Kdy už nesedat za volant


Zajištění mobility je pro řadu lidí klíčové, vzdát se řízení je pro ně tudíž velmi obtížné. Svou roli hraje i psychika, neboť takové omezení vyvolává pocit méněcennosti. A rovněž ne každý upřednostní zodpovědnost před vlastním pohodlím.

Situace, kdy bychom neměli sedat za volant automobilu, jsou celkem jednoznačně dány a vyjmenovány v zákoně o silničním provozu. Kromě toho, že řidič musí být držitelem oprávnění k řízení a nesmí usednout za volant pod vlivem alkoholu, drog apod., by se provozu na pozemních komunikacích neměla účastnit také osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným či duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost provozu. Praxe ovšem ukazuje něco jiného.
Při debatách o skončení s řízením vozidla se pak většinou hovoří jen o věku řidičů. Málokdy se ale bere v úvahu jejich aktuální zdravotní a také duševní stav, přitom právě tyto faktory se nepochybně podepisují na schopnosti bezpečně se pohybovat v silničním provozu. Těmito problémy se zabývají i některé zahraniční studie, z nichž vyplynulo, že nekvalitní spánek zvyšuje nehodové riziko více než třikrát a deprese navýší toto nebezpečí až o dvě třetiny.

Senioři se za volantem často hůře orientují,
jedou pomaleji a více u středu vozovky

Senioři za volantem

Současný provoz na silnicích je značně náročný. Vše se zrychluje, jezdí více vozidel, které navíc disponují velkým výkonem, do provozu se dostává řada více či méně zkušených řidičů. A mezi tím se pohybují řidiči, kteří sice mají dostatek zkušeností, ale bohužel i věk a samotné stárnutí nemohou zastavit. Když takový řidič občas zapomene zapnout směrovku, začne se mu hůře přešlapovat mezi pedály, zamění brzdu za plyn, přehlédne výjezd z dálnice, vjede do špatného pruhu, hledá cestu častěji než dříve, prudce zrychluje nebo zase náhle zpomaluje, začne se cítit před jízdou nervózní a myslí na to, co ho cestou čeká, měl by se začít nad sebou intenzivně zamýšlet.

Každý stárneme jinak

Řidičský průkaz na osobní motorové vozidlo je možné získat po dosažení věku osmnácti let. Jaká je však horní věková hranice pro řízení automobilu? Ta je dána pouze fyzickými a duševními schopnosti a zdravotním stavem řidiče.
Na silnicích se setkáme s řidiči, kteří by měli přestat řídit raději už někdy po třicítce, jiní bez problémů řídí auto ještě v osmdesáti letech. Všichni bychom ale měli mít dostatek soudnosti a nečekat, až nás na skutečnost, že nezvládáme silniční provoz, upozorní nějaká tragédie.
Dnešní senioři jsou mnohem vitálnější než naši prarodiče v minulém století, což souvisí s životním stylem, zdravotní péčí, zálibami apod. Přesto je nutné konstatovat, že zhruba po šedesátce už to není, co to dříve bývalo. Člověk tolik nevydrží, únava přichází rychleji, s očima to také není úplně ono, k tomu se přidává i nutnost užívání léků. Na druhou stranu se však starší lidé chovají opatrněji, a to někdy až moc. Tímto směrem také míří nejčastější kritika mladších řidičů, ti starší jim prostě na silnici překážejí, protože většinou dodržují předpisy a dovolenou rychlost, mnohdy jezdí ještě pomaleji a více u středu vozovky, čímž se obtížněji předjíždějí.
Všeobecně jsou senioři považováni za horší řidiče s odůvodněním, že mají pomalejší reakce a reflexy a také slabší zrak. Bohužel řada starších řidičů si změn ve svém vnímání nebezpečí na silnicích a zpomalení svých reakcí sama nevšimne, neboť se tyto problémy zpravidla neprojevují hned, ale nastupují pomalu, hlavně se však s vyšším věkem zvětšují.

O věku se říká, že je jen číslo, přesto jsou
činnosti, kde se dříve či později negativně
projeví

Co napoví zdravotní prohlídka

Pro získání řidičského oprávnění musí každý žadatel doložit, že splňuje příslušné zdravotní požadavky. V dalších letech pak po něm prakticky již nikdo zdravotní prohlídku nevyžaduje, a to až do věku 65 let. V České republice platí, že každý řidič amatér usedající za řídítka motocyklu či volant osobního automobilu je povinen podrobit se pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení uvedeného věku, starší osoby pak každé dva roky. Daleko přísnější režim je nastaven pro řidiče profesionály. Ti musejí povinně projít prohlídkou před zahájením výkonu činnosti a další pravidelné lékařské prohlídky jsou pak povinni absolvovat po dovršení 50 let věku každé dva roky a následně každoročně.
Po lékařské prohlídce vydá posuzující lékař řidiči posudek o zdravotní způsobilosti. Ten musí mít písemnou formu. Je-li řidič zdravotně způsobilý s podmínkou nebo zdravotně nezpůsobilý, je lékař povinen tuto skutečnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle obvyklého bydliště nebo místa studia posuzované osoby. Je třeba připomenout, že posuzující lékař může na základě výsledku lékařské prohlídky v odůvodněných případech určit vyšetřované osobě termín další pravidelné lékařské prohlídky kratší, než jsou výše uvedené lhůty. Také je oprávněn nařídit před vydáním posudku provedení potřebného odborného vyšetření.
V případě, že řidič má některé problémy, je možné vystavit dokonce i potvrzení o zdravotní způsobilosti a schopnosti řídit vozidlo jen v určitém městě či obci. Odborníci se shodují, že takovéto opatření má svůj smysl a například senioři by je měli uvítat. Je to ve skutečnosti pomoc řidiči, který by jinak vzhledem ke svému zdravotnímu stavu řídit vůbec nesměl. Jde o to, že si senior s omezením může dojet na nákup do nejbližšího obchodu nebo k lékaři. Ale nemá se už pouštět na delší cesty.
Často také toto omezení dostávají lidé s určitými zdravotními problémy, i když jsou mladí. Předpokládá se totiž, že místní komunikace, po kterých jezdí stále dokola, dobře znají, tudíž nehrozí, že tam způsobí malér. Navíc se na místních komunikacích v obcích jezdí pomalu, takže, i kdyby došlo k nehodě, nemá takové následky jako v případech, že si třeba špatně vidící řidič vyrazí na dálnici.
Takže, když budeme po pětašedesátce chodit na povinné lékařské prohlídky pro řidiče, počítejme s tím, že můžeme jednou dostat třeba jen povolení řídit v okolí domova. A nerozčilujme se kvůli tomu na lékaře, mají povinnost o změnách našeho zdravotního stavu informovat.

Při zaznamenání jakýchkoliv potíží se
zrakem by měla cesta řidiče vést k očnímu
specialistovi

Nejen věk omezuje schopnost řízení

Řada řidičů usedá za volant například se špatným zrakem, a to bez ohledu na věk. Jedna z preventivních akcí například ukázala, že z dobrovolně kontrolovaných šesti stovek řidičů až čtyřicet procent nedosahovalo alespoň na jednom oku ostrosti vidění, které je označováno za optimální. Přesto řídili bez brýlí.
Mezi osobami, které by neměly usednout za volant, jsou v první řadě ty, jež vyloučí lékařské vyšetření kvůli výrazné poruše zraku nebo sluchu. Rovněž se jedná o těžké diabetiky, jimž může hrozit diabetické kóma. Dále jsou to pacienti s takovými nemocemi kosterní a svalové soustavy těla, že jejich pohyb vylučuje bezpečné ovládání auta. Kromě toho sem patří lidé po infarktu a mrtvici, s kardiostimulátorem, vážnými srdečními arytmiemi a dalšími poruchami srdce. A pak jsou tu epileptici a osoby s některými dalšími poruchami nervové soustavy či s duševními poruchami, například s Alzheimerovou nemocí, bipolární poruchou osobnosti, schizofrenici, mentálně retardovaní či trpící demencí. Zvláštní kapitolu představují nemocní s vážnými poruchami ledvin a také po transplantacích. Těm totiž hrozí, že při záchvatu nebudou schopni ovládat své vozidlo. O tom, zda tito lidé smí řídit, musí tedy rozhodnout lékař.

Text: Jiří Svoboda
Foto: Shutterstock

Kdy už nesedat za volant


Komentáře

Napsat komentář


Přebírání zodpovědnosti

Pokud nemá člověk v pokročilém věku již sám soudnost, měla by zasáhnout rodina. Je možné pokusit se například domluvit s lékařem před povinnou prohlídkou. Krajním řešením je pak obrátit se na soud, aby rozhodl o způsobilosti k řízení. V této velice citlivé situaci je však razantní postup u rodinných příslušníků velmi nepravděpodobný.

 

S věkem se zhoršuje rychlost reakce na nenadálou situaci i orientace v prostoru.