Ráj nad řekou

Rubrika: Chaty, rss-feed

Na stráni nad Sázavou jsme strávili krásné slunečné dopoledne. Majitelé měli štěstí, že tenhle pozemek získali! I když původně po vlastní chatě ani netoužili…

Rodiče paní Mirky mají totiž léta srub v téhle stráni o něco níž u řeky. A mladí za nimi občas jezdili. Mají časově náročné zaměstnání a Ondřej navíc hodně sportuje, ale příroda a nádherný výhled na řeku ho nadchly. „Začal jsem sledovat inzeráty v novinách a časopisech a po čtyřech letech jsem objevil jeden, který mě velmi zaujal. Stálo v něm, že se prodává chata na Sázavě, značka: Dračí vila. Sešel jsem se s majitelkou a ona mě zavedla na toto místo. Je čtyřicet metrů od našich!“ líčí Ondřej.

Na stráni nad řekou Sázavou
se zachovala původní chata,
ale na základech druhé,
menší, vznikla venkovní
kuchyně

Opravit, nebo zbourat?

Chata byla poplatná době vzniku, stavitel použil materiál, který byl zrovna k mání. Dřevo, cihly, beton. „Od bývalé majitelky jsem se dozvěděl, že ji postavil za první republiky táta Michala Tučného. Byl mu blízký country styl, který se projevil nejen v exteriéru, ale i v suterénním prostoru, kde měli jakousi společenskou místnost. Poslední majitelka tam dokonce provozovala bar,“ informuje Ondřej.
S koupí neotálel, na podzim roku 1996 změnila chata majitele. Do velké rekonstrukce se však nepouštěl, uvažoval o tom, že ji zbourá a postaví novou. Tato varianta se zdála ještě lákavější o pár let později, kdy se podařilo přikoupit navazující pozemek s menší chatkou, kterou vlastnil bratr původního majitele.
„Myslel jsem, že zbourám obě chaty a nechám tady postavit něco pořádného. Jenže architekt Dvořák z Brna mi namaloval velikou stavbu, téměř rodinný dům. Uvědomil jsem si, že se sem mnohem víc hodí ta malá chatička, dali jsme ji tedy konečně do pořádku. Dostala novou odolnou fasádu, slušnou plechovou střechu a v interiéru převažuje dřevo a ratan.“

Poblíž kuchyně je umístěna ratanová jídelní souprava; čas od času ji stačí
ostříkat wapkou

Zahrada ve svahu

Zároveň s renovací chaty probíhala i úprava pozemku, jehož výměra je dnes 1 800 metrů čtverečních. Vymyslet, jak uspořádat a čím eventuálně osázet zahradu ve svahu, nebývá zrovna snadné. Ondřej se proto nejdřív obrátil na zahradního architekta, který bydlí nedaleko Velkých Popovic.
„Vymyslel to pěkně,“ říká chatař. „Navrhl rozdělit pozemek na několik částí: mezi těmi travnatými namaloval velké záhony osázené hlavně levandulí a drobnějšími dřevinami. Za řádkou jehličnanů poblíž chaty je dokonce zeleninová zahrádka. A dřevěnku, která je nad námi, navrhl architekt odclonit řadou tújí. Jsou to ještě dorostenci, zatím si se sousedy vidíme do talíře, ale vycházíme dobře, tak nám to nevadí,“ usmívá se majitel.
Svah je dost prudký, proto je po vrstevnici rozčleněn hlubokým zářezem, aby vznikly i rovnější části. Díky dostatečně širokým chodníkům z pražců se chodí zahradou pohodlně. „Ty pražce nejsou ze dřeva, ale z odolného plastu,“ informuje Ondřej, když sestupujeme k zajímavé stavbě vpravo níže ve svahu. Je jasné, že tady stávala malá chata strýce Tučného.

Pohled na část zahrady a obě stavby od jihovýchodu

Blíž k přírodě

Ke stavbě venkovní kuchyně inspiroval majitele pan Tuček, jehož firma Gardensta dělala na pozemku terénní a zahradní úpravy. „Říkal, že si ji vybudoval u své chaty taky a prý tam tráví v sezóně každou volnou chvíli.“
Ondřej je muž činu, hned sedl k internetu a zadal heslo letní kuchyně. Nejvíc ho zaujala nabídka firmy Hrdina & České pískovce ze Dvora Králové nad Labem. „Zanedlouho jsme se s majitelem firmy sešli, ukázal jsem mu pár fotek chatky a jejího umístění na pozemku a on hned nakreslil rukou první návrh. A mně při tom došlo, že vedle rohové sestavy s krbem a udírnou, do níž pan Hrdina nakreslil i velký výklenek pro dřevo, zabudovaný sporák, dřez a kuchyňské skříňky, bude místo také pro posezení a odpočinkový kout,“ vzpomíná chatař na jaro roku 2015. Nápad se mu moc líbil. Ondřej totiž pochází z Gemeru nedaleko Rožňavy, kde jsou letní kuchyně u většiny stavení.

Většina zařízení interiéru chaty
je vyrobena na zakázku

Stavební koncert

Nejdřív bylo samozřejmě nutné zbourat a odvézt zbytky původní chaty. Ondřej myslel, že se odstraní všechno, ale nakonec se rozhodl ponechat kamenné základy. Bylo mu jasné, že nad prostorem 5 × 7 metrů nestačí udělat jednoduchou pergolu, ale že se musí postavit solidní střecha. „Návrh udělal Honza Najdr, můj kamarád stavař, a tesařská firma z Horních Počernic kuchyň postavila,“ ukazuje Ondřej na perfektně začepované spoje trámů. Nikde ani šroub! Plechová střecha barevně ladí s tou na chatě, tady je však od firmy Metal Trade Comax z Velvar.
Pískovec z východních Čech přivezl kamion. Byl ovšem tak veliký, že se nedostal nezpevněnou cestou svahem dolů k chatě. „Museli jsme si ve stavebninách vypůjčit vysokozdvižný vozík, který sem těch více než devět tun kamene vozil skoro šest hodin,“ líčí majitel dramatické situace před začátkem stavby. Dlužno podotknout, že na kuchyni této velikosti se spotřebuje 7 tun kamene, zhruba třetina se při stavbě oseká.
Sama realizace prý probíhala rychleji, než se předpokládalo. „Spolu s nákladem přijeli tři dělníci, kteří zpracovávali kvádry pískovce a slepovali je speciálním žáruvzdorným tmelem. A za deset dnů bylo hotovo!“

V rohu obývacího pokoje
zůstala litinová kamna, která
používali ještě předchozí
majitelé

Od jara do prvních mrazů

Chata nad Sázavou je vybavena vším, co je zapotřebí k příjemnému pobytu. Dala by se využívat celoročně, kromě starých kamen v obýváku jsou ve všech pokojích přímotopy. Ale zima Mirku s Petrem ani mladé moc neláká. Ondřej vzpomíná, že naposledy vyrazil na běžkách po okolí před šesti sedmi lety. Sníh se tady prý za dvacet let objevil třikrát! A když pořádně nachumelí, je zase problém dostat se k chatě.
Majitelé se tedy u Sázavy objevují s prvním sluníčkem. Nejdřív se větrá, povléká, seká, zalévá a čistí venkovní posezení. V tomto případě lze naštěstí využívat vodu ze studně. Pitná však není, je znečištěná průsakem z okolních polí. „Možná by se dala využívat alespoň v kuchyni v zahradě. Prý existují nějaké pročišťovací nádrže,” uvažuje Ondřej. „Pro napití a občasné vaření v chatě budeme zkrátka dál vozit vodu balenou, ale v posledních letech stejně pečeme a grilujeme hlavně venku.”
Při naší návštěvě nebyl čas na grilování, ale napečeno bylo. Výborný koláč s višněmi přinesla paní Mirka, Ondřejova tchyně. „Máme veliké štěstí, že babi s dědou měli chatu poblíž. Dnes už se starají o naší společnou chatu i o zahradu,“ pochvaluje si Ondřej. „Bývá tady někdy veselo. Jezdívá sem manželčina mladší sestra s rodinou a starší bratr. Je to velice družná rodina. Ženské nakoupí jídlo, já dovezu víno a radši se jim u vaření nemotám. A po jídle se může odpočívat, místa je dost. Užíváme si prostor letní kuchyně mnohem víc než chatu.“

Text: Marie Rubešová, Foto: František Vaňásek

Ráj nad řekou