Stavba a oprava stropu

Pro stavbu nových stropů existuje široký výběr prefabrikovaných prvků, které práci usnadní a urychlí. Pokud strop pouze opravujete, vyplatí se znát typy tradičních stropních konstrukcí.

Nový strop se na chalupě obvykle dělá v případě zásadní rekonstrukce domu nebo například při výměně stropních trámů, které už dosloužily. Často je stavba nového stropu či důkladná rekonstrukce toho původního nutná v případě, že zobytňujete půdu. Někdy se rovněž dostavují obytné místnosti například ze stodol a chlévů, kde stropy buď nejsou, nebo jsou pouze v podobě prkenného patra na seno.
Pokud děláte rekonstrukci podle projektu či se stavebním dozorem, doporučí vám volbu ideální konstrukce stropu projektant. A nepouštějte se do improvizací, strop vám nesmí spadnout na hlavu a musí udržet požadovanou zátěž s dostatečnou rezervou.
Jinou věcí je provedení oprav nebo dokonce celé stavby. Při znalosti základních principů jednotlivých konstrukcí či s manuálem pro kompletování prefabrikovaných stropních systémů se lze pustit do práce svépomocí.

Různé typy konstrukcí

Ze stavebně technického hlediska musí strop vyhovět zejména statickým parametrům. Musí tvořit únosnou a spolehlivou konstrukci pro předpokládané zatížení provozem, příčkami a dalšími konstrukcemi a zvládnout přenos zátěží do svislých konstrukcí. Parametry únosnosti musí s dostatečnou rezervou umožňovat přenos zatížení od provozu i od vlastní tíhy stropní konstrukce, příček a dalších součástí stavby. Zvláště při budování stropu mezi obytnými patry včetně obývaného podkroví statické parametry nepodceňte a raději si nechte vypracovat příslušný projekt.
Z hlediska volby konstrukce jsou důležité i parametry tuhosti. Pokud jde o tuhost stropu ve svislém směru, musí stropní konstrukce vyhovět z hlediska maximálního průhybu tak, aby z žádných důvodů nemohlo dojít k nadměrné deformaci. Ta může způsobit poruchy podhledu, podlahové konstrukce nebo příček. Strop musí vykazovat i parametry tuhosti v horizontální rovině související se schopností stropu zajistit přenos vodorovného zatížení působícího na objekt do svislých nosných konstrukcí, tedy zejména zatížení od vanoucího větru.
A tady se dostáváme k prvnímu způsobu rozlišení typů stropních konstrukcí. Z hlediska horizontální tuhosti se totiž stropní konstrukce dělí na tuhé a netuhé. Horizontálně netuhý strop je například strop dřevěný, nebo strop z oblíbených keramických vložek hurdis. Tuhé stropní konstrukce jsou zejména různé typy železobetonových stropů.
Volbu materiálu či typu stropní konstrukce ovlivňuje také hmotnost stropu. Větší rozpětí stropů, tedy od šesti metrů výše, vyžaduje vylehčení dutinami nebo použití lehčích stropních vložek. Těch je na trhu se stavebninami poměrně velký výběr.

Výhody stropních vložek

Například Cemex vyrábí stropní systém Elegohouse. Tvoří ho příhradové nosníky o rozpětí až 10 metrů, velmi lehké polystyrenové vložky, ocelová výztuž a nadbetonování. Díky nízké hmotnosti tohoto systému není strop zatěžován vlastní vahou tak, jako tomu bývá u systémů s keramickými nebo betonovými vložkami. Hodí se proto zejména pro větší rozpětí stropů a všude tam, kde chcete omezit zatížení svislých konstrukcí.
Staticky nevyužité místo ve stropní konstrukci je u systému Elegohouse vyplněno lehkými vložkami z tepelně izolujícího polystyrenu, což podle výrobce znásobuje i tepelně izolační parametry stropů.
Horizontálně netuhé vložkované konstrukce se často označují také jako konstrukce keramické vzhledem k tomu, že se pro stavbu stropů používají prefabrikované keramické tvárnice. Ať už zmíněné hurdisky, nebo další typy vložek a dílců. Keramické stropy jsou lehké, vytvářejí jednotný podhled se snadnou povrchovou úpravou, s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi, odolností vůči ohni a vlhkému prostředí. Stropy se montují z keramických nosníků a vložek, z keramických povalů a z keramických panelů.
Nosníky, jejichž délka je odstupňována obvykle po 300 mm rozměru tvárnic, se kladou v osové vzdálenosti odpovídající zatížení a rozpětí stropní konstrukce (450 mm, 600 mm). Keramické vložky se ukládají na spodní přírubu nosníků. Prostor mezi nosníky a vložkami se dobetonuje. Do té doby musí být podepřené, plné nosnosti dosahují až po ztuhnutí betonu. Konstrukčními variantami na podobném principu jsou povaly a panely. Stropní systémy tvořené kombinací prefabrikovaných prvků se dělají rovněž z lehčeného betonu či polystyrenu, obvykle je u nich nutné počítat s dobetonováním.

Dobré vlastnosti dřeva

Obecně musí materiál nosných stropních konstrukcí vyhovovat především požadavkům na pevnost v ohybu, smyku či kroucení. Podle toho se volí vhodné stavební materiály či jejich kombinace.
Dřevo a ocel mají dobrou pevnost v tlaku i tahu. Konstrukce z cihel, tvárnic, kamene a prostého betonu mohou být namáhány pouze tlakem. Nevyztužený beton má sice velkou pevnost v tlaku, avšak malou v tahu, proto je nutné do tažené části betonového prvku vkládat výztuž.
Vzhledem k dostupnosti i řadě vhodných vlastností je u tradičních stropů v chalupách i chatách velmi rozšířená dřevěná konstrukce. Dřevěné stropy se stále používají zejména u novostaveb menších rodinných domů i rekreačních objektů a při rekonstrukcích se s nimi rovněž často setkáte.
Při opravách není od věci dřevěné stropy zachovat. Jsou lehké a zároveň hodně unesou a mají dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti. Nevyznačují se však přílišnou tuhostí, u starších je často viditelný průhyb a mají malou odolnost proti ohni, účinkům vody a vlhkosti. Průhyb či narušení dřeva bývají často důvodem k částečné či úplné výměně stropu, která však v případě dřevěných konstrukcí není až tak náročná.
Podle konstrukčního řešení se dřevěné stropy dělí na povalové, trámové a fošnové. U povalových tvoří nosnou část stropu dřevěné trámy kladené těsně vedle sebe na sraz. Spojeny jsou ve styčných spárách dřevěnými klínky nebo železnými skobami. Na horní líc povalů se dávala vrstva hliněné mazaniny nebo násyp s podlahou na polštářích. Spodní líc povalů se omítal na rákos nebo zůstával bez omítky.

Ještě rozšířenější je trámová konstrukce z dřevěných trámů a ze záklopu. Trámy bývají položeny ve vzdálenosti 0,90 až 1,00 m do kapes ve zdivu (v některých případech se kotví ocelovými kotvami do zdi). Zhlaví trámů se před osazením impregnují, stejně jako podložky, na kterou se ukládají. V kapsách pro uložení trámů musí být vzduchová mezera, ta tvoří ochranu proti účinkům stavební vlhkosti.
Záklop se u těchto konstrukcí nejčastěji dělá z desek spojených na pero a drážku nebo desek na sraz se spoji překrytými lištou. Pro uložení podlahy se obvykle dělal škvárový násyp, který lze dnes nahradit například keramzitem. Podhled trámových stropů se tradičně nahazoval na rákos či pletivo, ale lze ho snadno obložit i sádrokartonem či dřevocementovými deskami, nebo vytvořit podhled z palubek.
V řadě starých chalup jsou stále k vidění jednoduché trámové stropy s viditelnými trámy a záklopem z fošen. Takové stropy podporované často při větším rozpětí průvlaky nebo dřevěnými sloupy bývají dnes považovány za velmi cenné a určitě stojí i za náročnější opravu. Vystačíte si s truhlářským nářadím, dřevem a příslušným spojovacím materiálem, ale u většího rozsahu poškození nebo při kompletní stavbě dřevěného stropu nemusí být pomoc zkušeného řemeslníka od věci.

Text: Richard Guryča

Foto: Shutterstock, archiv firem, autor

 

Uložit

Stavba a oprava stropu