Jetmarský mlýn


Když jsme přijali pozvání na tuto návštěvu, ještě jsme netušili, jak zajímavá bude. Mlýn, kam jsme jeli, je totiž v majetku rodu Veselých nepřetržitě už od roku 1687!

Příchozímu se z celého mlýna ukáže nejdříve domek Miloslavy, původně výminek z roku 1929

Mlýn s přilehlým rybníkem leží nedaleko jihočeského Tábora, na místě zvaném kdysi Jetmar. Proto o něm současná spolumajitelka, paní Miloslava Samcová, mluví jako o Jetmarském mlýnu. Pod tímto názvem byste ho však na současných mapách těžko hledali. I my s fotografem, přestože vyzbrojeni popisem cesty a jménem nejbližší obce, jsme zakufrovali. A hledejte v kraji rybníků ten správný, když ani místním název nic neříká a mobil je bez signálu. Ale měli jsme štěstí, potkali jsme pána, který paní Miloslavu znal a správně nás nasměroval.

Před domkem vytvořila paní domu, která se ráda věnuje práci na zahradě, hezké zákoutí ze starých kamenných a kovových artefaktů a květin

Na konci polní cesty, trochu ukrytý pod svahem a za korunami stromů, vykoukl mlýn. Za ním se leskla hladina rybníka.

Trochu historie

Pokud kroky dovedou turistu po cestě až sem, může se na dřevěné tabuli, kterou sem Miloslava nainstalovala, dozvědět něco o historii mlýna. První zmínka o místu Jetmar je z roku 1651. Roku 1687 sem přichází Blažej Veselý, zakladatel mlynářského rodu. V roce 1937 Václav Veselý, děda Miloslavy, mlýn elektrifikoval, dům s obytnou částí a mlýnicí zvýšil o jedno patro a vybavil novými stroji. Roku 1953 byla mlynářská činnost násilně ukončena, ale rodina tu bydlela dál. V roce 1991 získali Veselí zpět v restituci pozemky a rybník.

Na obydlí majitelky navazuje Chaloupka Růženka. Je pod jednou střechou s garáží. Dvůr vzadu uzavírá stodola

„S manželem jsme kvůli zaměstnání bydleli jinde. Po smrti mé babičky jsme začali postupně opravovat vejminek. Původně jsme chtěli být jen chalupáři, leč okolnosti přispěly k tomu, že jsme se stali trvalými obyvateli. Slibný začátek života ve mlýně přerušila manželova tragická smrt,“ vzpomíná na nelehkou dobu příjemná blondýnka. „Navzdory tomu jsem zde s dětmi zůstala a v započatém díle se pokusila pokračovat. Je zavazující následovat rodinnou tradici, která trvá již tři sta dvacet šest let.“

K mlýnu patří rybník

Projdeme po cestě od tabule k rybníku, kde je pod stromy romantické posezení a pěkný výhled, prohlédneme si i důmyslně vybudovaný mlýnský náhon. Dozvídáme se, že rybník má rozlohu 1,96 hektaru. Majitelé v něm vytvořili ostrov a poloostrov, jsou tu sádky na ryby. „Rybník už je zarostlý. Dvakrát jsme ho bagrovali, bylo by to potřeba znovu,“ přemýšlí naše průvodkyně.

Zahrada všude kolem

U mlýna není klasická oplocená zahrada, jako taková slouží hezky upravený trávník všude kolem. Prohlížím si osázená korýtka u cesty, keramické plastiky vykukující ze zeleně – autorkou je dcera Kristýna, i vtipně umístěné kované artefakty před domem.

Velký, částečně prosklený altán se hojně využívá

Za cestou vedle skleníku mě zaujal velký dřevěný prosklený altán. „Ve mlýně se někdy schází až sedmdesát Veselých,“ směje se Miloslava a hned vysvětluje: „Od roku 1995 pořádáme pravidelně sraz rodu. Zpočátku nás bývalo až devadesát, teď se to ustálilo na šedesáti až sedmdesáti. Každý má cedulku se jménem a odkud je. Máme zpracovanou i kroniku a rodokmen. Setkání se koná v blízké hospodě, ale všichni se zajdou podívat i sem na mlýn. Aby tu byl prostor pro posezení a občerstvení, vybudovali jsme před pár lety tenhle altán,“ vede nás Miloslava dovnitř. „Využíváme ho samozřejmě přes celé léto my i návštěvy.“

Jak šel čas…

Teprve za vraty se nám otevírá pohled na celý komplex mlýna. Budovy tvoří protáhlé „U“, vpředu uzavřené vraty a vrátky. „Jak dříve mlýn vypadal, se můžeme jen dohadovat. Ale určitě prošel během staletí řadou proměn. Původně tu bylo stavení s mlýnicí a obytnou částí, asi i nějaký chlév a kůlna. Původní mlýnice byla údajně o patro níž, pak byla zasypána. Dříve to bylo kolem mlýna stísněnější. Za budovou je sráz a mlýnský náhon, před ní, kde teď na dvoře stojíme, byl nepříliš široký prostor a skála. Když tu chtěli předkové postavit chlívek nebo kůlnu, museli skálu vylámat,“ maluje nám před očima tehdejší život na mlýně Miloslava.

Dnešní obyvatelé mlýna: Miloslava Samcová drží na klíně nejmladšího z rodu Veselých, Jáchyma, vedle dcera Kristýna, otec paní Miloslavy pan Veselý a partner dcery Ivan. Na fotografii chybí pes Rozinka a čtyři kočky

„Budova mlýna je ta vpravo,“ ukazuje naše průvodkyně na nejvyšší stavení ve dvoře. „Žije v něm můj otec, v části mlýnice si dcera Kristýna s přítelem Ivanem plánují zrekonstruovat pro sebe a svého syna Jáchyma bydlení. Nade dveřmi je vidět letopočet, kdy děda mlýn přestavěl,“ upozorňuje Miloslava. „Na mlýn navazuje bývalý chlév, dnes je v něm sklad dřeva. Naproti mlýnu postavil v roce 1929 můj praděda výminek. Ten jsme v roce 1994 přestavěli – především zvýšili o obytné podkroví a přistavili verandu,“ ukazuje Miloslava na domek, který nás první uvítal svým štítem. „V něm dnes bydlím já,“ konstatuje.

„Za domem ještě stávala kolna, kterou jsem nejdřív změnila na garáž pro hospodářskou techniku a před třemi lety jsem na její části zřídila apartmán s názvem Chaloupka Růženka. Zatím slouží hostům, ale plánuji se do ní jednou přestěhovat sama,“ svěřuje se Miloslava.

Původní budova mlýna byla v roce 1937 zvýšena o jedno podlaží. V levé, obytné části, žije otec Miloslavy, v pravé byla mlýnice. V podkroví vznikne byt dcery Kristýnky

Travnatý dvůr, uzavřený vpředu bránou a vzadu stodolou, nabízí nejen hezké pohledy na opravené fasády všech stavení kolem, ale i několik zákoutí k odpočinku. Hned vedle brány je například teráska s udírnou a posezením, kterou postavil manžel.

Růžová Růženka

Miloslava nás vede k Růžence, jak domeček nazývá. Jméno dostal po její pratetě Růženě Veselé. A aby to bylo stylové, všude, kam se v interiéru podíváme, je dekor růžiček. Na kuchyňském textilu, na prostírkách, polštářích, na hodinách i stoličce, na ložním prádle…

Na přestavbě se podíleli řemeslníci z okolí. „Radši hledám odborníky, než dělat něco jako samouk,“ říká svůj názor majitelka. Čelní dřevěnou zateplenou stěnu s oknem a vstupními dveřmi vyrobila firma Tománek z Choustníka, kuchyňský nábytek a schody Miloš Dvořák z Košice.

V přízemí Chaloupky Růženky najdete kuchyňský kout, pohodlný jídelní stůl i pohovku s křesílky

Celé přízemí tvoří jedna velká místnost do „L“ s kuchyňskou částí, jídelním stolem, pohodlnou pohovkou i pracovním koutem. Vestavěnou koupelnu s WC oddělují posuvné dveře. Místnost je otevřená až do krovu, zhruba nad jednou třetinou je galerie s ložnicí, ke které se vystupuje po pohodlných dřevěných schodech.

„Zařízení je nové, s výjimkou psacího stolu a skříně po předcích.“ Na každém kroku je vidět, že vybírání i dotváření dekorací si tu majitelka určitě pěkně užila.

Království paní Miloslavy

Po Růžence si nenecháme ujít návštěvu v domku paní Miloslavy, původním výminku. Na jeho přestavbě se podílel manžel, členové rodiny i řemeslníci.

Miloslava zařídila jídelní kout různým starším opraveným nábytkem. Šmrnc Francie dodávají prostoru různé doplňky

„Při úpravách jsme byli omezeni původní stavbou. Podařilo se propojit dvě menší přízemní místnosti v jednu velkou obytnou s kuchyňským koutem, jak vidíte, ale mít tu francouzské dveře s východem ven, to se nepovedlo,“ lituje majitelka. O vytápění se stará tepelné čerpadlo vzduch-vzduch, výjimečně se používají přímotopy. Hlavní jsou ale kamna na dřevo.

Při přestavbě byl v pokoji vybudován krb, místo kterého si později nechala Miloslava postavit pec na ležení. Do kuchyňského koutu tedy potřebovala kamna, na kterých by se dalo vařit a péct, zároveň jimi vytápět celou místnost a vyhřívat pec. Navrhl je Vít Pešek, vicepresident cechu kamnářského, postavila firma Staka z Českého Krumlova, kachle dodala firma MK (tzn. Mlynářští kluci) také z Krumlova. Kuchyňský kout je od jídelní části oddělen zídkou a dřevěnou konstrukcí, takže od stolu nikdo nekouká kuchařce pod pokličky.

Na místě krbu dnes stojí pec na ležení. Knížky jsou pěkně po ruce. Zelený kachlový obklad udává tón barevnému ladění místnosti

„Momentálně je interiér laděný do zelené a levandulové, ale byla tu už i šafránová, oranžová, nějaké další barvy ještě vystřídám. Musí se ale hodit k zelené peci,“ rozhodně říká majitelka, když sedíme kolem stolu a pochutnáváme si na domácí limonádě a koláčcích.

Při přestavbě byla komora v přízemí proměněna na koupelnu a WC (momentálně v krásně syté fialové), v podkroví je dnes ložnice, dva pokoje a další WC.

Pod kamenným můstkem teče voda z rybníku do mlýnského náhonu

Co se týká dalších stavebních úprav mlýna, všechny objekty mají novou krytinu KM Beta, jen na stodole je původní střecha z „brněnek“. Domek paní Miloslavy i Růženka mají novou elektroinstalaci, vodu získávají obyvatelé mlýna z vlastní studny.

Plány do budoucna

Další plány se netýkají přímo mlýna, ale jeho okolí. Miloslava nám prozradila, že už v minulosti opravila v okolí několik křížků, teď by chtěla oživit tři studánky a instalovat lavičky. Určitě se jí to povede.

www.jetmarskymlyn.cz

text: IVA TVRZOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ

Jetmarský mlýn


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…

Na fotografii, pořízené někdy mezi lety 1929 a 1937, je vlevo nahoře vidět mlýn před přestavbou, při které byl zvýšen o jedno podlaží. Střecha na vedlejším chlévě pocházela z roku 1908, jak je vidět z vyskládaných tašek. Štít vpravo patřil k výminku.

Na fotografii, pořízené někdy mezi lety 1929 a 1937, je vlevo nahoře vidět mlýn před přestavbou