Novostavba v tradičním hávu


Když se mladí manželé shodli na pořízení vlastního domu, dlouho marně hledali starší stavení, které by přetvořili ke svému obrazu. Jenže se jim takové nepodařilo najít, proto postupovali přesně opačně.

Těžko mohli mít tehdejší novomanželé Smetanovi odlišnější zkušenosti v oblasti bydlení, vezmeme-li, že Martin pochází z jihočeské samoty a Pavla o sobě říká, že je typickým panelákovým dítětem. To se samozřejmě promítlo do pohledu na společný domov. Zatímco Martin kontakt s přírodou v hlavním městě velice postrádal, Pavla by sice uvítala poklidnější místo k životu, ale v jejích představách figuroval opět jen byt. Nakonec ji plusy bydlení ve vlastním domě za hranicemi Prahy zejména s ohledem na děti přesvědčily. Najít hezký starší dům nebo chalupu v odpovídající vzdálenosti a hodící se k rekonstrukci, která by se nestala nenasytným polykačem financí, se ukázalo prakticky nereálné. Smetanovi se proto zaměřili na druhou variantu, jíž byla výstavba nového domu, ale brzy se ukázalo, že ani tato cesta za novým domovem nebude jednoduchá. Řešení se objevilo v podobě pozemku rozprostřeného na slunné stráni nad horním tokem řeky Sázavy ve známé rekreační lokalitě, a přitom s výbornou dostupností velkoměsta prostřednictvím dálnice vedoucí nedaleko obce. Nemuseli tak slevit ze svých představ o útulném vesnickém domě.

Betonová opora chránící stavbu před sjetím ze stráně se ukrývá pod terasou a malou předzahrádkou

Slušně vychovaná novostavba

Když už se jim nepoštěstilo najít „dům s duší“, rozhodli se ji vdechnout novému domu, který bude i navenek působit tak, jako by od jeho výstavby proteklo v Sázavě hodně vody. Pro svůj záměr našli neocenitelného pomocníka v knize Slušné chování novostavby na českém venkově. Úlohy si v přípravné fázi rozdělili tak, že Pavla nastudovala informace o praktických dispozičních řešeních a ergonomických rozměrech a Martin na jejich základě nakreslil půdorys, s nímž se obrátili na projektanta. Ten provedl jen několik dílčích změn. Tvarově stavba vychází z tradičních zemědělských usedlostí, kde na obytnou část navazovala část hospodářská. Zde jsou v ní ustájeni železní oři namísto těch skutečných. Iluzi původního stavení pomáhají dotvořit pálené tašky v klasickém cihlovém odstínu, přiznané trámy dřevěného krovu spolu s prkenným podbitím přesahu střechy i tabulková okna a dveře z masivu. Jen střešní okna dávají tušit, že se tu už nežije postaru a podkroví má funkci plnohodnotného obytného prostoru.
Na radu majitelova otce, původní profesí zedníka, byl k výstavbě použit zdicí systém Porotherm bez dalšího zateplení. Jeho přesnost zajišťuje domu velmi dobré tepelně izolační vlastnosti. „Spotřeba energie je v zásadě velice obdobná bez ohledu na to, jak mrazivá je či není zima,“ hodnotí Martin Smetana jedenáctileté zkušenosti a doplňuje konkrétní údaje: „Částka za roční spotřebu elektrické energie činí okolo 50 tisíc korun.“ Na tak velký dům otevřený v prostoru schodiště do patra a vytápěný elektrickým kotlem, navíc s hojně využívanou saunou částka rozhodně neukazuje nijak přemrštěné náklady.
K naprosté spokojenosti majitelů s domem zásadně přispěla podle jejich slov i stavební firma: „Na základě praktických připomínek k našim idealistickým představám o projektu a lidskému přístupu jsme si vybrali táborskou firmu Eremiáš-stavební. Ta stavbu dodala na klíč a posléze jsme jí svěřili i náročné terénní úpravy spojené s výstavbou terasy s pergolou a také realizaci plotu.“

Z galerie nad schodištěm se vstupuje
do všech soukromých místností

Současnost se potkává s tradicí

Vnitřní prostor domu zaujme hned po vstupu svou vzdušností a současně útulností, přitom skloubit tyto dvě vlastnosti není vůbec jednoduché. Nižší stropy v hlavní obytné místnosti navozují potřebnou intimitu a evokují dojem tradiční světnice. Její rozdělení na tři na sebe navazující zóny však již odpovídá současným trendům. Největší část je vyhrazena obývacímu pokoji s krbem. Z pohodlné sedačky s potahem připomínajícím tkané koberce mohou majitelé pozorovat hru plamenů, která na rozdíl od televizního vysílání nikdy neomrzí. Místo servírovacího stolku slouží jednoduchá truhla, jenž současně poskytuje nezanedbatelný úložný prostor. Originálně je řešena knihovna, u níž je jasně zřetelná inspirace vyzděnými úložnými prostory v historických chalupách. „Časem asi budeme potřebovat knihovnu větší. To je taková moje soukromá mánie, ty knihy…“ svěřuje se s jednou z nemnoha plánovaných úprav Martin.
Bytelný stůl z recyklovaného dřeva tvořící základ jídelny vypráví při doteku dlaní pozapomenuté příběhy. Celočalouněné židle si s ním díky neutrálnímu vzhledu dobře rozumějí. Dalším vybavením je originální nábytek z topolového dřeva vyrobený na zakázku v truhlářství Rott, přičemž druhou skříňku v obývací části si majitelé nechali přidělat jako „pohotovostní“ na dětské oblečení, aby pro každou drobnost nemuseli běhat do patra.
Díky prostorné spíži nebylo nutné ukrojit pro kuchyňský kout větší část z půdorysu přízemí. Vládne mu spíše nenápadná linka od firmy Koryna, která v co největší míře ukrývá vestavěné spotřebiče. I tento detail přispívá k navození atmosféry tradičního venkovského interiéru. Majitelé se zcela pochopitelně nevzdali současného komfortu bydlení, jenž nová výstavba umožňovala realizovat v plné míře.

kuchyňská linka koryna s integrovanými
spotřebiči působí nenápadným dojmem

Jedním z takových moderních trendů, a přitom tradiční záležitostí, která k nám přišla ze severských zemí, je sauna. Tu svou majitelé nepostavili klasicky na zahradě, ale integrovali ji do koupelny v přízemí. Využívají ji s rodinou i přáteli. Stranou od společenského dění je v přízemí umístěna ještě pracovna.
Horní patro se zkosenými stropy a vždy přítomnou oblohou za střešními okny poskytuje rodině místo pro odpočinek i snění. Čtyři prostorné místnosti nejprve sloužily jako ložnice rodičů, dětský pokoj a dva pokoje pro hosty. Po naší návštěvě došlo na změny, jež si vyžádaly zvyšující se prostorové nároky dětí. Z prvního hostinského pokoje vznikl další dětský pokoj, druhý se přeměnil na hernu. Poslední místností v patře je velká rodinná koupelna ve slunečných barvách, které každé ráno členům domácnosti pomáhají k příjemnému startu do nového dne.
Dostatečný počet oken i při jejich umírněné velikosti vycházející z původní vesnické architektury interiér hojně prosvětluje. „Okna jsou takovou neplánovanou ekologickou tečkou. Zejména v zimních měsících přes ně slunce vyhřívá interiér bez ohledu na to, jaká je venkovní teplota,” doplňují ještě další plus svého domova spokojení majitelé.

Jídelní stůl z recyklovaného dřeva se záhy
stal středobodem rodinného i společenského života

Efektní úspora

Každý, kdo někdy stavěl nebo rekonstruoval a „nevyhrál ve sportce“, ví, že v závěrečné fázi se počítá každá koruna. Smetanovi nedělali žádné úsporné kompromisy u samotné stavby s jedinou výjimkou, že ustoupili od realizace užitného podkroví nad garáží, o to víc se následně soustředili na úspory v rámci dokončovacích prací.
Dlažbu, která je položena v celém přízemí, měli vyhlédnutou několik let předtím, než začali stavět. Nedocenitelná se stala její praktická barevnost vzhledem ke kolaudačnímu dárku – bernskému salašnickému psu, často přibíhajícímu rovnou ze zahrady, ale i pohybu rodičů a dětí mezi domem a zahradou bez přezouvání. Vtip je v nestejné barevnosti jednotlivých dlaždic. Při její koupi ještě značně ušetřili jednoduchým způsobem: „Namísto dražší, již zkompletované dlažby z několika odstínů, jsme zakoupili tři barevné variace a sami si je namíchali. Tím jsme dosáhli efektu nepravidelnosti i rustikálního vzhledu,“ prozrazuje majitelka.
Výraznou úsporu představovala minimalizace obkladů v koupelnách a na WC, kde jimi obložili pouze nejexponovanější místa kolem umyvadel, vany, ve sprchovém koutu a za klozetovou mísou. Denní provoz ukázal, že jde o řešení naprosto dostačující. Pavla si prý navíc nepřipadá jako v masně, jak to pociťuje v koupelnách vykachlíčkovaných až ke stropu.
I další praktické řešení se týká čtyřnohého člena domácnosti. Prosklení dveří na terasu je jen v horní půli, jako se dělávalo dřív. Pes se tak nechodí dívat oknem dovnitř a nešpiní sklo.

Prostorná terasa s krytou pergolou je
ideálním místem pro letní rodinné stolování i setkávání s přáteli

Plusy i minusy zahrady ve svahu

Jílovitá půda typická pro Posázaví využití desetiarového pozemku, z něhož třetinu zabírá dům, poněkud znesnadňuje. Dá se říct, že za krásný výhled majitelé zaplatili daň v podobě nestability svažitého terénu. Z důvodu splavování jílovité půdy, kdy hrozilo, že by dům mohl sjet ze stráně, ho museli nechat zajistit oporou, na níž padlo 32 m³ betonu. Nevzniklo však žádné betonové obludárium, ale prostorná terasa s předzahrádkou na zadní straně domu.
Jihovýchodní stráň má ještě jedno plus a minus zároveň, dopadá na ni mnohem víc slunečních paprsků. „Místa, kde na zahradě kvůli suchu odmítala růst tráva a byla vidět hlína, jsme postupně doplnili dlažbou,“ popisuje majitel způsob, jak si poradili s dlouhodobým problémem.

Z vesnického stavení až na konec světa

Smetanovi jsou s životem na venkově maximálně spokojeni, ale stejně tak rádi poznávají nové kraje včetně exotických. Dokonce si pořídili velkou mapu světa, na níž pomocí praporků zaznamenávají, která místa navštívili společně, a kam objevitelská touha dovedla Martina s kamarády. Cesty je však vždy spolehlivě zavedou domů, do obce, s níž se sžili, a kde se neváhají aktivně zapojovat do jejího dění.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Virt

Novostavba v tradičním hávu


Komentáře

Napsat komentář