Zahrada na malé „Milešovce“


Posilovat kondici můžete v posilovně. Nebo si pořídíte zahradu na příkrém svahu a dvakrát denně ji při běžné údržbě projdete. Tak to už desítky let dělají manželé Wurzelovi z Ústí nad Labem.

Wurzelovi svoji malou „Milešovku“ postupně zkrášlili skalničkami a ozelenili zakrslými koniferami a listnáči. Jejich zahrada však není jen okrasná, je i užitková. Nechali v ní růst staré ovocné stromy, především meruňky, a úspěch mají i s pěstováním vinné révy.
Zahradu na okraji Ústí tvoří kousek roviny a velký kus skalnaté stráně. Když vystoupíte po strmém kamenném schodišti až na vršek zahrady, uvidíte jen samé homolovité kopečky typické pro České středohoří. Kopcovité panorama ozvláštňuje i celý prostor zahrady, kde se cítíte jako na houpačce.
„Zahrada není velká, měří jen sedm arů, ale převýšení mezi vchodem do domu a nejvyšším bodem pozemku je více než sedm metrů,“ říká pan Wurzel. „Nad naší homolkou už začíná světlý dubový les.“
Na rovince u domu se však našlo místo i pro trávník, posezení a dokonce i pro malebné jezírko. Výsadbu kromě skalniček a četných konifer doplňují i běžné dřeviny včetně ovocných stromů. Celek působí pestře a láká k objevování nových a nových detailů.

Jak „vypěstovat“ skalničkáře

Naši hostitelé bydlí v klidné prvorepublikové čtvrti na okraji města. Všechny rodinné domy stojí na pozemcích situovaných do svahu, který díky vhodné orientaci skýtá dostatek slunce pro pěstování ovocných stromů i vlastních rajčat. Takhle původně sloužila i tato zahrada. Wurzelovým ovšem před mnoha lety učarovaly hory. Bylo to v době, kdy se mohlo jezdit nanejvýš do Tater nebo do bulharského Pirinu, při troše štěstí a známostí i na Kavkaz. To ale stačí k tomu, aby vznikla závislost na skalničkách. Wurzelovi měli štěstí, že se ještě stihli poznat se starým panem Václavem Zuckersteinem, který je naučil rozumět tomu, co alpínky potřebují. Proto se před více než třiceti lety začala tato zahrada měnit v alpínkářský ráj. Nejprve jen v nejnižší partii u domu, ale posléze se manželé rozhodli kvůli svému koníčku přebudovat celou stráň.

Terénní úpravy skály

Na takto strmém svahu vždy riskujete, že se terén začne při radikálnějších úpravách sesouvat. Proto majitelé raději kameny na skalky naváželi, než aby odkrývali matečnou skálu. Naštěstí byl terén pozemku odjakživa vymodelován do několika teras, takže bylo na co navazovat.
„Hodně skalničkářů zastává názor, že alpínky se nemají zalévat. Co nepřežije, to se prý na daný pozemek prostě nehodí,“ vypráví pan Wurzel. „My raději za sucha zaléváme, protože tu máme i dost dřevin a jiných rostlin. Kromě dešťové vody ze dvou sudů zaléváme i hadicí. Vodu jsme vyvedli až do horní části zahrady, protože tam zároveň napájí jezírka.“
Jezírko je pro skalničkáře důležité, protože kolem sebe vytváří vlhčí mikroklima. Navíc jezírko vybudované na svahu musí mít sypanou kamenitou hráz, čímž fakticky vznikne další použitelná skalka. Na této zahradě vznikla jezírka hned tři: největší úplně nahoře s přepadem do prostředního. Dole je ještě jedno, miniaturní, bez přívodu vody.
„V horním jezírku jsme měli i ryby, ale pak se sem nastěhovala užovka a všechny nám je postupně odlovila. Ani pulci žab už tam nejsou. Vlastně jsme vybudovali takové krmítko pro užovku,“ s úsměvem vysvětlují majitelé.
Ještě jeden stavební prvek bylo nutné vytvořit: rozvětvené kamenné schodiště. A na něm manželé Wurzelovi po své nevelké zahradě už nachodili směrem nahoru i dolů stovky kilometrů.

Malá botanická zahrada

„Ze začátku vypadala stráň jako kamenitá poušť,“ vzpomíná paní Wurzelová. „Na skalničky je prostě nutné si počkat, než se rozrostou. Postupně jsme také dospěli k poznání, že celou plochu osázet skalničkami a neustále je plít nezvládneme a že to bude chtít i nějaké dřeviny. Proto jsme se začali věnovat čarověníkům.“
Aby byla stráň co nejbarevnější, volili Wurzelovi různé barevné formy zakrslých javorů, stříbřité jedle a jalovce, jasně zelené smrky a cypřišky i tmavozelené tsugy a tisy. Nechybí tu klasické české výpěstky jako smrk ˈFormánekˈ nebo modřín opadavý ˈKrejčíˈ. Majitel je prý nejvíce pyšný na kultivar jedle ojíněné ˈKlášterec nad Ohříˈ, který vytváří přízemní „talíř“ rostoucí do šířky.
Neobyčejně pestrá je kompaktní výsadba podél bočního plotu: několik kultivarů tisů a borovic, líska kroucená, ozdobný buk ˈRoseomarginataˈ a zlatolistý jilm ˈWredeiˈ.
Na představení všech skalniček by nám nestačil ani celý časopis. Nechybí tu zvonky, draby, dryádky, hvozdíky, protěže, sivutky, levisie – zkrátka na cokoli si skalničkář vzpomene.
„Jako materiál na skalky, schodiště i cestičky jsme použili místní čedič a tefrit. Vznikl tak terén podobný kamenným svahům z okolních kopců s většími nepravidelnými kameny, jaký je třeba nedaleko v rezervaci Sluneční stráň. Abychom mohli pěstovat i vápnomilné druhy, dovezli jsme sem jeden travertinový balvan a také jsme zkusili vytvořit jednu spárovou skalku.“

Nejen skalničky

Co by byla jezírka bez rostlin? Zdobí je nejen menší druhy leknínů, ale i sítiny, orobince, hosty a ozdobné traviny na březích.
Ani další partie zahrady nejsou striktně vyhrazeny skalničkám a čarověníkům. Přímo na schodech se usídlil plstnatý jestřábník Hieracium tomentosum, opodál kvete téměř černý barmský kosatec Iris chrysographes, nad trsem žlutých česneků se zvedá americká dvojostice a porůznu kvetou nízké pěnišníky. K tomu různé druhy pupalek a ozdobných trav. Roste tu i pravá americká modrá tráva – pýrovník Elymus magellanicus.
V horní části pozemku vidíme v polostínu tužebníky, šťavely a jarmanky, našlo se tu místo na suchou travinovou výsadbu, pěknou sbírku devaterníků, loubí porostlé zimolezem a plaménkem i na záhon obyčejných růží. Na slunné plošině se daří rajčatům a vedle stojí dva užitkové skleníky a také jeden skalničkový.

Ovocné stromy a vinná réva

Wurzelovi na svém pozemku nepřestali pěstovat ani ovocné stromy. Proč by pohyblivý stín nemohly zahradě dodávat meruňky, když je z nich navíc i dobrá úroda ovoce?
Když jsme se nakonec společně usadili v dolní části pozemku za domem, stínila stříšku nade dveřmi vinná réva, která prý pamatuje postavení domu. V teplém dni jsme nevyužili dobrodiní zahradního krbu, zato jsme majitelům mírně záviděli jejich nevelký koupací bazének vybudovaný hned vedle domu. Musí se tu žít velmi příjemně.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Zahrada na malé „Milešovce“


Komentáře

Napsat komentář