Viděli jsme cestou LXXVII.


Cesta nás vedla Královéhradeckým krajem. První dům je z jeho severovýchodu, z okolí Teplic nad Metují, druhý z Rychnovska.

Chalupa s obkladem

Stavba je pěkně umístěna mezi vzrostlými stromy ve stráni nad potokem, nad čárou povodně. Zezadu, zřejmě od severu, ji chrání svah, zepředu vysoká zídka. Je vidět, že se majitelé o chalupu velmi dobře starají, prošla nejednou renovací. Ven otvíravá okna v dřevěných šambránách jsou nově osazena, podle tloušťky členění jde o dvojskla. Je dobře, že jsou od šambrány oddělena tmavou linkou. Tašky na střeše také vypadají nově. Podkroví osvětlují nejen dvě okna západního štítu, ale také dva nově opravené vikýře.
S ohledem na konstrukci vikýřů bych tady asi volil jinou krytinu než pálené holandky. Nejen proto, že bylo nutné na bocích v každé řadě tašky řezat, ale i kvůli tloušťce stříšky. Ta se díky laťování a izolaci dost zvětšila. Robustnost vikýřů ještě zvýrazňují hřebenové tašky na hranách. Například z plechu, který by mohl mít barvu břidlice, by se lépe tvarovaly přechody vikýřů do střechy a stěny by byly subtilnější. Na boky by se hodil i dřevěný obklad a místo hřebenových tašek plech jako u zakončení štítu.
Na první pohled jde o roubenku, ale vzhledem k tomu, že ve spárách není výplň, jde spíš o dřevěný obklad, který chrání zděnou stavbu. Potvrzoval by to i levý roh štítové stěny, který je v omítce. Může to však být i opěrná zeď, protože stavba je pod svahem. Trochu mně vadí její tvrdě černobílý kontrast. Téměř černým nátěrem je opatřen i pěkný laťkový plot rámovaný různými druhy keřů. Vlevo za chalupou vidíme drobnou stavbu, jejíž stříška je kryta břidlicí. Možná byla původně i na hlavní stavbě, ale jde o drahý materiál a volba tašek je pochopitelná.

V pěkné barevnosti

Druhá menší chalupa má klasické roubení, předsazená podstávka, vynáší podkroví. Dřevo je opatřeno rudě narezlou barvou, k níž se hodí tlumená šedá krytina, zřejmě betonky. Zakončení přesahu střechy nad štítem je řešeno koncovými taškami, což tady vypadá lépe než jakákoli lišta. Komín je nový, skládaný. Vikýř je tady přesně takový, jaký by měl být. I když je kryt taškami, není příliš robustní, protože má na boku záklop, jako je na štítě. Vzadu za vikýřem je z tohoto pohledu decentně zastrčen solární panel sloužící zřejmě pro ohřev vody.
Vikýř má vpředu řadu okének, jako to bývá u tzv. štičích vikýřů. Jsou otvíravá ven, stejně jako všechna ostatní okna v chalupě. Ta jsou zřejmě novodobou kopií původních, a to kopií zdařilou včetně bambulkových závěsů. Je otázkou, zda byla dodržena i velikost oken nahoře ve štítě, která obvykle bývají pod tlakem střechy o něco menší než v přízemí.
Zvláštní je přesah střechy nad zápražím, který je vynesen trámy pozednice vytaženými ven za půdorys domu (nejde o asymetricky usazenou střechu). Ve střední části stavby je zádveří, jehož přístavbu si zřejmě vynutil nedostatek prostoru v síni. Stříška nad ním je mírně zvednutá, vynesená na námětcích. Jde o dobré řešení až na to, že lišty mezi laťkami prkenného obkladu jsou příliš husté. Stačilo by je umístit ob laťku.
Udivující je na této nevelké stavbě vedení okapů. Na předním okraji vikýře, který má dostatečný sklon, by nemusel být a poněkud složitá je i okapová smyčka u zádveří. Jinak lze jen chválit, kromě stavby i střídmý laťkový plot s dřevěnými sloupky kotvenými na kovové patky ve zdařilé kamenné podezdívce.

Text: Ing. arch. Karel Doubner
Foto: Marie Rubešová

Viděli jsme cestou LXXVII.

 


Komentáře

Napsat komentář