Znovuzrozená zahrada


K manželům Hyškovým do Bílého Kostela nad Nisou vás nezveme poprvé. Před několika lety jsme představili jejich Minimuzeum másla a zahradu s chlebovou pecí. Dnes už to kolem domu zas vypadá jinak. A může za to povodeň.

Jak už název severočeské obce nedaleko Liberce říká, protéká jí řeka Nisa. Jindy klidná říčka se v roce 2010 po velkých deštích rozvodnila a zahradu Hyškových, kterou od ní dělí jen cesta, povodeň doslova smetla.
„Voda vzala všechno, ze vzrostlých stromů zůstal jediný jehličnan, zahrada byla zatopená do výšky jednoho metru,“ vzpomíná paní Jiřina. Když dali Hyškovi za pomoci rodiny do pořádku dům, čekala je obnova zahrady. Ta dostala novou tvář.

Pod pergolou u domu je příjemné posezení.
u zábradlí má Jiřina své oblíbené tlustice

Záhon s unikáty

Od branky k domu se podél plotu vlní záhon s keříky, zakrslými stromky a květinami. Hned za brankou se daří tisu, který přežil povodeň. Vidíme tu i ibišek se spleteným kmínkem, zakrslou kudrnatou borovici či černou trávu. Malý jehličnan vytvarovala Jiřina do podoby ptáčka. Není na záhonu jediný. „Tady mám pro změnu ptáčky z keramiky,“ ukazuje zahrádkářka na hnízdečko uvité z proutků kiwi, posazené na torzu po zlomeném jehličnanu. Od jara do podzimu na záhonu také něco kvete. Na jaře krokusy, sněženky, narcisy a tulipány, v létě lilie, afrikány, floxy, azalky, skalkový rododendronek, na podzim astry.

Koho by napadlo, že za zídkou tohoto utěšeného zákoutí bývalo kdysi hnojiště

Před domem se to zelená

Prostor před domem oživují nižší jehličnany, kterým vévodí vysoká túje. Tu zasadila Jiřina v roce 1976, kdy začala s úpravou zahrady. Z dřívější doby se zachovala i magnólie. Naše průvodkyně ukazuje na trsy vysoké trávy: „Na zimu je svážu, aby nevymrzly, na jaře pak uříznu a začnou opět bohatě růst.“ Vedle dveří kvete v květináči bílými kvítky bakopa, v malém žebřiňáčku září červené pelargonie. U zdi stojí na zakázku vyrobená velká dřevěná máselnice, prý největší na světě.

Různé jehličnany se uplatnily i před domem. na jeho rohu vidíme rekordně velikou máselnici „tlučku“. Stodola vlevo za
arboretem není pod popínavou zelení téměř vidět

Arboretum

Arboretum uprostřed trávníku upoutá na první pohled. Tvoří ho různé druhy nižších i vyšších jehličnanů, doplněné drobně olistěnými keříky, mohutnými trsy trav i kvetoucími rostlinami. Zvláštností je exotický opičí strom – zatím spíš stromeček – z Mexika. Říká se mu tak, protože větvičky připomínají opičí ocásky. Z malého tisu zkouší majitelka tvarovat tak zvané obláčky. Teprve rok má v arboretu bílou a vínovou komuli neboli motýlí keř, který svou vůní láká motýly.
Roste tu také ze semenáčků vypěstovaný smrk a borovice, dále skalník, dřišťál, zelenožlutý brslen, svída, juka, paznehtník, tráva vousatec, lilie, afrikány, na židličce je bonsaj tlustice.
Pod borovicí sedí ze dřeva vyřezané hříbky. „Měla jsem je už dříve, ale voda je vzala, tak jsem si je koupila po druhé,“ směje se Jiřina. Hříbky nejsou na zahradě jedinou dekorací. Mezi zelení se schovávají keramičtí ježci, žába, ještěrka, hlemýžď. Hezkou součástí arboreta je zvonička.

tis vytvarovala Jiřina do třech obláčků

Pro mlsný jazýček

Kousek od arboreta stojí na trávníku dvě bílé stavbičky, pec na chleba a udírna. Protože Hyškovi na různých akcích předváděli stloukání másla, chtěli při ochutnávce nabídnout i domácí chleba. Proto nechal pan Vlastimil postavit na zahradě chlebovou pec. Tehdy byla první v republice, dnes už jich prý stojí sedmnáct. O její kvalitě svědčí i to, že přežila i povodeň.
Pec později dostala sousedku v podobě udírny, vedle ní stojí pod dřevěným přístřeškem stůl s lavicemi. K dispozici je i klasické ohniště.

Chlebovou pec postavil ještě před povodní
kamnář pan Závacký. Kolem vidíme některé exponáty z Minimuzea másla a chleba.
V korytu od prasat pěstuje Jiřina bylinky

Odpočinek pod pergolou

„Když nám spadl sedmdesát let starý javor, pod kterým jsme měli zahradní stůl, nebylo kde odpočívat ve stínu. Tak jsem jednou řekla manželovi: A necháme si k domu udělat pergolu! Stavěl nám ji truhlář pan Kirchov těsně před povodní. Během ní byla připoutána řetězy – a vydržela!“ s radostí říká Jiřina.
Pergola je opravdu příjemným místem. U velkého oválného stolu se dá v létě i obědvat, v křesílku třeba číst. Milou atmosféru dotvářejí různé drobnosti, Vlastimil nám pyšně ukazuje dva zajímavé exponáty, které tu našly místo: starou máselnici a historickou dřevěnou pračku z roku 1884. Nechybí samozřejmě květiny. Měli jsme štěstí, právě v den naší návštěvy kvetla mučenka, pnoucí se po sloupku. A všude stojí tlustice. „Těmi se bavím,“ svěřuje nám Jiřina.

Poznáte ptáčka? Zdobí záhon mezi brankou
a domem

Zákoutí u kadibudky

Za domem, kde bývalo dříve hnojiště, má nadšená zahrádkářka místo na přesazování květin, před zídkou porostlou velkolistým břečťanem je zákoutí s decimálkou a zelenými i kvetoucími rostlinami. V květináčích roste fialový kalokvět. „To je naše hrdinka,“ říká o ní Jiřina, „přežila povodeň, i když byla celá pod vodou. Bylo to jako pohlazení, když opadala voda a květ začal vystupovat nad hladinou.“ Praktická je výlevka s tekoucí vodou a za zídkou schovaná venkovní toaleta – splachovací!

Stavby zahalené v zeleni

U Hyšků můžete vidět, jak se dají „schovat“ do zeleně hospodářské stavby, aby v zahradě nerušily. Starou kůlnu není téměř vidět za popínavou ovocnou liánou. Jedná se o mrazuvzdornou odrůdu minikiwi, které se daří i v našich končinách. Na malých sladkých plodech si rády pochutnávají vnučky Hyškových. „Kiwi na zimu shazuje listí, z nastříhaných větviček se dá udělat dekorativní hnízdo nebo věnce,“ říká Jiřina.
Za domem stojí stodola z roku 1752, která je dokonale schovaná pod zeleným závojem z psího vína. I při své velikosti vypadá půvabně.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Pavel Veselý

Znovuzrozená zahrada


Komentáře

Napsat komentář