Zvonek je oblíbená květina, kterou najdeme na louce, v parcích i na zahrádkách. Patří i mezi užitkové rostliny. Na severní polokouli roste na tři sta druhů tohoto rodu.

Některé zvonky se pěstují jako dvouletky, jiné jako trvalky. Vybírat můžeme mezi nízkými druhy, vhodnými jako skalničky nebo na lemy záhonů, a vyššími rostlinami, které najdou uplatnění jako solitéry i ve skupině s jinými vzrostlými zahradními květinami.

Do pestré kytice natrhané na louce patří kromě kopretin, slziček panny Marie a kominíčků i modrý zvonek, zvonek rozkladitý, Campanula patula. Velmi dobře snáší po utržení i dlouhý transport z louky domů, ve váze hned zvedne zvadlé hlavičky. Někdy se stává obtížným plevelem. Pokud ho necháme v záhonu narůst, šíří se a může utiskovat drobné trvalky v záhonu nebo na skalce.
Na zahradě pěstujeme dvouletý zvonek prostřední (Campanula media). Je to rostlina vysoká 50 – 70 cm, někdy až 90 cm, ale pěstují se i nízké odrůdy. Květy má 2 – 3 cm velké, v barvě modré, fialové, bílé a růžové. Rostlina je jimi v době květu obsypaná.
Jak se pěstuje? V červnu vysejeme jemné semínko do truhlíku na povrch prosátého substrátu. Nezasypáváme, jen přitlačíme povrch. Uložíme do stínu. Pravidelně rosíme, půda a klíčící rostliny nesmějí zaschnout. Malé rostlinky přesadíme do stíněného pařeniště nebo do sadbovačů a v září sázíme na stanoviště, na vzdálenost 30 – 40 cm. Do podzimu vyrostou přízemní růžice drsných elipčitých listů. Nejsou odolné vůči silným mrazům, proto je v zimě přikryjeme. Snáší sucho. Na jaře příštího roku z nich vyroste silný olistěný stonek s hroznem zvoncovitých květů. Kvetou od června do srpna. Květy mohou být jednoduché, zdvojené nebo plnokvěté. Zvonky vyniknou jako solitéry mezi dalšími květinami na záhonech nebo v malých skupinkách, nízké odrůdy sázíme i do nádob.

Vytrvalá rostlina podobná zvonkům – Platycodon grandiflorum – patří do skalky, do trvalkového záhonu. Má poměrně velké květy (2 cm a více) a dnes i plnokvětou odrůdu. Výška rostlin je u skalkových 10 – 20 cm, u ostatních 40 – 50 cm. Kvete v létě, nejčastěji modře, jsou však i odrůdy bílé a růžové. Snese slunce a suchá místa, není náročný na půdu.
V polostinných partiích řídkých lesů, na nesekaných přírodních loukách v parkových úpravách rostou další vytrvalé zvonky. Jsou to vysoké druhy, dosahující i 150 a více centimetrů. Jsou to zvonek kopřivolistý (C. trachelia), zvonek řepkovitý (C. rapunculoides) a nejvyšší, s největšími květy je zvonek broskvolistý (C. persicifolia). Ten se pěstuje záměrně, ve formách modrokvěté a bělokvěté.
Na skalky se hodí nízké, neplevelivé druhy. Ty, které se nekontrolovatelně šíří podzemními výběžky, nebo se nadměrně vysévají, vhodné nejsou. Některé jsou zas pěstitelsky náročné. Vhodných druhů je však celá řada. Jsou mezi nimi jak trvalky, tak dvouletky (u nich není nadměrný samovýsev na škodu).
Jedním z vhodných druhů je i Campanula orphanidea, zvonek s 10 až 15 cm dlouhými poléhavými lodyhami. Kvete velmi bohatě velkými fialovými zvonky koncem května a na začátku června, ojediněle vykvétá i koncem léta a na podzim. Má rád plné slunce a propustnou, kamenitou půdu. Tato dvouletka se množí semeny, na vhodných místech se udržuje samovýsevem.

K trvalkám patří zvonek karpatský (Campanula carpatica), který dosahuje výšky 20 – 30 cm. Má husté trsy olistěných stonků, každý s jedním široce otevřeným květem modrofialové, světlemodré nebo bílé barvy. Kvete v červnu a v červenci.
Zvonek gargánský (Campanula garganica) je jen 15 cm vysoký, vytváří hustý, stálezelený polštář, jež v červnu a v červenci vykvétá spoustou hvězdičkovitých modrých nebo modrofialových květů se světlým středem. Je to trvalka. Podobná je Campanula istriaca, nenáročný zvonek, vhodný do úzkých spár ve skalce a do suchých zídek. Vyhovuje mu slunce a propustná kamenitá půda.
Campanula tridentata je velmi brzy kvetoucí zvonek, někdy rozkvétá již na konci dubna. Má velké, světle modré až téměř bílé květy, na okrajích tmavší. Vyhovuje mu orientace k východu a propustná půda.

■ nahoru