Viděli jsme cestou LXXVI.


První dům je z vesnice na Příbramsku, druhý jsme objevili v pěkné obci poblíž Plzně.

Venkovský klasicismus

Dům je postaven v klasicistním slohu, má tedy zdobné prvky, které jsou náznakem řecko-římské architektury, plošší než baroko. Plastické provedení jim dává „zaznít“ hlavně při svitu slunce. Jsou to sloupy zdobené kanelováním (prohlubně ve sloupu), s hlavicemi, které už nemají podpůrnou funkci, i Boží oko v trojúhelníku, naznačujícím svatou trojici. V patře jsou krásné profilované šambrány, které ovšem také ztratily svou původní funkci, tedy chránit choulostivé hrany. Tady jde jen o rám naložený na omítce. Dolní okna zřejmě nejsou původní, jsou na rozdíl od těch v patře vsazena hlouběji do líce a citlivá parapetní hrana také není ochráněna.
Vodorovné linky v této části nejsou stínem přebujelých drátů elektrického vedení, ale náznakem bosáže. Ztrácí však logiku vazby, kameny by měly překrývat spáry a být užší (obvykle l = 40, v = 20 cm). Tady jako by vytvářely nadpraží nad okny. Dole by však měly alespoň evokovat pocit parapetu, tedy posunout se pod okno, a být alespoň opatřeny plechem. Dobře ochráněno není ani zdivo nahoře pod pravou atikou. Voda stéká po cihlovém obkladu k pilíři, tam zřejmě zatéká, vlhkost je příčinou vzniku plísně.
Klasicistní vzory domu, například zámky Kačina a Duchcov, jsou sice monochromní, ale ve světle béžové barvě. Bílá se při této velikosti stavby těžko udržuje. Původní barva mohla být blízká soklu. Na jeho opravu bych použil trasovou omítku na bázi přírodního cementu s příměsí sopečných popelů, která dýchá a má hmotnost podobnou vápenné omítce. Prospělo by udělat u paty domu okapní chodník, který by odvedl vodu od stavby.
Brána odpovídá klasicismu (např. zachované číslo v klenáku), vrata jsou zřejmě novější kopii starších. Krásné jsou patníky u paty brány, které sloužily k tomu, aby náboje kol nerozbily rohy pilířů.§

Starosti s okny

Chalupa je zhruba z počátku minulého století, což potvrzuje ozdoba nahoře na středním pilastru, a prošla rekonstrukcí. Asi tu byla trojdílná okna, ale soudě podle okének ve štítě, ta původní byla obdélníková. U oken se tradičně opakoval poměr stran, jaký měl půdorys domu. Ve snaze o nápravu osadili majitelé do širokých otvorů vyklápěcí dvoudílná eurookna. Okna mají stále větší šířku než výšku a robustní rám zúží sklo o 40 centimetrů. V podobných případech lze otvor osadit dvojicí oken oddělených uprostřed pilířkem.
Štít, v tomto kraji nepříliš vysoký, obíhá štuková římsa. Tři lizény v čelní stěně, rovněž vytažené v omítce, nahrazují sloupky z antiky. Nemají samozřejmě podpůrný význam, ale člení plochu a opticky ji zvyšují. Šambrány jsou jen malované, parapet je oplechovaný. Místo plechu je možné použít teraccový profil, který má větší životnost a dají se na něj dát květinové truhlíky.
Barevnost fasády je přípustná. Odvíjela se na venkově tradičně od barvy štuků, které jsou zabarveny pískem, tedy béžově. Přítomnost železa v písku způsobuje to, že je do červena. Spolu s vápnem tak vznikla růžová. Optimálního tónu starorůžové lze dosáhnout smícháním srnčí hnědi nebo kaštanové hnědi s bílou. Pro broskvový tón smícháním tmavě oranžové s bílou. Fasáda kolem branky je bílá a sloupek vpravo kupodivu opět růžový. Vrata jsou prověšená, asi nejsou uprostřed opřená. Jsou svařena z jeklů a pobitá prkny. Jak potvrzuje zajímavá kamenná stříška vpravo, původně asi vypadala jinak.

Text: Ing. Arch. Karel Doubner
Foto: Marie Rubešová

Viděli jsme cestou LXXVI.


Komentáře

Napsat komentář