ohniště, kde se za pěkného počasí, když přijedou potomci, opékají buřty. A taky se hraje a zpívá.

Ve velké světnici majitelé zachovali a renovovali původní povalový strop Foto: František Vaňásek

Chalupa jako škola

Oba naši hostitelé jsou učitelé. Před těmi padesáti lety se ocitli ve staré zchátralé chalupě, v níž bylo nutné udělat mnohé práce, které zatím „neměli v osnovách“. A tak se jim chalupa stala školou řemeslných dovedností. Bylo nutné zavést do domu vodu, opravit elektrické vedení, očistit a ošetřit trámy a po výměně volaly podlahy.

Nejdřív vykopali chalupáři přívod vody do domu, aby bylo možné místo suchého záchodu zařídit splachovací. Je umístěn na konci přístavku, jímž se do chalupy vstupuje ze silnice. Kdysi byl dřevěný, byla v něm jen hliněná podlaha a skladovalo se tu klestí na topení. Krátce po instalaci WC se větší část přístavku proměnila v kuchyňku s dlažbou, sporákem a jednoduchou linkou.

„Kuchyně byla okamžitě v plném provozu, protože s námi do Jizerek často jezdívali přátelé, kteří měli zhruba stejně staré děti jako my. Drobotina se zabavila a my jsme měli klid na práci. Takže ani nelze přesně určit, kdo co udělal,“ vysvětluje majitel, který měl štěstí, že se zrovna v té době sousedův syn učil zedníkem. „Ukázal mi, jak na to a už jsem si pak vystačil sám. Tedy sám ne. Já jsem jenom dělník, nápady měla žena,“ chválí upřímně.

Kytara a bendžo nejsou jen ozdobou – v chalupě se také muzicíruje Foto: František Vaňásek

Rodinná souhra

Kromě dveří ze silnice je do chalupy ještě vstup zezadu, ze zahrady. Musí se k němu vystoupat po schodech. Ty staré, dřevěné byly zřícené, bylo tedy třeba vytvořit nějaké nové. A zápraží, kde byla jen udusaná hlína, chtěli chalupáři zpevnit kamenem. Obě akce tedy propojili.

„Vozili jsme z nejbližšího okolí větší i menší kameny. Použili jsme je nejen na stavbu zápraží, ale i do tělesa schodiště, kde jsem kameny spojoval betonem. A manželku napadlo, že by se pro jeho zpevnění daly využít železné tyče, které se tu povalovaly připravené na odvoz do sběru. Tak jsme je tam kolmo zazdili. Stupně jsem pak udělal z betonu,“ vede nás chalupář ke schodišti, u kterého slouží jako zábradlí železná kola ze starého žentouru. „Využít je byl taky manželčin nápad,“ připomíná.

Schodiště do patra daroval chalupářům soused. A trámy ozdobně obložila chalupářka Foto: František Vaňásek

Paní domu má „na svědomí“ i zabudování železných rámů s okýnky do vstupní chodbičky a verandy, v níž bylo kdysi jen další skladiště dříví. Proměnilo se ve velmi oblíbený obývací prostor. „Ty železné rámy jsou ze školy, kde jsem učila. Byly určeny k likvidaci, ale mě napadlo, že by se tady daly využít. Se svolením ředitele jsme s manželem potřebné části uřízli pilkou na železo a osadili jimi okna,“ přidává se naše průvodkyně. Zapojila se do oprav na chalupě s velikou radostí.

„Nedaleko nás měl chalupu výborný řemeslník, který měl nemocné srdíčko, tak už nepracoval. Vždycky přišel, řekl si o štamprličku, sedl si, radil a manželka dělala. A při tom vařila a starala se o děti, zkrátka úžasná ženská,“ dodává chalupář.

Ještě větší spád nabrala renovace chalupy, když dorostl syn a jeho o pár let starší sestra si přivedla manžela. Všichni jsou prý velmi šikovní, ale chlapi mají doslova zlaté ruce, shodují se naši hostitelé.

Stará pec dnes slouží také jenom na spaní, topí se v Petrách Foto: František Vaňásek

Na peci se jenom spí

Ve velké světnici, která měří bezmála 40 metrů čtverečních, až oči přecházejí. Hnědobílé jsou totiž nejen stěny, ale i původní povalový strop. Vše je očištěné a natřené lakem. Hnědobílou barevnost nenarušuje ani veliký stůl s bílým ubrusem a devíti židlemi, postel vpravo pod okny ani obílená pec. Fakt, že kousek od ní stojí Petry, dává tušit, že už není v provozu.

„Jedna chalupa kousek od nás vyhořela. Dozvěděli jsme se, že chytila od trámu, který přiléhal příliš blízko k odkouření kamen v podkroví. Když se topí jen dřevem, není takové nebezpečí, ale oni už přikládali brikety,“ říká majitel, který pak na půdě u komína objevil také jeden trochu ohořelý trám. Takže už se v peci pro jistotu nezatápí. A Petry zvládnou nejen topení ve světnici v přízemí. Jejich odkouření stoupá v cementoazbestové rouře šikmo stropem do podkroví, kde temperuje jeden z pokojíků.

Do pece se přikládalo ze síně – a najednou byl ten prostor, kterému se říkávalo „peklo“, k ničemu. Chalupáře tedy napadlo udělat si tady malé skladiště a šatnu. Zároveň síňku obložili starými dřevěnými parketami, které obrousili a nalakovali bezbarvým lakem. Za nimi zmizely i dveře ze síně do ložnice, díky čemuž v ní získali víc místa.

V ložnici v nejstarší části chalupy jsou nové povaly. Nad postelí vidíme prarodiče paní domu, kteří bývali kastelány na Karlštejně Foto: František Vaňásek

Dřevo na strop i podlahu

V ložnici, kde byl tři sta let starý, značně ztrouchnivělý povalový strop, došlo k velké rekonstrukci v souvislosti s přestavbou podkroví. „Jak se rodina rozrůstala, v přízemí už nebylo dost místa na spaní. Dcera a syn si tedy k obývání upravili vršek. Na odvoz harampádí, kterým byla půda zaplněná, jsme tenkrát museli objednat tři náklaďáky! A staré povaly se přidaly k tomu,“ vzpomíná chalupář.

Strop v ložnici je i dnes z povalů. Ovšem z nových, které si obyvatelé roubenky udělali sami. „Soused měl kus lesa a řekl nám, ať si vezmeme dřeva, kolik potřebujeme. Nařezali a odkornili jsme kmeny, nadělali půlkuláče a položili je na nosné trámy. A samozřejmě také natřeli lakem. Myslím, že si s těmi starými ve světnici nezadají,“ ukazuje.

Většina chalupářů to zná. Jak skončí jedna práce, objeví se něco dalšího. V této staré roubence už doslova volala po výměně podlaha ve světnici. Mužští vytrhali stará, leckde už se rozpadající prkna, vykopali terén do hloubky 40 centimetrů a na vrstvu štěrku položili na polštáře pěknou dřevěnou podlahu. V novém dřevě však dřímaly spory dřevomorky, jimž k rozvoji pomohla vlhkost od země.

„Tak jsme zase všechno vykopali, odvezli na určenou skládku a znovu zasypali. Už jsem nechtěl riskovat pokládku dřeva z pily. Naštěstí se mi podařilo sehnat prkna ze železničních vagónů, která jsou důkladně opatřena proti vlhkosti. Jsou tady po celé místnosti. Dali jsme na ně koberec, který nám přivezl bratranec. A je pokoj,“ s úlevou konstatuje náš průvodce.

Na tomto obrázku vidíme posezení na zápraží a hlavně velká členěná okna ze síňky a verandy. Dřevěný přístavek vzadu majitel dozdil Foto: František Vaňásek

Do staré pračky obložené kamenem se jímá dešťová voda Foto: František Vaňásek

Ještě střechu – a dost!

Renovaci se nevyhnula ani střecha, na níž byly staré šablony eternitu. O tom, že jsou už značně tenké, obroušené, se majitel přesvědčil před pár lety na vlastní kůži. „Chtěl jsem upevnit jednu uvolněnou šablonu, lezl jsem po hřebenu a najednou proti mně vyletěli sršni. Měli tam někde hnízdo. Pomalu jsem couval, naštěstí mě nenapadli, ale cítil jsem, jak se pode mnou ten materiál drolí…“

Chalupář uzavřel sršňům přístup do hnízda, pak už se neobjevili. A rozhodl, že se musí ušetřit na novou krytinu. Přestože do té doby téměř 80 procent rekonstrukčních prací zvládli sami, na opravu střechy už si netroufli a obrátili se na odbornou firmu.
„Šetřili jsme několik let a začátkem června 2019 jsme mohli pozvat pokrývače. Rozhodli jsme se pro krytinu Capacco, která vypadá jako břidlice, ale jde o měkčené PVC, tudíž materiál velmi odolný a při eventuálním požáru samozhášivý,“ vysvětluje chalupář.
Pro staré šablony eternitu přijela specializovaná firma, která se měla postarat o ekologickou likvidaci. Přistavili k chalupě kontejner, do kterého majitel během dvou dnů urovnal staré šablony, které sám sundal ze střechy. Bylo to dvě a čtvrt tuny materiálu! „Díky práci kolem stavení mám i v pětaosmdesáti letech dobrou kondičku“, říká s trochou pýchy v hlase chalupář a dodává, že majitel likvidační firmy nechtěl věřit, že už si může pro kontejner přijet.

V současné době už majitelé přenechávají starost o milovanou roubenku svým dětem a vnoučatům. Podle svých časových možností přijíždějí a tráví tady čas ve vzájemném souladu. Přátelské vztahy udržují i se svými sousedy a je jim na chalupě dobře.

Jako stolek slouží na zápraží starý šicí stroj Foto: František Vaňásek

Korýtka z bývalého chléva našla nové uplatnění Foto: František Vaňásek

Kdo tu bydlí

Manželé učitelé, jejich dvě děti a dva vnuci

Kde

V Jizerských horách

Text: Marie Rubešová
Foto: František Vaňásek

Brigáda na padesát let