Zděné brány venkovských usedlostí


Brány venkovských usedlostí patří k atraktivním prvkům průčelí, které většinou propojují a architektonicky dotvářejí. Tloušťka bran odpovídá tloušťce ohradních zdí, ale někde jde o samostatnou, dokonce předsunutou konstrukci.

Na usedlosti z Borče, do níž se vstupovalo touto barokní bránou, zahlodal zub času, zbyla už jen krásná kulisa…

Nejstarším materiálem pro konstrukci bran bylo dřevo. Na českém a moravském venkově se však setkáváme hlavně s bránami zděnými. Brány byly buď zaklenuté, s rovným překladem, nebo pilířové. Ty středověké měly v nadpraží pevné půlkruhové klenuté pasy. Stejně vznosně byly později zaklenuty i brány barokní. V 18. století se staticky výhodný půlkruhový oblouk začal snižovat a v pozdním baroku a klasicismu opisoval už jen půlelipsu.

Nad vjezdem usedlosti na Turnovsku bdí sošky světců umístěné do výklenků po obou stranách brány

Zhruba od poloviny 19. století měly brány většinou segmentový tvar s mnohem větším poloměrem zakřivení. Vozy se totiž zvětšovaly a tomu se musely přizpůsobit i brány. Na přelomu 19. a 20. století už se proto stavěly hlavně vjezdy s rovným překladem nebo volné brány se zděnými sloupky. Ty bývaly zdobeny koulemi, vázami, šiškami, stylizovanými květy nebo plastikami zvířat.

Stejně jako na štítech domů objevuje se i na bránách barokní a posléze klasicistní štuková výzdoba. Průčelí často nejen kopíruje obrys zdiva, ale rozvíjí svou krásu do štítových nástavců jednodušších i zdobnějších tvarů. Korunu bran a většinou i branek kryjí pálené střešní tašky nebo břidlice. 

Záhoří na Písecku – pilířovou bránou zdobenou bytelnými jehlany mohl projet i vrchovatě naložený vůz

Shody i odlišnosti

Brány se v jednotlivých krajích liší. Základní výzdobné tvarosloví baroka a klasicismu, tedy mušle, festony, pilastry, rozety a zrcadla s letopočty či iniciálami nebo i výklenky se soškami, které měly ochrannou funkci, se v nich však opakují. Jde o doklady umu venkovských řemeslníků, kteří se, většinou s mírným zpožděním, inspirovali architekturou ve městech.

Pěkná klasicistní brána s rovným nadpražím je ozdobou menšího statku na smrkovické návsi

Krásné brány postavené hlavně v období selského baroka a klasicismu lze najít prakticky ve všech českých krajích. Nejvíc se jich dochovalo u statků na jihu a západě republiky, ale také na Mladoboleslavsku, Českobrodsku, Sedlčansku, Kokořínsku a na Vysočině. Všude tam, kde se z kamene a posléze cihel stavěly domy a statky anebo se přezdívaly původní usedlosti roubené.

Oblouk v nadpraží brány na hlubockých blatech kopíruje zubořez, ve vrcholu stojí věžička s nikou a křížkem

Obnova s citem

Vzhled průčelí i bran ovlivnil především příklad panských a sakrálních staveb. Zedníci však motivy často svérázně přetvářeli podle vlastní invence. Svou členitou siluetou a výzdobou se brány selských usedlostí podílely na malebném vzhledu celé řady návsí. Dnes už mnohde stojí bohužel o samotě, bez návaznosti na původní usedlost.

Tam, kde se majitelé ve spolupráci s pracovníky památkové péče o svá stavení citlivě starají, můžeme brány obdivovat dodnes. Někteří chalupáři dokonce podle dochovaných fotografií neb kreseb tyto půvabné součásti venkovského prostředí obnovují, rekonstruují či nově stavějí. K takovým akcím je však nutné přistupovat s citem. K renovované stavbě s plastovými okny nebo dokonce zateplenému domu se tradiční brána rozhodně nehodí.

Na protáhlé návsi v Budičovicích najdete vedle půlkruhových bran také několik s rovným nadpražím


Symbolika výzdoby bran

  • Sošky Panny Marie a místně i dalších světců ve výklencích a nikách bran měly chránit celou usedlost. Stejnou funkci mělo též oko v trojúhelníku, který měl symbolizovat trojjediného Boha.
  • Hluboký význam měly na bránách také zoomorfní motivy. Je to zejména dvojice ptáčků nesoucí ratolest. Pták byl většinou chápán jako symbol duše či jako prostředek mezi zemí a nebem, ratolest pak má význam života, ale i boží ochrany. Motiv hada či dvojice hádků byl v lidovém prostředí chápán jako ochránce rodinného krbu, domu a hospodářství.

Předsunutá zděná brána usedlosti na Hořicku má rovné nadpraží a v ostění vytaženém v omítce náznak klenáku

  • Z rostlinných motivů byl velmi rozšířeným prvkem liliový květ, symbol neposkvrněnosti, čistoty a nevinnosti. Jako květina zasvěcená Panně Marii symbolizuje také prosbu o její ochranu. K oblíbeným dekorativním prvkům, které se na bránách často vyskytují, patří rovněž tulipán, který vyjadřuje vděk a pravdu.


Zrcadlo v bráně

Mělký oblouk nástavce v nadpraží brány usedlosti poblíž Sadské je chráněn prejzy

Jde o jakousi výkladní skříňku, v níž se může objevit datace, jméno autora, nápisy pro štěstí či obrázky. Zrcadla mívají nejčastěji obdélníkový nebo čtvercový tvar a jsou vymezeny lemy, nebo jsou mírně zapuštěny ve zdivu.

Text: Marie Rubešová

Foto: Martina Lžičařová a Marie Rubešová

 


Komentáře

Napsat komentář