Žernov

Rubrika: Region, Regiony a vesnice, rss-feed

V obci na vyvýšenině v nadmořské výšce 382 metry se dochovaly díky citlivé péči převahy místních i chalupářů pěkné chalupy typické pro tuto oblast Podkrkonoší.

Možná se vám název tohoto městyse vybaví ve spojitosti s Babičkou Boženy Němcové. Situovala sem rodiště Viktorky. Pravdou však je, že Viktorka na Žernově pouze sloužila a také tu potkala svůj osud – „černého myslivce“. Ono stavení čp. 20 o mnoho let později koupili Čapkovi. Otec slavných bratrů Čapkových pocházel ze Žernova.

Velmi kultivovaně upravená zděná chalupa s ladícím oplocením

V proměnách času

První písemná zmínka o Žernově je z roku 1417. Je uváděn jako městečko zajišťující potřeby hradu Rýzmburka. Dá se tedy předpokládat existence ještě starší. Žernov (původně Žrnovie, pak množné číslo Žernovy až k současnému tvaru) si předávalo v průběhu let mnoho vlastníků. V záznamech na konci 15. století nalézáme vladycký rod pánů ze Žernova a v roce 1601 pány ze Smiřic.
Žernov i celé panství postihla třicetiletá válka. Některé usedlosti lehly popelem, lidé umírali a trpěli, protože na tomto strategicky významném místě se střetávaly intervenční armády s císařským vojskem. V roce 1654 tady bylo evidováno jen 27 domů, z toho 5 pustých. Počet obyvatel snížila také epidemie v první polovině 18. století a z městečka se stala ves. Vypleněn a vypálen byl za třicetileté války i rýzmburský hrad. K jeho úplné zkáze došlo na počátku 18. století, kdy byl kámen ze zříceniny použit na stavbu nedalekého zámku v Ratibořicích.
Vsí zůstal Žernov dál, i když chalup opět přibývalo. V roce 1843 jich bylo 79 a o necelých sto roků později už 106. V té době žilo v Žernově 363 obyvatel. I když po roce 1945 došlo opět k poklesu jejich počtu, obec se rozvíjela a od konce roku 2015 je městysem. K současným 210 trvalým obyvatelům lze připočítat několik desítek chalupářů. V roce 2009 se Žernov umístil na třetím místě v celostátní soutěži Vesnice roku.

Tato nově opravená chalupa má dvoupatrovou lomenici s jemnou řezbou

Lidová architektura

Žernovská zástavba se rozprostírá kolem silnice mířící na Červenou horu. Její převaha je situována vlevo od ní směrem k Rýzmburku a právě v této oblasti se zachovalo mnoho pěkných chalup. Jde o starší roubené i pozdější zděné stavby na kamenné podezdívce s převážně přízemním uspořádáním. Původně šlo o typy chlévní nebo komoro-chlévní, kdy býval chlév, popřípadě i komora pod jednou střechou s obytnou světnicí, což usnadňovalo péči o zvířata. Střechy chalup jsou sedlové s bedněným štítem, dochovalo ve však i pár lomenic.
Žernov je spolu s Červenou Horou, Provodovem–Šonovem, Slatinou nad Úpou, Studnicí a Vysokovem součástí mikroregionu Svazek obcí 1866. Letopočet připomíná, že právě tady se odehrávaly tvrdé boje prusko-rakouské války. Dnešní zájem účastnických obcí je nabídnout vzpomínku, ale také současné zajímavosti regionu.

Jedna z příkladně udržovaných roubenek. V zadním traktu k ní byla citlivě připojena přístavba

Žernov najdete na severovýchodě Čech, v okrese Náchod, zhruba na půl cesty mezi Českou Skalicí a Červeným Kostelcem. Součástí obce jsou ještě osady Pohodlí a Rýzmburk.

Když se řekne

Lomenice

Jde o dekorativně skládaný dřevěný štít venkovských chalup. Podle typu střechy jsou buď trojúhelníkové (sedlová střecha), nebo lichoběžníkové (valbová). Lomenice mívají dvě nebo více pater.

Rýzmburský altán

Dal jej v roce 1798 postavit na troskách hradu vévoda Petr Kurónsky, otec kněžny z Babičky. Původně byla i horní část altánu kamenná. V roce 1912 však hrozilo altánu zřícení, proto byla zděná část nahrazena dřevěnou konstrukcí se třemi půlkruhovitými oblouky na každé straně. U altánu končí naučná stezka, která prochází Babiččiným údolím.

Text a foto: Marie Rubešová

Žernov