Krásný život v přestavěné chatě


Jana a Radek bydlí v Brně, ale tam moc nebývají. Většinou je najdete blízko Nového Města na Moravě, v kraji zasvěceném běžkování a biatlonu. Tady totiž mají chatu.

Stojí v mírném svahu, z jedné strany roste les, další okolí oddělují živé ploty. Na první pohled tato chata vypadá nově, ovšem tak tomu není, je stará skoro padesát let! V dnešní podobě má díky Radkovi a Janě šmrnc, uvnitř ji charakterizuje praktičnost a nápaditost.

Soukromý pozemek od veřejného
prostranství oddělují jen keře
a stromy, což srnky nerespektují
a občas se přijdou napást

Jak ji koupili…

„Když se nám přiblížil důchodový věk, rozhodli jsme se vyměnit bydlení ve městě za život v přírodě. A protože jsem vždy jezdil na běžky na Vysočinu a kvůli sněhu jsem si přál nějakou nemovitost v lokalitě alespoň 700 metrů nad mořem, zaměřili jsme se právě na tento region,“ začíná vyprávět Radek. „Novoměstsko je chráněná krajinná oblast, stavět se zde nesmí, sháněli jsme tedy něco staršího. Vhodnou chatu nebo chalupu se nám dlouho nedařilo najít. Tříleté intenzivní hledání ukončil až cyklistický výlet kolem Fryšavy. Naše dnešní sousedka mi poradila, že sousední chata by možná byla na prodej. Majitel pak ještě skoro rok váhal, měl to tady moc rád, ale potřeboval peníze. Psal se podzim roku 2000, když jsme si konečně plácli,“ rekapituluje Radek.
Chata to byla maličká, postavená v sedmdesátých letech, kdy nebyly peníze ani materiál. Stěny byly z prken použitých na stavbě nedalekého hotelu, izolace chyběly úplně.
„Během první zimy jsme zkusili v chatě přenocovat. Večer jsme rozpálili kamínka do červena a ráno nám zamrzala voda ve skleničkách. To ovšem byly zimy, kdy teplota klesala k minus 15 stupňům! Tato zkušenost nás přesvědčila o nutnosti radikální přestavby,“ vysvětluje Jana běh dalších událostí.

V kamenem vydlážděné terásce je
ohniště, pod terasou i nad ní Jana
udržuje skalku. Lavičky vyráběl Radek

… a jak ji přestavěli

Pro přestavbu je nutný projekt, řada razítek a povolení. Radek byl sice projektant, ale v elektrooboru, a tak nezbývalo než se učit novému řemeslu. S pomocí kamarádky architektky nakonec projekt zpracoval a přesvědčil novoměstský stavební úřad, že nová chata v koutu u lesa bude hezčí než ta stávající. Zjara se začalo bourat. Po vyklizení chaty a sundání střechy přijel chlapík s motorovou pilou, chatu rozřízl v rozích a stěny už spadly samy. Jana vzpomíná: „A do toho přijel pán odečíst spotřebu elektřiny. Doslova se vyděsil: To tady tak foukal vítr?“
Je nutné uvést, že se bourala pouze dřevěná nadstavba, podezdívka se sklepem zůstala původní. Noví majitelé rozšířili chatu na severní straně o dva metry. To umožnilo vestavbu schodiště, kterým se propojilo přízemí se sklepem, a také získat prostor pro koupelnu. Celou jižní stranu chataři využili pro velikou obytnou místnost s kuchyňským koutem a krbem, která přímo navazuje na velkou terasu. Projekt počítal i se zatepleným podkrovím se dvěma ložničkami.
V době stavby Jana ještě pracovala jako lékařka v nemocnici na zkrácený úvazek a vlakem přijížděla na víkendy, Radek zatím žil v obytné avii zaparkované u lesa: „Spali jsme ve spacácích a myli se v lavoru, ale bylo to hezké. Snažil jsem se ušetřit, a tak jsem stavbu nejen hlídal, ale i pracoval s řemeslníky.“ Díky tomu je vše postaveno podle Radkových představ, který si navíc pochvaluje, že teď ví, kudy vedou veškeré rozvody a instalace.
Do chaty se Jana s Radkem stěhovali v listopadu, kdy se už uvnitř dalo topit, ale opět je čekalo spartánské prostředí. Spali na zemi, nebyl tu žádný nábytek, záchodu chyběly dveře, do patra se dostávali po žebříku. „Kolem terasy chybělo zábradlí, žádné z vnoučat však naštěstí nespadlo! Byly to krásné Vánoce, tehdy napadlo přes půl metru sněhu. A my už bydleli!“

Oknem v kuchyni Jana a Radek s oblibou pozorují sýkorky, které
hnízdí nedaleko

Krbem se dá chata také vytopit. Proti krbu postavená křesílka
napovídají, že pohled do plamenů tu má své příznivce

Ve znamení zařizování

Další rok se zařizovaly interiéry a stavěly schody z přízemí do patra. „Vymyslel jsem je do posledního centimetru,“ podotýká Radek a dodává, že schodiště vyrobila firma Trödl z Radňovic.
Těch vymyšleností na míru je v chatě víc. Stačí se podívat na nábytek. V přízemí zaujme dlouhá police vedle krbu, na které stojí hudební aparatura a pod dřevěným krytem i klávesy, pod ní jsou uklizeny stojany s palivovým dřevem. Vše se sem s lehkostí vešlo.
V podkrovních ložnicích si zase všimnete širokých postelí se šuplíky ve spodní části. Šuplíky mají kolečka a lze je vysunout, až kam to volné místo dovolí. Podobně jsou využity i skříně. Kopírují šikmý tvar stropu a uspořádání vnitřních polic a poliček beze zbytku odpovídá dané ploše. O úložné prostory tedy není nouze. „Nábytek zhotovil šikovný stolař Pavel Tulis z Branišova,“ prozrazuje Radek a hlásí se jako spoluautor; z jeho hlavy všechny tyhle skříňky a šuplíčky pocházejí. Ve své profesi se zabýval řízením křižovatek, nyní uplatňuje svoje nesčetné nápady a také manuální zručnost v chatě.

V podkroví jsou dva pokojíky, jeden
s dvojpostelí, druhý s velikým „letištěm“, kam
si vnoučata mohou zalézt k televizi

Pod lůžky jsou pojízdné šuplíky, kam se dá
uskladnit hodně věcí

Vyspí se tu celá rodina

Dnes má chata i s terasou rozměry zhruba 6 × 10 metru. Stěny sendvičové konstrukce tvoří prkna, skelná vata a sádrokarton. Do jižní prosklené stěny je vsazen krb, kterým se může vytápět přízemí, a teplo se rozvádí průduchy po celé chatě. Radek s Janou si však nemohou vynachválit podlahové topení napojené na plynovou karmu, které je instalováno v hlavní obytné místnosti a doplněno radiátory. Podlahy v přízemí kryje dlažba, v ložnicích je na prkennou podlahu nalepený koberec. Příčky jsou ze sádrokartonu. Střecha je izolovaná a odvětraná, pokrývá ji bonský šindel.
Chataři míní, že pro každodenní provoz je důležitá sklepní místnost. Uskladňují v ní sportovní vybavení a zahradní nářadí, Radek tady má dílnu a je tu i malý sklípek na potraviny. V patře nad dílnou neboli v přízemí je chodba, koupelna, záchod, uzavřené schodiště do dílny a hlavní obytná místnost, na kterou navazuje prostorná terasa. V podkroví jsou dvě ložnice a mezi nimi druhý záchod.
Interiér je velký tak akorát. Když přijedou děti, není problém tu přespat, protože pohovka u jídelního stolu je rozkládací. Radek s úsměvem poznamenává, že on stejně nejradši spí na balkoně v patře…

Také skříně vyrobené na míru využívají prostor
do posledního centimetru

Léto s vílou, zima na běžkách

„Je tu elektřina, telefon, vodovod,“ vypočítává náš hostitel vybavenost pěkné lokality s několika chatami nedaleko od vesnice. Přírodní charakter dodává pozemku sousedství lesa. „Někdy se sem chodí pást srnky, jindy krávy, které občas utečou z blízké pastviny.“
Jana hýčká rostlinky ve skalce rozprostírající se od chaty směrem k lesu. Terénní úpravy dělali také chataři sami. Svah přerušuje terasa s ohništěm a lavičkami a kousek nad nimi, pod břízami, stojí paní víla. Ze dřeva ji vyřezal místní umělec Petr Takacz. Když vílu přivezl, s navrženým stanovištěm pod stromy prý okamžitě souhlasil. Chataři se o ni pěkně starají, na zimu nad vílu dokonce vždy postaví boudičku, aby dřevo netrpělo nadměrnou vlhkostí.
Jana a Radek patří k aktivním lidem. V létě jezdí na kolech, v zimě na běžkách. Když skončila stavba chaty, Radek se pustil do navrhování zdejších turistických tratí pro běžkaře. Podle jeho návrhu se vybudovaly cesty, stavěly se mostky a v zimě tudy projíždějí rolby, které upravují stopy. Chataři se smějí: „Jakmile prošlapeme stopu k některému z udržovaných úseků, hned se po ní vydávají další běžkaři.“ Inu, na Vysočině je po celý rok krásný život!

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný

Krásný život v přestavěné chatě

 


Komentáře

Napsat komentář


Tenkrát…

Původní chata byla malá a její stěny byly tenké, proto se noví majitelé rozhodli pro zvětšení půdorysu a radikální přestavbu. Tyto práce probíhaly v roce 2001. Když se stěny chaty zbouraly, vypadalo to jako po řádění vichřice.