Je povinnost mít hromosvod?


Nepřehlednou situaci v této stavební problematice nevyjasnila ani aktualizace vyhlášky. Pro kolaudaci stavby je instalace hromosvodu nezbytná, jinak jde hlavně o naše klidné spaní.

Pro neznalého věci by mohla znít nutnost instalace hromosvodu daná vyhláškou 268/2009 Sb. poněkud bizarně. Přesnější označení bleskosvod se neujal, a tak i odborníci mluví o zařízení, které vytváří umělou vodivou cestu k přijetí a svedení bleskového výboje do země, podle historického názvosloví jako o hromosvodu, přestože hrom je pouze doprovodným zvukovým efektem.

Nenachází-li se komín v ochranném
pásmu vytvořeném tyčovým jímačem,
musí mít svůj vlastní. Připojení jímače
ke svodu musí mít obloukový tvar, při
pravoúhlém by hrozilo, že blesk sjede
do střechy

Bez hromosvodu kolaudace nebude

Předmětná vyhláška o technických požadavcích na stavby pracuje s termínem „ochrana před bleskem“. V § 36 pak doslovně hovoří o povinnosti jejího zřizování na stavbách a zařízeních tam, kde by blesk mohl způsobit ohrožení života nebo zdraví osob, zejména ve stavbě pro bydlení, stavbě s vnitřním shromažďovacím prostorem, stavbě pro obchod, zdravotnictví a školství, stavbě ubytovacích zařízení nebo stavbě pro větší počet zvířat. Z toho vyplývá, že hromosvod neboli ochranu před bleskem by měl mít každý obytný dům, tzn. činžák, panelák i chaloupka.
Realita je poněkud jiná. Stavební zákon č. 183/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhlášku č. 268/2009 Sb. musí respektovat každý stavebník nového nebo rekonstruovaného objektu. V souladu s vyhláškou je povinen nechat provést výpočet řízeného rizika zásahu bleskem dle ČSN EN 62305-2 a na jeho základě opatřit stavbu adekvátní ochranou. Zkrátka bez instalace ochrany před bleskem nebude se vší pravděpodobností objekt zkolaudován.
Vzhledem k tomu, že stavební zákony a normy se vztahují ke dni kolaudace objektu, nelze vymáhat dodatečné instalování hromosvodu na stavbách postavených před tím, než vyšla vyhláška v platnost. Máme-li tedy historickou chalupu nebo chatu zděděnou po rodičích, která hromosvodem nedisponuje, je pouze na nás, jak vyhodnotíme nebo si necháme vyhodnotit rizika možného zásahu bleskem v souvislosti s umístěním stavby.

V místě připojení svodu k uzemňovací
soustavě nesmí chybět zkušební svorka

Stará ochrana, žádná ochrana

Velký pozor bychom si měli dát v případě, že námi nabyvší objekt hromosvod již instalovaný má. V takovém případě je víc než žádoucí nechat co nejdříve udělat revizi, která nás vyjde zhruba na 500 až 1 000 korun. Špatně řešený či poškozený systém ochrany před bleskem je prokazatelně horší než žádný.
Průměrný blesk nese proud 30 kA a má potenciálový rozdíl asi 100 MV až 1 GV. Jen si to představme, miliarda voltů! A vzduch se při úderu blesku ohřeje až na 30 000 °C. Když výboj narazí na přerušený či špatně navržený úsek svodu, je nabíledni, že pokud při nás nebude stát skutečné štěstí a blesk nesjede do země po nějakém kovovém prvku fasády, najde si cestu přes vnitřní konstrukci. Přitom může dojít například k roztavení a odhoření části konstrukcí, elektrického vedení atd. V některých případech může vést k vážným statickým poruchám vynucujícím si demolici objektu. Co je ale nejhorší, také může zasáhnout obyvatele domu elektrickým proudem.

Kdy se investice vyplatí

Analýza rizik zásahu bleskem by nám měla dát jasnou odpověď, zda se investice okolo 20 tisíc korun do systému ochrany před bleskem vyplatí, zda stojí za pocit klidu, že my a naši nejbližší, ale i náš majetek budeme před blesky v bezpečí.
Skutečnost, že máme funkční hromosvod, však ještě neznamená, že jsme zažehnali všechna rizika. Další nebezpečí totiž hrozí při úderu blesku do sousedního i vzdálenějšího objektu či vedení elektrického proudu, kdy se může vzniklý přepěťový impuls přenést na elektrické vedení a poškodit vnitřní elektroinstalaci, zapojené spotřebiče a při katastrofickém scénáři i celou stavbu. Před tím vším se můžeme ochránit zařazením svodičů bleskového proudu do vstupní instalace objektu.

Svod je veden po fasádě k místu uzemnění

Pasivní, nebo aktivní?

Nejběžnějším jímacím zařízením, které najdeme na českých střechách je hromosvod Franklinova typu, jenž se skládá z jímací neboli bleskosvodné tyče, která se umísťuje na nevyšším bodě objektu, kde má za cíl zachycení blesků a všech elektrických výbojů. Pro větší objekty se užívá těchto tyčí více, vzdálenost mezi nimi by neměla překročit 30 m. To vše za předpokladu, že střecha nemá větší úhel než 45°, neboť tyčový jímač má ochranné pásmo ve tvaru kužele o vrcholovém úhlu 90°. Jestliže je střecha širší nebo zcela plochá, používá se jako doplněk jímací mříž, která tvoří i samotný svod.
Na rodinných domech se nejčastěji využívá tzv. hřebenové vedení, jež tvoří sestava nižších jímacích tyčí a svodů vedených po nejvýše položených místech budovy. Jímací soustavu s uzemněním spojují svody vedoucí přes střešní krytinu a fasádu nebo skrytě k místu uzemnění, kde se napojují na zemnicí tyče, pásy či desky, jež umožňují bezpečný rozptyl výboje do země. Svody se vyrábějí především z pozinkované oceli.
Kromě klasických hromosvodů se v poslední době prosazují i takzvané aktivní hromosvody (PDA). Ty kolem sebe vytvářejí elektrický potenciál umožňující snazší cestu bleskovému výboji, systém PDA tak pokrývá větší prostor chráněného objektu. Je tu však jeden háček. Současné normy s aktivními jímači počítají, avšak legislativa je vnímá jako čistě mechanický bod, takže pro větší pokrytí nebo složitější topografii stejně nařizuje instalaci většího počtu jímačů.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock a archiv firem

Je povinnost mít hromosvod?


Komentáře

Napsat komentář


Povinná revize hromosvodů

Vizuální kontrola – jednou za 2 roky
Hromosvody montované po roce 2006 – jednou za 4 roky
Hromosvody montované před rokem 2006 – jednou za 5 let
Hromosvody na objektech ze stavebních hmot stupně hořlavosti C1, C2, C3 – jednou za 2 roky