Trvalky hrají prim


Pozemek u domku Vladěny a Jiřího musel nejprve několik let čekat, až se „dostaví“. Manželé totiž zdědili domek po babičce, který bylo nutné z gruntu předělat, aby se v něm daly trávit víkendy. Nakonec však přišla doba, kdy se tady vyklubala krásná zahrada.

Zahrada je nejhezčí, když ještě kvetou popínavé růžičky a již je doplňují floxy

Domek po babičce na Jindřichohradecku, který Vladěna a Jiří zdědili před deseti lety, volal po opravě. V nepořádku byly nejen střecha a zdivo, které trpělo vlhkostí, ale stavební zásah byl nutný i uvnitř domečku. Vyměnit potřebovaly rozvody elektřiny a podlahy, a když už bylo rozkopáno, zmodernizovalo se vybavení koupelny a kuchyně. Stavební práce trvaly několik let, protože velkou část manželé realizovali svépomocí. V té době čas na údržbu zahrady nebyl. Pozemek u domku sice není velký, ale v době přestavby sloužil převážně jako sklad materiálu. Až když práce na domě skončily, začalo se s úklidem venku.

Máta během léta zkrášlí záhon nafialovělým květenstvím, v zimě z usušených listů uvaříte čaj

Bylo to dost deprimující,“ vzpomíná Vladěna. „Většinou jsme všechno dělali sami. Když se konečně podařilo kolem domku uklidit, měla jsem pocit, že se mi tu nikdy nepodaří něco pohledného vybudovat. Ale později se ukázalo, že bylo na čem stavět. Všechny staré stromy a některé keře jsme totiž nechali růst s tím, že na případné kácení je času dost. Stejně ale bylo nutné porazit proschlou švestku a v rohu zahrady rostl stříbrný smrček, který se sem vůbec nehodit. Babička ho kdysi od někoho dostala…“

V dobrých podmínkách se náprstník množí samovýsevem

Vzrostlé listnaté stromy a také některé keře se staly základem nové zahrady. Vladěna snila o bujné kvetoucí zeleni, která by ale nebyla příliš náročná na údržbu. Přece jenom šlo o pozemek u domku, kam s Jiřím budou jezdit hlavně jen na víkendy.

Mateřídouška se parádně rozrostla a vytvořila pěkné voňavé polštáře

Podle plánu

Paní domu se rozhodla postupovat racionálně. Půdorys zahrady si namalovala na papír, stejně jako stromy a další dřeviny, které se rozhodla zachovat. Pak určila místo pro posezení, které bylo nutné vydláždit stejně jako přístupové cesty.

Třepotající se motýl je šperkem každé zahrady

Použili jsme staré dlaždice, kterými byl dříve zpevněn dvorek před domem. Tam jsme dali novou dlažbu. Manžel chtěl, abychom i do zahrady nakoupili novou, ale trvala jsem na svém. Tahle má patinu a dnes není poznat, kde leží původní dláždění a kde dlaždice, které jsme pokládali my.“ A prozrazuje, že vycházela z členění zahrady, jak jej pamatuje jako malé děvče. Pravda, tehdy první polovinu pozemku lemovaly králíkárny a různé kůlny a část, která nyní slouží jako relaxační květinová zahrada, byla ušlapaným mlatem mezi nimi.

Léto patří šalvějím

Dnes je zahrada rozdělena na tři části. Nejmenší je hned u domu, v podstatě jde jen o zápraží lemované záhony. Prostřední díl je kombinací vydlážděné plochy pod letním posezením a trvalkových záhonů s cestami, poslední část zahrady je travnatá a převažují v ní stromy a keře. Zahrada je lemována stříhaným živým plotem, za ním je již obecní pozemek svažující se k řece.

Modré šalvěje a bílé tabáky v kruhovém záhonu

Originálním prvkem, který sem paní domu přinesla, je nízký bílý plůtek oddělující první a druhou část zahrady. Z obou stran jsou okrasné záhony a Vladěna tu pěstuje hlavně bylinky do kuchyně. „Chtěla jsem sem vnést nějaký bílý prvek, který by zeleň opticky provzdušnil. Proto jsme u domu postavili nízký dřevěný plot a za posezením je oblouková konstrukce, která vlastně tvoří vchod do tradiční zahrady s trávou a stromy. Stejně jako branka vedoucí za humna jsou natřeny na bílo.

Pod stříhaným plotem se vychází ze zahrady za humna

Modré tóny

Máte štěstí, že letos zahrada vypadá celkem k světu,“ směje se naše průvodkyně. „Loni byla příšerná sucha, my odjeli na dovolenou k moři, a když jsme se vrátili, kytky už nešly zachránit. Tentokrát jsme zůstali doma a pro jistotu jsem je hodně zalévala a nešetřila jsem ani hnojivy.“

Floxy jsou krásné a příjemně sladce voní

Výsadba v kruhovém záhonu i po okrajích je laděna do modro-fialových tónů, které tu a tam rozbíjí trsy rostlin kontrastní barvy, například červené máky, růžové náprstníky, bílé chryzantémy nebo stříbrné listy čistce a některých kultivarů šalvějí. I když Vladěna vsadila na trvalky, nedá jí to, aby je každý rok nedoplnila nějakou pěknou letničkou. „Letos to jsou hrachory a okrasný tabák. Jiné roky tu mám krásenky, černuchy, slézy. Snažím se udržet bílo-modro-růžovou barevnost, proto žlutých a oranžových květin u mě moc neuvidíte. I když jsou pěkné a mám co dělat, abych je také nezkusila!“

Kakost je nenáročnou trvalkou do polostínu. Vytváří hustý porost


Tip

Při budování zahrady myslete na to, že některé rostliny potřebují plné slunce, jiným vyhovuje polostín a další jsou vhodné jen do stínu. Pomocí vzrůstných dřevin – keřů a stromů – vytvořte různé podmínky a výsadbu přizpůsobte.

Máky a kakosty na pozadí štíhlých náprstníků a v sousedství rozložité udatny s latami bílých květů

 

Text: Martina Lžičařová

Foto: Shutterstock

 


Komentáře

Napsat komentář