Viděli jsme cestou LXXIV.


Vybrali jsme dva renovované zděné domy ve vesničkách ležících na severním okraji Jihočeského kraje.

Na úkor krásy

Na prvním obrázku je obytné stavení patřící k větší usedlosti. Je elegantní, ve zděné figuře jsou zřejmě dochované všechny výzdobné prvky. Celkem nenápadně je mezi nimi umístěn i bílý talíř satelitu. Okna s klenutým nadpražím jsou pravděpodobně velmi zdařilými kopiemi původních. Jsou zapuštěna ve fasádě a mají navíc sešikmená ostění. Je to nejen proto, že do interiéru tak přichází víc světla, ale i proto, aby se dala segmentová okna ven otevírat. Šambrána je nasazena na podokenní římse, a tak jsou okna správně lemována ze všech stran.
Dům je i barevně příjemný, bílá fasáda ladí s rezavým tónem oken, střechy a plotu i se světle šedou soklu a výzdobných prvků. Majitelé si trochu zahráli na romantiky, protože nechali v přední stěně dole ve středu soklu odhalený kámen. Pokud jde o střechu, uplatnili naopak poněkud necitlivě zcela současný trend. Na skládané betonové krytině je umístěno vedle méně výrazných solárních panelů (zřejmě pro ohřev vody), ještě 44 polí fotovoltaiky. S tímto řešením, které majitelům přináší zisk, se budeme bohužel setkávat na vesnicích čím dál častěji. Škoda, že sluníčko nesvítí z druhé strany nebo že nedali panely na střechu jiné budovy ve dvoře. Dala by se použít i speciální střešní krytina se skrytě zabudovanou fotovoltaickou vrstvou.
Novější dvousopouchový komín si uchoval příjemnou robustnost. Předzahrádka za laťkovým plotem by si zasloužila něco barevnějšího než keřík buxusu. Plazivé jehličnany podél stěny a na nároží naopak dobře doplňují místo, kde by se nedalo prakticky nic jiného zasadit. Nepříjemné je samozřejmě to, že je dům „předrátovaný“, ale to není chyba jeho majitelů.

Pomohou šambrány

Druhé chalupě by prospěl poněkud jemnější tón meruňkové na fasádě. Jedná se o starší škrábaný břizolit s novým nátěrem. Ten ovšem neskryl trhlinu v nasazení pultu boční přístavby. Vzhledem k opakované opravě lze usuzovat na problém s jejím založením.
Umístění oken je klasické, horní je výrazně menší. Původní okna byla v minulosti nahrazena většími, která jsou utopena za líc zdiva. Došlo tak trochu k poruše proporcí. Boční ostění, zvýrazněná v omítce i barvě, navíc opticky rozšiřují již tak dost široká okna. Ta se zdají být poněkud osleplá, bez členění, ale je to jen dojem. Před napůl dělenými okny je totiž vsazena síť. Jejich vzhledu i celému domu by prospělo, kdyby bílé šambrány lemovaly otvory ze všech stran a pocitově je zvýšily.
Vzhledem k tloušťce zdi, v níž jsou vsazeny vstupní dveře, a masivním pilířům u vrat, může být stavení z půlky předminulého století. Pochvalu zaslouží zachování jednoduché sešikmené okapové římsy na vrcholu boční stěny. Je vytažena až k taškám a zakrývá zhlaví trámů hambalkového krovu. Původnost tohoto řešení dokládá absence okapového žlabu, což ale v praxi zřejmě působí problémy s vodou v patě zdiva.
Domu by prospěl návrat k dřevěné bráně a také klasický plůtek místo nynějšího sestaveného z unifikovaných dílců. Místo dvou ostříhaných buxusů by se v předzahrádce lépe vyjímala tradičnější vegetace. Pěkné by tu byly slunečnice, pivoňky či něco podobného.

Text: Ing. arch. Jan Hubáček a Ing. arch. Tomáš Koreček
Foto: Marie Rubešová

Viděli jsme cestou LXXIV.


Komentáře

Jedna reakce na Viděli jsme cestou LXXIV.

  1. trillobit89 napsal:

    Tak trochu nechápu, proč vůbec takový článek vyjde… Vůči majitelům nemovitostí mi přijde nefér vyfotit jim jejich dům a pak ho veřejně zkritizovat někde na internetu…Ví o tom vůbec majitelé? Vnitřně sice souhlasím minimálně s částí obsahu článku… Ale… Co víte o popudech, které k tomu vlastníky výše vyfocených domů vedlo, že si dali na střechu panely? A třeba majitelé druhé nemovitosti vůbec netouží po tom, aby jejich dům působil staře… Tak se prostě majitelům barva líbí, paní domu není na rýpání se v hlíně, nemá ráda pivoňky, má ráda buxusy…

Napsat komentář