Vánoce v podhradí


Chalupa stojí v uličce mířící vzhůru k majestátní zřícenině hradu Rabí. Paní Lucie miluje historii, hrady a zámky, a když s manželem přemýšleli, kde si pořídit chalupu, táhlo ji to sem.

Mladí manželé bydleli nejdřív každý sám. Toužili po domečku, kde by mohli být spolu, těšili se, že si jej upraví podle svého. David vřele souhlasil s tím, že se poohlédnou v Pošumaví, sám totiž pochází z vísky pod Kašperskými Horami.

Přívětivě působící stavbu chrání laťkový plot a také Duch lesa stojící vlevo v malé zahrádce

Jako by na ně čekal

Při svých toulkách nemohli minout Rabí ležící v severovýchodní části Šumavy. Rozhodli se, že si vyšlápnou na mohutný donjon s obytnou hradní věží, z níž je krásný výhled na celý prácheňský kraj. Když šli úzkou podhradní uličkou, viděli na nevelké chalupě ceduli, že je na prodej. A dole název realitky. „Prohlídku hradu jsme oželeli a ujížděli domů k internetu,“ vzpomínají naši hostitelé.
Hned zavolali do realitní kanceláře v Blatné a zjistili, že jsou třetí v pořadí. Ale chalupa jim byla souzena. Oba předchozí zájemci si koupi různých důvodů rozmysleli. Hlavně jim vadilo, že na domek pěkně svítí slunce jen ráno a pak chvíli večer, ale přes den je přízemí a dvorek ve stínu. „My jsme si to zpočátku ani neuvědomili. Líbil se nám hlavně interiér s dřevěnými podlahami, trámy a nikami v tlustých zdech… A to, že sem přes den nejde slunko, nám ani nevadí. Jsme totiž celý den pracovně vytíženi,“ konstatuje David.

chalupa zateplená obkladem z fošen je usazena na vysoké kamenné podezdívce

na zápraží dvorku, kdysi zarostlého plevelem, chtějí majitelé položit velké ploché kameny

Nejdřív se bouralo

Oba se moc těšili, jak budou svou chaloupku zařizovat. Nemohla se dočkat hlavně Lucie, která vystudovala aranžérskou školu a výzdoba interiérů je její vášní. Jenže nejdřív se rozhodli vybourat pár příček mezi pokoji.
„Pan Vejvara, předchozí majitel, dal sice všechno celkem do pořádku, ale bylo to tady samá zeď,“ vzpomíná David. „Od síně doprava byla jakási hala a v ní jen stůl a schody do patra. Doleva vedla kuchyňka jako nudlička, prakticky jenom linka, a dál se vstupovalo úzkým klenutým průchodem do světnice. Všechny stěny dělicí přízemní prostor šly pryč. Zrušili jsme i vstup do domu a z bývalé síně udělali útulnou místnost,“ vysvětlují manželé.
Do patra, kde je ložnice, kancelář a pokojík pro hosty, nás zatím nezvali. Dostane konečnou podobu až v příštím roce. Prý dokonce dřív, než si mysleli. V půlce března totiž přibude do rodiny potomek a pokoj pro hosty bude zařízen zcela jinak…
Zatím je v patře obyčejný laminovaný nábytek, který tady zůstal po bývalém majiteli. Byl to Čech, který žil ve Švýcarsku. Chtěl se vrátit a upravoval si chalupu na důchod. Byl vášnivým rybářem a město z východu a jihu obtékané řekou Otavou pro něj bylo rájem. Jenže umřel dřív, než si jihočeskou idylu mohl začít užívat. Jeho potomci k domku neměli vztah, takže ho prodali i s nábytkem. „Leccos jsme ani nevyužili, zařizujeme si domov spíš v chalupářském stylu,“ říká Lucie.

Průhled do kuchyně s koutem obloženým fošnami. Zeď zůstala jen mezi sporákem a pecí – a vlevo vyrostla nová nízká zídka, pocitově oddělující oba prostory

Vybouráním některých příček vznikl příjemný vzdušný prostor

Jak vyhřát kamenný dům

Do chalupy se dnes vstupuje přes bývalou stáj, která se proměnila v předsíň s dostatečným prostorem na přezutí, věšákem a skříní na kabáty. „Ještě ji musíme dotvořit,“ připomíná paní domu. „Náš předchůdce si tady chtěl udělat výstavku rybářských trofejí a nechal opravit a zřejmě něčím napustit cihelnou klenbu. Teď je na ni dobře vidět.“ Dalším kladem je, že předsíň izoluje obytný prostor od venkovního prostředí. V chladném podhradí je to vítané.
V celé chalupě jsou radiátory, rozvod nechal udělat ještě pan Vejvara. „Měl tu kotlík na propan-butan, nádrž byla zakopána v zemi. Zkusili jsme topit jako on, ale ve staré nezateplené stavbě bychom to finančně neutáhli. Koupili jsme si tedy kotel na dřevo,“ informuje David, který se přepravou kulatiny a palivového dříví dokonce živí. „Děda i táta byli hajní, mám do lesa a ke dřevu blízko,“ směje se.
Nový zplyňovací kotel se dvěma akumulačními nádržemi se samozřejmě nevešel do původní kotelny. David proto vybudoval novou, vchází se do ní z předsíně. A z kotelny rovnou ke stodole, kde je uskladněno dřevo. „Nemůžu si Atmos vynachválit. Ráno se probouzíme do příjemného prostředí, radiátory jsou ještě šedesát sedmdesát stupňů teplé. Pak jdeme pryč a večer zase přiložím. Chalupa vůbec nevychladne. Vzadu nad kotelnou máme na střeše solární panely, takže nám vodu v nádržích přihřívá i sluníčko.“
Další porci tepla přidávají klasický sporák v kuchyni a kachlová kamna s pecí ve vedlejším obývacím pokoji. „Ta jsou víc vyfutrovaná než sporák a déle drží teplo. Je v nich za topeništěm výměník, díky čemuž se vytopí celý přízemek a teplo proudí vzduchovým kanálem s výduchem do horních místností. Kamnář Špát z Českého Krumlova si s oběma topidly poradil velmi dobře. Oceňujeme i to, že nevykuřují ven, když se otevřou dvířka,“ připomíná David.

rustikální dřevěný nábytek je z různých zdrojů, pěkné kousky jsou od pana Leitla z Hluboké u Kdyně

Obklad také zatepluje

Chalupa se proměnila nejen uvnitř, ale i zvenčí. Současní majitelé se pár let po její koupi rozhodli nechat obložit štít. A před dvěma lety našel David na webu s trochu pohádkovým názvem – otesanek – ukázky chalup, které obkládal fošnami působícími jako masivní trámy Milan Vaňous z Orlických hor. „Říkali jsme si, že by obklad prospěl nejen vzhledu stavby, ale i naší energetické bilanci.“
Pan Vaňous se přijel do Rabí podívat počátkem loňského roku. Všechno si změřil a zase zmizel. „Do práce se pustil v červnu, dělá totiž, až když se oteplí,“ vysvětlují chalupáři. „Do té doby si dřevo připraví a opatří speciálním nátěrem z bionafty a nějaké barvy. Je to zároveň impregnace proti škůdcům. Fošny tlusté zhruba pět centimetrů šrouboval s pomocníkem na laťkový rošt. Šrouby dávali shora, na koso, takže nejsou vůbec vidět. A nakonec je ještě pan Vaňous zamázl spárovačkou. Tu si míchá z hašeného vápna, pilin a vody.“
Chalupa byla v roubeném kožichu za pět dnů, ale na dvoře ještě fošny zbyly. „Domluvili jsme se, že je použijeme i na některé stěny v interiéru. Vypadají za posezením ve světnici i na části zdi naproti peci moc dobře. A částečně interiér také zateplují,“ chválí si majitelé.

ležení na peci se chystá David něčím izolovat; když se kamna rozpálí, je na něm
k nevydržení

Pod cihlovou klenbou stáje chtěl mít bývalý majitel přehlídku rybářských trofejí. Dnes tu je vstupní předsíň

Atmosféra Vánoc

Loňské Vánoce, kdy jsme chalupu v podhradí navštívili, byly obzvlášť slavnostní. Misky s jablíčky ozdobené chvojím, betlémy ze dřeva i perníku a další artefakty se v interiéru se stěnami zkrášlenými obkladem pěkně vyjímaly. K útulnosti přispívá v obýváku, kde je vánoční stromek, i pěkný záklopový strop. „Původně byl jen obílený,“ upozorňuje David. „Obkládali jsme ho sami s pomocí šikovných kluků z mojí firmy. A fošny na stropy v dalších místnostech přišrouboval pan Vaňous.“
Dřevěné jsou samozřejmě i podlahy. „Ty nechal položit ještě náš předchůdce. Ale kolem kamen a na podlaze v síni měl ošklivou šedivou dlažbu. Dali jsme sem půdovky,“ ukazuje Lucie.
Vánoční stromek umístili chalupáři tradičně do obýváku, z něhož stoupá dřevěné schodiště vzhůru do patra. Novinkou loňských svátků však byl strom, který pocitově odděluje gauč od vstupu ze síně. „Inspirovali jsme se u pana Řezníčka, který nám vytvořil zídku naproti peci. Strom vypadal v jejich interiéru parádně, tak jsem si podobný uřízl v našem lese. Už jsme ho měli dlouho vyhlídnutý,“ dodává David. „Bude tady trvale, nejen o Vánocích.“
Protože už bylo pár dnů po Štědrém večeru a blížil se Nový rok, ptala jsem se našich hostitelů, zda si připravili i nějaká předsevzetí… „Ještě chceme dodělat předsíň a dvůr,“ odpověděli svorně. „Na dvůr dáme velké kameny, jaké bývaly na zápraží. Je to tam splácané, kousek beton, kousek cihly, kámen. A také bychom rádi dál dobře vycházeli se sousedy i s pracovníky památkové ochrany,“ zaznělo chalupou, která na tomto místě stojí více než čtyři sta let, další přání.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK

Uložit


Komentáře

Napsat komentář