Zahrada, kde bydlí andělé

Rubrika: Zahrada, Zahradní realizace

Zahrada keramiků Jana a Ivany Bambasových je protáhlý, obdélník šplhající do kopce. Poněkud problematický pozemek je ozvláštněný terasami, orámovanými vznosnými kamennými portály a četnými keramickými artefakty.

Modrý anděl v tanečním postoji se dobře vyjímá na dřevěném sloupku – vedle něj se usadil Kentaur

Lepší místo pro ateliér a občasnou výstavu pod širým nebem jsme najít nemohli,“ libují si manželé Bambasovi. Původní majitelé totiž byli zapálení zahrádkáři, kteří pozemek vyšperkovali květinovou výsadbou a provedli tu zajímavé terénní úpravy – pozemek rozvrhli do tří teras připomínající rozlehlá pódia. Jednotlivé zahradní sekvence jsou orámovány živými ploty. Průchod na další terasu je možný jen po několika žulových schodech skrze středově vystavěné kamenné portály s mohutnými překlady.

Anděl s plasticky pojatým povrchem

Zahrada díky těmto úpravám získala perspektivu miniaturního amfiteátru a téměř antickou vznešenost. „Celek působí příjemně a velmi autenticky, protože materiál na branky a portály pochází ze starých domů a bouraček,“ říká majitelka.

Výsadba z nízkých keřů, několik starých ovocných stromů a „zátiší“ z vysokých travin novým majitelům zcela vyhovovala, takže zaštipování, sekání a prořezávání keřů je dodnes to jediné, co pro údržbu ošetření zahrady dělají.

„Pozemek byl dlouho na prodej, ale my jsme od začátku věděli, že tuhle zahradu pojmeme jako zelený rám pro naši zahradní keramiku a že v chatku v dolní části pozemku přestavíme na ateliér. V něm pracujeme i odpočíváme, občas sem pozveme přátele na skleničku. Dokonce se ujala i tradice červnového výtvarného festivalu, na němž vystavujeme naše větší díla,“ prozrazují naši hostitelé.

To správné místo

Socha praotce Čecha pod jabloní, skřítek vykukující z břečťanového podrostu, sv. František mezi liliemi či víla s amforou plnou řeřich na hlavě – to jsou jen některé z objektů, které nás okouzlily na zahradě keramiků Bambasových u Českých Budějovic. Líbila se nám i kočka v nadživotní velikosti nebo mohutný vlk, střežící vstup do domu. A samozřejmě i početní andělé, kteří nás provázeli při prohlídce zahrady na každém kroku.

V popředí postává svatý Tadeáš s knihou a halapartnou

Jejich poznávacím znamením jsou goticky formovaná těla, jejichž tvar vychází z tvaru obráceného kornoutu, malá hlava sledující tvar pohybu těla a prolamovaná křídla. Někteří andělé gestikulují rukama, jiní drží biblický meč nebo malou misku, další jsou ozdobení mandalou. Některé zdobí zoubkování, jiní jsou kompaktní, další přemýšlejí, či si ve skupince „povídají“. Objevili jsme však i anděla samotáře, instalovaného na tyči, který rošťácky vykukuje z roští. Všechny tyto poetické figury jsou jedním z nejoblíbenějších témat Jana Bambase.

„Někdy se mi zdá, že andělé za mnou na zahradu přišli sami – je to pro mne téměř nevyčerpatelný motiv,“ svěřuje se muž, z jehož rukou se andělé sedící, ležící i stojící rodí. „Jen doufám, že mne jednou neumlátí křídly,“ směje se.

Experimenty i stálice

V zákoutích zahrady Bambasových narazíte i na exoticky pojaté Milence

Keramika však může na zahradu vnést nejen poezii, ale i humor, zajímavé napětí a třeba i kus erotična. „Tedy, pokud si jako já pořídíte sochu v podobě věstonické venuše kombinovanou s pohanskou bohyní, říká paní Jana a předvádí nám jednu ze svých „ženských“. Její Bláznivá Markéta je něco mezi pohanskou bohyní a archetypální mohutnými vnadami obdařenou svůdnicí. Však se také trošku skrývá za dřevěným plůtkem obrostlým břečťanem. „Ráda experimentuji, občas dělám kočky a ryby, manžel naopak má svoje stálé figury: miluje vlky a anděly.“

Příběh ze šamotu

Venkovní květináč s fialovou záplavou drobnokvětých zvonečků

Keramice se Bambasovi věnují už dvacet let, od učitelské profese k výtvarnému řemeslu přešli hned po revoluci. Jan je více tradicionalista a rád se drží osvědčených postupů, Ivana ráda mění motivy. Zatímco Ivana vytváří své sochy spíše sochařskou metodou, mužská polovina dvojice upřednostňuje techniku plátování. Jejich díla však mají také mnoho společných rysů.

„Začínali jsme malými věcmi, třeba křivými hrnečky, které se lidem moc líbily. Když se zasytil trh s drobnou keramikou, vydali jsme se cestou autorské tvorby, až jsme dospěli k zahradním objektům. V tom nám moc pomohla tahle zahrada, která nás inspirovala svým prostorem. Některé věci dokonce koncipujeme přímo pro určitá zahradní zákoutí,“ prozrazují výtvarníci.

Sochy jsou vymodelované ze šamotové hmoty a vznikaly kombinovanou technikou, tedy propojením modelování a plátování. A protože je šamot hrubší materiál s drobnými kamínky, hotové sochy mají drsný povrch, který se ještě zdůrazní patinováním.

Oblouková brána vede na další terasu (pohled na kněžky ze zadní strany, odkud se do soch vkládají svíčky)

Větší objekty jsou z několika dílů, aby byly snadněji přenosné a také aby vešly se do pece. Většina z nich je v jemných odstínech modři nebo hnědi. Ty hlíně dávají oxidy kovů, zejména kobalt a železo. Použitelná paleta barev je daná vlastnostmi šamotu a teplotou výpalu – kolem 1220 °C.

„Sochy jsou tak velmi trvanlivé, nevadí jim déšť, mráz, ani slunce. A díky tomu, že neexperimentujeme s barvou, můžeme se více soustředit na výraz soch,“ vysvětluje Ivana a dodává: „Přišli jsme na to, že v zeleni se keramice daří nejlépe. V interiéru ve společnosti dalších věcí s rozdílným výtvarným vyzařováním spíše zaniká. Zato zahradní zákoutí s nimi ožijí a naopak – sochy získají další dimenzi.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ

FOTO: ZDENĚK ROLLER