Jeřabiny

Cihlově, fialově, černě či hnědě zbarvené plody připomínající miniaturní jablíčka zdobí stromy jako veselá bižuterie. Patří k vítané ptačí potravě, ale na většině si pochutnáme i my.

V České republice roste 20 druhů jeřábů. Pro výsadbu do zahrad a s možností kuchyňského zpracování úrody jsou pro nás zajímavé druhy vyšlechtěné z původního jeřábu ptačího neboli obecného, jehož plody jsou pro konzumaci příliš trpké, a kříženci s jinými dřevinami.
Jeřáby se vysazují převážně jako solitéry. Náchylné nejsou ani na mráz, ani na emise v ovzduší. K vytvarování koruny postačí výchovný řez, každoročně musíme také odstraňovat přerostlé výhony. Sladkoplodé variety jeřábů rozmnožujeme očkováním nebo roubováním na vhodné podnože.

Sladkoplodý jeřáb

Nejrozšířenějším vyšlechtěným druhem je u nás jeřáb obecný, odrůda moravský sladkoplodý. Rozložitá dřevina plodí nejdříve na dvouletém dřevu, malvice obsahují více vitaminu C než citrusy, navíc se vitamín neztrácí při zpracování. Pro vyšší sladkost se plody mohou před sklizní nechat přejít prvními mrazíky.
Skutečně kvalitní úrodu dá strom vysazený na slunném stanovišti, v hluboké, spíše sušší půdě. Upřednostňuje neutrální i kyselé půdy, zásaditá mu život výrazně zkrátí.

Malvice oskeruše připomínají malá jablka či hrušky

Jeřáb nemusí být jeřáb

Dalším hojně pěstovaným je strom s poněkud zavádějícím jménem, jeřáb černý. Jedná se o různé odrůdy aronie neboli temnoplodce, s nimiž jeřáby sdílejí stejnou čeleď růžovitých. Chuť temně fialových až černých plodů je sladce navinulá. Vyhledávané jsou zejména pro vysoký obsah antioxidantů, kromě vitamínu C obsahují ještě P, B, A, dále minerály a aktivní látky. Na stanoviště jsou rovněž nenáročné, mají ale raději pohostinné místo a vlhčí půdu. Netrpí na choroby a škůdce.

Staré odrůdy a kříženci

Pěstovat můžeme i pozapomenuté odrůdy, jako je mohutný javor oskeruše, který se dožívá 300 až 500 let. Plodit začíná nejdříve v deseti letech, malvice jsou sladké, šťavnaté a aromatické. Konzumovat se mohou přímo.
Teplomilným druhem je jeřáb muk, který preferuje sušší, vápenaté a propustné půdy. Dobře odolává náporu větru. Jedlé oranžové malvice mají moučnatou dužninu.
Obdobné nároky má ohrožený jeřáb břek, kterému se přezdívalo „ovoce chudých“. Z plodů se připravoval ocet a pálenka. Plody tohoto jeřábu pomáhají proti průjmu.
Přirozeným křížencem břeku s mukem je jeřáb širokolistý.
Křížení jeřábu obecného a hlohu sibiřského dalo vzniknout jeřábu granátovému, který poskytuje menší, sladkokyselé granátově červené plody vhodné pro přímý konzum a kompotování atd. Strom se hodí i do vyšších poloh.

druhvýškabarva plodukvětdoba sběru
Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)5mcihlově červenánesrpen–září
Jeřáb moravský sladkoplodý (Sorbus aucuparia ‘Moravica’)od 5 mleskle červenáanozáří–říjen
Jeřáb granátový (Sorbus aucuparia ‘Granatnaja’)3–6 mgranátováanosrpen
Jeřáb muk (Sorbus aria)6–14 moranžováanosrpen–září
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)8–25 mžlutozelená až hnědáanozáří–říjen
Jeřáb břek (Sorbus torminalis)5–15 mhnědánezáří–říjen
Jeřáb černý (Sorbus melanocarpa, syn. Aronia melanocarpa)do 4 mfialová až černáanood září
Jeřáb ‘Likernaja’ (Sorbus aucuparia ‘Likernaja’)7mfialovočernáanoléto

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Uložit

Jeřabiny