Usedlost s vlastní kaplí


Chátrající zemědělská usedlost uprostřed šumavských luk čekala na novou majitelku víc než dvacet let. Dočkala se před dvěma lety, kdy se Markéta rozhodla zrealizovat svou představu bydlení, které by odráželo její vztah ke zvířatům i věcem duchovním.

Markéta si začala plnit sen o bydlení, který zahrnoval možnost obklopit se zvířaty, což se jí v Praze, ani posléze v babiččině rodné chalupě, kterou v posledních letech vlastnila napůl s tetou, nepodařilo. Ve stáji přestavěné ze stodoly má nyní domov kobylka, poník, koza a tři ovce, separátní bydlení má oslice a rovněž králíci, jejichž počet neustále roste. Pro labradora, dvě kočky a hluché bílé kotě je domovem celý statek.

Jeden ze zachráněných křížků umístila
Markéta na pastvinu

Z ulice usedlost neodhaluje svou skutečnou rozlohu

Vize je půlkou úspěchu

Rodový dům sice zprvu nerada opouštěla, jak sama říká, bylo to skutečně jen kvůli zvířatům. Protože však Markétě nechybí fantazie, dokázala si představit, jak budou jednou opravená chalupa a hospodářská stavení vypadat, a bylo jí jasné, že jde do lepšího. Navíc tím, že si veškeré změny navrhla sama a že se dál rozkládají jen pastviny a místo tak poskytuje klid i krásný rozhled po šumavské krajině, jí nové bydlení rychle přirostlo k srdci.
Fotografie dokumentující stav při koupi ukazují, že původně tvořily obytné a hospodářské budovy písmeno „U“, čímž byl dvůr chráněn před povětrnostními vlivy. Menší stodůlka však držela dle Markétiných slov jen silou vůle a podlehla náporu první zimy. Nezbývalo než ji strhnout. Přesné stáří budov se nepodařilo zjistit, klenba v původních stájích je datovaná do 19. století. Část domu směřující do uličky byla s největší pravděpodobností roubená, zdivem bylo roubení nahrazeno ve třicátých letech 20. století. Potvrzuje to i skladba materiálu, kdy obvodové zdi světnice jsou z cihel a všechny ostatní jsou kamenné.
Usedlost je, co se plochy týče, ohromná, ale obytné zde byly jen dvě místnosti – světnice a ložnice, které mají stejnou velikost. Vše ostatní, jak to dřív bývalo, bylo vyhrazeno hospodářství. Markétu v tomto ohledu mrzí, že stodola je na místě s velkolepým výhledem, a je v ní také sucho, kdežto chalupa se stájemi je zapuštěná do svahu, tudíž se jí nevyhnuly problémy se vzlínající vlhkostí, které bude třeba ještě dořešit. Kdyby neměla zvířata, určitě by stodolu přebudovala na obytnou a dům možná pronajala.

Sklípek s vinotékou, která nedopadla zcela podle Markétiných představ

S úctou k historii

Obytná část si i po úpravách ponechala původní dispozici, vlastně vše původní, co bylo možné zachránit, zůstalo na svém místě. Markéta se podržela i původního rozmístění nábytku ve světnici. Centrem místnosti je bytelný stůl, v rohu pohodlný secesní gauč, nechybí příborník, který doplňují menší skříňky. Změnu zaznamenal jen kuchyňský kout, kde dvě stará umyvadla nahradila kuchyňská linka s dřezem.
Stejně přistupovala k ostatnímu vybavení interiéru, aby bylo jak stylové, tak i velikostně odpovídalo pevně daným rozměrům místností. Starší kousky sháněla po internetu i ve starožitnostech. Vše, co se týkalo stavebních úprav, od obkladaček po dveře, nakoupila přes internet, neboť ji z omezené nabídky v nedaleké Sušici nic neoslovilo.
Za koupelnou, která byla jednou z mála modernějších vymožeností, je ještě částečnou příčkou oddělen prostor bývalé černé kuchyně, který dnes slouží jako technická místnost ukrývající pračku. Odtud se do pece sázel chleba, a i když s pečením domácího chleba majitelka zatím nepočítá, zachování funkčnosti považuje za důležité.

Sádrokartonový podhled pomohl sjednotit
výškové rozdíly stropu, ale současně snížil
světlou výšku místnosti

Ložnice má novou podlahu a strop, ale vybavena je rovněž historickým nábytkem

Člověk míní

Do dalších rekonstrukčních plánů se majitelce promítly dvě nové skutečnosti, nemocná babička, která již nemohla zůstat sama v pražském bytě a posléze také manžel. Babička potřebující stálou péči zatím bydlí v hlavní světnici, kde má k dispozici speciální lůžko. Až bude obytná i půda, přibude spousta místa, především zde bude mít manžel svojí „zašívárnu“.
Tady se v povídání s Markétou vracíme na počátek, do bodu, kdy se usedlost začala vylupovat do krásy. „Než jsem se mohla s pomocí místních řemeslníků pustit do prvních oprav, bylo třeba vyčistit půdu, která ze všeho nejvíc připomínala skládku. Dodnes s vyklízením nejsme úplně u konce. Předchozí majitel všechno schraňoval, přitom očividně spal jen na peci, protože nikde nebyla postel,“ vzpomíná dnes hrdá majitelka.
Řemeslníci byli z blízkého okolí, vždy si je pozvala na konkrétní práci, Nyní má vytipované dva, kteří udělají vše, co je potřeba. Na dotaz, jestli přišli třeba s nějakým zajímavým nápadem, tradiční technikou, Markéta odpovídá, že nikoliv a když vložili vlastní invenci do vyzděných polic ve sklípku, rozhodně nekorespondovala s její představou vinotéky, ale už si prý na obloučkové zakončení zvykla.

Zrestaurovaná pec s novými dvířky opět
září v plné kráse

Cíl na dohled

Přes všechny nesnáze je za řemeslníky za tak krátkou dobu vidět spousta hotové práce. Na straně ze dvora je obytná část již zbavená vlhkosti, celá fasáda má nově nahozenou omítku, repasovaná jsou okna, kompletně nové jsou rozvody elektřiny. Po zrestaurování plní svou funkci pec. Také dřevěnou podlahu ve světnici se podařilo zachránit, jen některá prkna bude třeba časem vyměnit. V pořádku byl i strop, kterému stačilo pár drobných kosmetických úprav. V ložnici je naopak nově položena dlažba.
Zrekonstruovaná je koupelna ve hravé modrobílé kombinaci, v níž nechybí ani klasická vana, jíž nesou čtyři lví tlapy. Zde se muselo začít nikoliv od podlahy, ale až pod ní. Bylo totiž nutné vykopat staré odpady, které šly do metrové hloubky, a nahradit je novými.
Obklad koupelny byl hrou na nervy. Markéta si vyhlédla obkladačky španělské výroby, ty přišly polámané a lámaly se i při lepení na zeď. Objednala tedy dodatek a v něm byly rozbité absolutně všechny. Další objednávku už vzdala a vyřešila to třemi spodními řadami obložení z bílých českých dlaždiček. S obkladem dokonale ladí porcelánová světla s modrobílým dekorem. Nezapomněla ani na vypínače, pro celý dům zvolila retroverzi s otáčecí kličkou. V retrostylu je rovněž lednice, která stojí v chodbě, v nevšední bleděmodré barvě. Markéta nyní trochu lituje, že nepořídila i typově shodný sporák, aby bylo vše vyladěno do posledního detailu.
Co se týče dalších prací, zbývá zobytnit podkroví chalupy, vyčistit stodolu, v ní dokončit opravu trámů a ještě udělat betonovou podlahu s odtokovými kanálky, protože zatím je zde jen hliněná a zvířata stojí často v blátě.

Druhá část kaple slouží k posezení

Nevšední řešení

Za samostatnou kapitolu rekonstrukce lze považovat přerod ryze pragmatického a doslova nevábného, avšak velikostně impozantního prostoru bývalých stájí. Nejprve se nabízela varianta vytvoření pronájmu se samostatným hygienickým zázemím, nakonec dala Markéta přednost soukromí a prostor si pro sebe předělala vskutku originálním způsobem. Má zde vlastní vysvěcenou kapli, v níž již kněz z místní farnosti, kde se Markéta angažuje, sloužil mši svatou. Chybí jen věžička se zvonem jako ona příslovečná třešinka na dortu zvelebování. Ostatně šumavské usedlosti takové zvoničky mívaly a mají je i nově postavené chalupy. Tam bude muset Markéta nejdříve vyzvědět, kdo jim je postavil, protože s ohledem na dodatečnou přístavbu jde o poměrně složitou záležitost.

Domov dělají detaily

Na stěnách ložnice visí historické portréty, tzv. kabinetky, které Markéta svého času sbírala. Stejně jako v kuchyni zde našla místo i její vlastní malířská tvorba. Celý interiér pak propojuje náboženská tematika, křížky ze zaniklých božích muk a hřbitovů zase ozvláštňují exteriér.
Na dvoře Markéta postupně vytváří venkovní výstavu starých zemědělských strojů a náčiní. Pro dokonalou iluzi statku si sem nechala vyrobit i holubník.

impozantní prostor bývalých stájí si přímo řekl o neobvyklé využití

Malá bilance

Jak se majitelka s odstupem dívá na celý obrodný proces? „Připadá mi, že problémové tu bylo úplně všechno, pořád jsme během rekonstrukce něco řešili,“ zhodnocuje situaci. „Kdybych předělávala další dům, už bych věděla, co je správné a co udělat jinak. V ložnici jsem asi udělala chybu, že jsem se nechala přemluvit k sádrokartonovému stropu kvůli vyrovnání nestejné výšky. Měl se jen nahodit ten původní jako ve světnici. Takto se o dost snížil, a když jsem pořídila skříň, sotva se pod něj vešla. Nevypadá to hezky, protože je naplácnutá až na strop. Časem ale můžeme sádrokarton sundat a vyspravit starý strop,“ končí rekapitulaci s klidem sobě vlastním Markéta.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Virt

 


Komentáře

Napsat komentář


Tenkrát…

Takto vypadala chalupa ještě před dvěma lety Není divu, dvacet let jen chátrala. Chodníček kolem domu byl rozpadlý, vzlínající vlhkost měla za následek opadání omítky a nezdravé klima uvnitř domu. Ani ve vedlejších stájích to nevypadalo lépe.