Viděli jsme cestou LXXI.

Dvě stavby, které hodnotí Pavel Bureš z Národního památkového ústavu, najdete ve Zlínském kraji, v okolí Valašských Klobouků.

Příkladná obnova

Jde o ojediněle dochovanou a zdařile obnovenou klasickou valašskou chalupu. Obvodové stěny jsou kompletně roubené, opatřené zřejmě karbolinovým nátěrem. Stojí na vysoké kamenné podezdívce, která vyrovnává svažitý terén. Ze štítové strany je v podezdívce zahloubený vchod do jistě dosti prostorného sklepa. Zděná část stěny jizby a umístění komína dokládají, že se v chalupě dochovalo původní otevřené ohniště s dýmníkem a pecí. Pokud by tam byla novodobější černá kuchyně, stěna by byla vyzděna dál, v rámci síně. Špaletová okna jsou buď také původní, nebo jde o kvalitní kopie.
Střecha je pokryta tradičním štípaným šindelem krátce přesahujícím přes plochu štítu, kde je zakončen dřevěnou závětrnou lištou. Šindelem je kryta i podlomenice, která je poněkud užší, než bývá v tomto kraji zvykem. Komín je vytažen podle požárních předpisů nad střechu výš, než bylo dříve obvyklé, a je zbudován přísně zednicky, tedy bohužel se zcela do roviny staženou omítkou. Svisle bedněnou lomenici zdobí prořezávané lištování. Kdysi podobné chalupy okap neměly, ale majitel se asi z provozních důvodů rozhodl instalovat dřevěný a místo háků použil samorosty.
Okolí je upraveno jednoduše. Je tu jen kamenem vyskládaná pěšina, která vede do dvora, a typický laťový plot s dřevěnými sloupky. Celkově velmi pěkné a příkladné!

Nešťastně zvolená barevnost

Zděný domek byl zřejmě postaven v první třetině 20. století. Těžko říci, zda je půdní nadezdívka původní, nebo vznikla až při úpravě podkroví k obývání. Podle fasády to nelze určit, protože dům je nově zateplený. Vrstva zateplení je dost silná, takže dům přišel o svá původní měřítka a vyhlíží značně nesourodě. Vzhledem k rozměrům střechy je širší, než by měl být, a přesah, který zakrýval zápraží, je příliš úzký a ztratil svou funkci. Osobně si myslím, že domy postavené v první polovině 20. století mívají běžně tloušťku zdí 40-50 cm a zateplení nepotřebují (zlepšení tepelně izolačních vlastností domu se dá řešit i jinak, např. výměnou nebo repasí okenních výplní).
Okna se logicky ocitla hluboko za lícem stěny, takže světelnost interiéru bude dosti omezena. Majitelé se zřejmě snažili, aby alespoň štít nějakým způsobem odpovídal místní tradiční architektuře, ale volba úzkých palubek působí spíš násilně a chatařsky. Zvláštní je také dvojité orámování štítu spodní zapuštěnou dřevěnou a horní výraznější plechovou závětrnou lištou. Střecha je pokryta starými trvanlivými betonkami, které se používaly už za první republiky. Z toho lze dovodit, že půdní nadezdívka, která ovlivnila i sklon střechy, spadá asi do tohoto období.
Nevhodná je ostře zelená barva fasády, která je navíc použita ve dvou neladících tónech. Do venkovského (a domnívám se ani jiného) prostředí se nehodí. Barevné zvýraznění nároží je příliš úzké a okenním šambránám chybí spodní zakončení. Omítka garáže je sladěna s domem opět do nepěkné zelené, takže celý „areálek“ svítí v rámci ulice negativně. Na příští nátěr fasády bych doporučoval zvolit bílou, pískovou nebo okr.
Ani plot sestavený z úzkých latí seříznutých do oblouků není do venkovského prostředí příliš vhodný a navozuje spíše městskou atmosféru. Vypadá zvláštně i proto, že není členěn sloupky a vytváří jednolitou nerytmizovanou plochu. Příznivěji by působila také výraznější a rozměrnější vrata. Tady jsou vzhledem k oplocení naopak výškově i formálně potlačena.

TEXT: PhDr. Pavel Bureš
FOTO: Pavel Bureš a Martin Čerňanský

 

Viděli jsme cestou LXXI.