Dům po předcích zase žije


Zrekonstruovaný domek s bílou fasádou a s modrými římsami a šambránami kolem oken upoutá kolemjdoucího na první pohled. Asi byste netipovali, že patří k nejstarším stavením v obci.

Dům je v majetku rodiny pana Vladislava již po několik generací, u babičky a dědy dnešní majitel v dětství často pobýval a ke stavení i vesnici má proto blízký vztah. To byl také důvod, proč se s partnerkou Petrou pustili do jeho rekonstrukce pro víkendové bydlení. Jejich synové, osmiletý Vojtík a čtyřletý Vítek, se tu s kamarády pěkně vyřádí.

Zrekonstruovaný dům
maximálně zachovává
historické prvky. Na první
pohled nikdo nepozná, že byl
o prostor mezi dvěma římsami
zvýšen. Pískovcová stříška
na komínu je původní. Střecha
dostala pokrývku z pálené tašky
Tondach

Na skok do historie

Obec Bílé Vchýnice na Pardubicku byla založena někdy kolem roku 1785 při rozparcelování panské půdy. „Domek, respektive jeho zadní hospodářská část, která je z kamene a nepálených cihel, je asi z doby založení vsi,“ seznamuje nás s historií stavení Vladislav. „Přední, obytná část je z pálených cihel a je novější. Původní světnice byla nejspíš roubená. V roce 1890 vyhořela při požáru půlka obce, při tom samozřejmě i roubené části chalup, asi včetně naší. Při obnově stavení jsme zjistili, že navazující stěna hospodářské části domu byla omítnutá a obílená. Asi sloužila nějaký čas k bydlení, než se přistavěla nová obytná část. Ta nebyla s tou hospodářskou ani stavebně provázaná,“ vyvodil si Vladislav z těchto nálezů vývoj chalupy. „Děda říkal, že novou část domu stavěl děda jeho ženy. Ve světnici si všimněte neobvyklých klenutých kazetových stropů, takové nikde jinde ve vesnici neuvidíte,“ upozorňuje nás majitel.

Přízemní ložnice je celá v teplé červené. K posteli vyrobené
z trámů krovu se hodí dědova skříňka nalezená ve špýcharu

Jak se bydlelo dřív

Vpředu do ulice byla velká světnice, kde kdysi stávala i pec na chleba. Na druhé straně chodby byla ložnice a výminek pro nejstarší generaci. Následovaly hospodářské prostory – špýchar, chlév, pak částečně otevřený prostor, za ním několik menších místnůstek, v nichž dnešní chalupář pamatuje koupelnu a prádelnu, nad nimi byl holubník. Záchod byl suchý na dvorku.
„Prarodiče dům jen udržovali, nic tu neměnili. Když děda zemřel, zůstal dům nějaký čas prázdný. Byl sběratelem všeho, byla tu spousta věcí, občas i zajímavých: třeba stará máselnice na kliku, kamenné formy. Co šlo, jsme zrestaurovali,“ vzpomíná Vladislav.

Také špýchar se proměnil na koupelnu, nabízí vanu a saunu

Dělba práce

Rekonstrukce chalupy nebyla jednoduchá, zahrnovala snad všechny možné stavební a řemeslnické činnosti. S přípravnými pracemi začali chalupáři z kraje roku 2015 a v létě 2017 jsme už přijeli na reportáž.
„Vše jsme si řešili sami, bez architekta. Nešlo nám o to měnit dispozici domu, hlavní bylo opravit nebo vyměnit to, co bylo ve špatném stavu, při tom zachovat charakter chalupy, ale se soudobým komfortem. S partnerkou jsme si úkoly rozdělili – já jsem se postaral o stavební povolení a řemeslnické práce a na Pétě bylo vymyslet zařízení interiérů,“ vysvětluje náš průvodce.

Koupelna v podkroví laděná
do červenobílé, s obklady ze série
1883 RAKO, má umyvadlo ve tvaru
škopíku značky JIKA

Chalupa povyrostla

Největším stavebním zásahem bylo zvednout obytnou část domu o osmdesát centimetrů, aby se dalo zobytnit podkroví. Na řadu tak přišel nový krov a střecha, stavbu zpevnil věnec. Kromě toho bylo potřeba udělat izolace, nové podlahy, udělat nové vnitřní i vnější omítky, vybudovat plynovou přípojku a rozvody vody a elektřiny, odpady, topení.
„O základní stavební úpravy se postarala firma, na ostatní práce jsme si najímali místní řemeslníky. A co jsme zvládli, jsme si udělali sami, hlavně dokončovací práce,“ říká Vladislav. Snahou bylo co nejvíce zachovat původní vzhled domu. Proto římsy a šambrány na fasádě i barevnost omítky odpovídají původním, střechu lemují řezané trámy a prkna. Dveře a okna vyrobil místní truhlář Jindřich Kulhánek podle těch, které dosloužily, i nová vrata měla vzor ve starých.

Světnice laděná do příjemné
modrobílé barevnosti má originální
klenutý kazetový strop

Modrobílá světnice

Největší místností chalupy je světnice, oblečená dnes do modrobílé. V rohu stojí nová kachlová kamna s teplovodním výměníkem a plochou lákající k poležení, dílo kamnáře Tomáše Jíry z Hrusic. „Inspiraci pro kuchyňskou linku jsem našla v časopise a vyrobil nám ji pan Vébr od Kutné Hory,“ chopí se slova při prohlídce domu Petra. Nový je i jídelní stůl se židlemi a otoman.
Ostatní vybavení pochází po předcích. „Dvě židle jsou dílem mého dědy a tenhle krásný skleník vyrobil pradědeček, truhlář. Skleník jsem opravil a použil i šelak,“ svěřuje se šikovný chalupář. „Po dědovi zůstala i stahovací lampa a hodiny. Představte si, byl u nich lístek, kde si děda napsal, že v nich pošteloval jedno kolečko, a nakreslil ho. Tak jsem je podle toho zas opravil,“ usmívá se vnuk. „A kuchařky na zdi vyšívala Vláďova babička,“ přidává se Petra. Modrobílé jsou i italské keramické obklady, závěsy na oknech a polštáře z kanafasu od firmy Textil Zítka a užitková i dekorativní keramika.

Nová kachlová kamna jsou nejen
krásná, ale vytopí i celý dům a navíc
nabízejí stylové poležení

Interiéry v novém

Chodba je laděna do uklidňující zelené. Na jedné stěně se vyjímá jemná kresba kapradí. Že by ruční malba? Vladislav se směje: „Je to tapeta, včera jsem ji dolepil!“ Vstoupíme do ložnice, kde je hlavním kusem nábytku masivní postel. „Dělal jsem ji s truhlářem z trámů ze starého krovu, stejně tak poličku nad ní. Tuhle skříňku,“ ukazuje náš průvodce na zeď „měl děda ve špýcharu a ukládal si prý do ní peníze!“
Další dvě ložnice, pokoj synů a místnost pro hosty, jsou v podkroví. To kromě kulatého okénka ve štítu a bočního vikýře prosvětluje i několik nových střešních oken. Podkroví má vlastní koupelnu, je laděna do veselé červené. Všechny ložnice vytápí radiátory.

Stavení kopíruje úzkou dlouhou
parcelu, kdy na obytnou část
domu navazuje hospodářská,
jak bývalo ve východních
Čechách obvyklé

Koupelna se saunou

Hlavní koupelna se nachází v přízemí, vedle ložnice, v místě bývalého výminku, a pokračuje do prostoru dřívějšího špýcharu. Je velkoryse rozlehlá, v přední části se sprchovým koutem, s toaletou, bidetem a pultem s ručně malovaným umyvadlem značky La Lagartija. Po pár schodech sejdeme do druhé části koupelny s vanou a saunou. Tady, na rozdíl od přední části obložené teplým italským travertinem, vládne šedý beton, kamenná stěna a přírodní dřevo. Odtud se dá dveřmi vyjít rovnou na dvůr. Teplo v koupelně zajišťuje podlahové topení.

Proměna hospodářské části

Za dalšími dveřmi je dnes místo chlévu dílna. V části otevřené do dvora ještě Vladislav s Petrou plánují letní posezení. „Rád bych zde postavil udírnu a letní ložnici a pod schody na půdu bude venkovní zděná kuchyně – vodu sem už vyvedenou máme. A budu tu vařit pivo!“ těší se chalupář.

Dvůr a zahrada zatím čekají

Podél celého domu je uzavřený zatravněný dvůr, kde se dá posedět u stolu pod ořešákem. Prostor mezi stavením a stodolou ještě na úpravu čeká. Také stodolu bude třeba opravit. Za ní pokračuje zahrada. „Vysadili jsme v ní ovocné stromy a mám tam včely, věnuji se jejich chovu už patnáct let,“ překvapil nás na závěr naší návštěvy Vladislav. Ale k nim jsme raději nešli.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Vladimír Hájek

Dům po předcích zase žije

 


Komentáře

Napsat komentář


Tenkrát

Na fotografii je dům v 30. letech 20. století. Stavěl ho prapraděda současného majitele a tuto podobu si více méně zachoval dodnes včetně ozdobných sloupků u branky a vrat. Podle cedule Obecní úřad na průčelí v domě bydlel a úřadoval v té době starosta.