Dům nad rybníkem


Stojí na kopečku a svým proskleným štítem shlíží k rybníku. Majitelka přiznává, že pobyt v domě z masivu i příroda okolo jí učarovaly. V pražském bytě pobývá jen výjimečně, když jí do hlavního města zavedou povinnosti.

Paní Alena s manželem a malými dcerami si chtěli postavit chalupu ve Středočeském kraji, ne moc daleko do Prahy. Jezdili křížem krážem a hledali pozemek, který by je nějak zaujal. Tohle místo s rybníkem obklopeným vzrostlými stromy se jim moc zalíbilo, i když tady před lety byla skládka a rybník byl zanesen odpadem.

Stavitelé našli pro dům úžasné místo na
hřebeni mírného svahu

Zachránili stromy

Obrátili se na architekta Karla Doubnera, o němž věděli, že umí usadit své stavby šetrně do krajiny. Hledali společně správné místo, protože jim bylo líto kácet krásné vzrostlé stromy. Nejdřív chtěli stavět dole pod rybníkem, ale nakonec se přece jen rozhodli pro místo na kopci. Měla to být zděná stavba, netoužili po tradiční dřevěnce. Návrh už byl hotov, ale dům se jim zdál moc veliký a málo romantický pro toto prostředí.
„Velmi nás však zaujaly nové domy z masivu, které jsme viděli v Německu za Mnichovem. U nás v polovině devadesátých let takové dřevostavby ještě k vidění nebyly,“ říká Alena. A protože je ženou činu, hned u bavorských sousedů jeden montovaný dům objednala. Stavbu se nakonec podařilo umístit tak, že bylo nutné pokácet jen tři stromy.

Zahrada začíná už velikými květináči s japonskými palmami a aloe, které se sluní
na terase

Stavba za tři týdny

Základy vyhloubila místní firma a v roce 1996 se začalo s montáží. Tesaři přijeli z Německa s kamióny naloženými očíslovanými trámy, ale i panely s již přiřezanými okny a dveřmi. Hned se pustili do práce. Stěny jsou z modřínového masivu, krov a navazující konstrukce v interiéru ze smrku. Hrubá stavba byla hotova za pouhé tři týdny! Kolem prý chodily průvody lidí a s úžasem koukali na ten koncert.
„Všechno jsme si vybrali a domluvili už v Německu, takže jsme práce sledovali zpovzdálí a upravili jen pár detailů,“ říká Alena a vzpomíná na v Česku nevídanou technologii. Montéři si totiž obsypali staveniště slámou, aby nenadělali… „Je to úžasná věc! I když je bahno, sláma je do sebe nasaje. Navrch můžete dát novou vrstvu a pořád je sucho. Nakonec po sobě ještě zametli a odjeli. Nezbylo po nich bláto, odpad, zdevastovaná zem ani ta špinavá sláma.“
Firma, která dům montovala, už bohužel neexistuje. Stavěla z trámů dvacet na dvacet, a to už nesplňuje požadavky nové normy pro energeticky úsporné bydlení. Německé ani české. A ze silnějších trámů už zřejmě vyrábět panely nešlo.

Klenutý můstek zdobený plaménkem dodává scenérii romantický vzhled

v jídelně se sedává na elegantních ratanových křesílkách dovezených z Německa

Jak dům vytopit

Navzdory normám, tloušťce trámů a velké ploše zasklení je v domě se třemi štíty velmi příjemně v létě i v zimě. Prvních zhruba patnáct let to ovšem stálo dost peněz. „Nejdřív jsme totiž topili stlačeným plynem. Nádrž byla v zahradě mezi břízkami, tam, co stojí sádrová husa. Ročně jsme za energie platili skoro osmdesát tisíc. Nejen za plyn, ale i za elektřinu, na kterou je tady kromě topení napojeno úplně všechno.“
Ke změně došlo před několika lety, kdy majitelé pořídili tepelné čerpadlo vzduch-vzduch. Odborníci při výpočtu kapacity stanovili potřebný výkon v každé místnosti. Zjistili, že nejvíc poddimenzovaný je hlavní obytný prostor, který je v přední části otevřen až do krovu, a kde je také největší plocha prosklení. „Museli jsme tady vyměnit topná tělesa. Na výměnu dvojskel v oknech za trojskla, o které jsme také uvažovali, nakonec nedošlo. Nebylo to nutné. S čerpadlem jsme nesmírně spokojeni,“ říká Alena. „Nejsme zvyklí na velké teplo, já mám ráda maximálně dvaadvacet stupňů a na tuhle úroveň se tepelná pohoda po celý rok automaticky dolaďuje.“
Čerpadlo funguje v domě sedmým rokem a vynaložené náklady pilně vrací. Účet za energie je poloviční, bez elektřiny, která tady má spoustu úkolů, to zkrátka nejde. Ale i na ni dostávají vzhledem k provozu tepelného čerpadla zvláštní dobrou sazbu.

také v koupelně osvětlené střešními okny
je prkenná podlaha, stejně jako v ostatních prostorách domu

na jihovýchodním nároží je terasa s posezením, zastřešená konstrukcí východního
štítu

Zařizovat se může hned!

Paní Alena moc ráda zařizuje. I proto ji těšilo, že se rozhodli pro technologii stavby ze suchého dřeva. Dům bylo možné hned dokončit a zařídit. Vydejme se tedy na obhlídku.
Dveřmi se šesti průsvitnými výplněmi ze silného matného skla se vchází do předsíně obklopené z obou stran zabudovanými hlubokými skříněmi, v nichž se dají skrýt všechny potřeby pro rodinu. Z předsíně se vchází do hlavního obytného prostoru. Výhled do zahrady je odtud úžasný! A když se člověk otočí, může nahlédnout do téměř celého ledví domu: vpravo do jídelny s elegantním proutěným posezením, uprostřed do bílé kuchyně, která je tu zasazena jako podkova, a vlevo do prostoru se starým příborníkem, nad nímž vede zalomené schodiště do patra. Když trochu zvednete hlavu, vidíte na podestu s křesílky, z níž se vchází do šatny navazující na koupelnu a do tří ložnic. Do půdorysu domu patří ještě bytelné dřevěné posezení na terase, na kterou se vchází z jídelny.
„Nejdřív jsem si samozřejmě pořídila kuchyň. Vyráběla ji nějaká česká firma, ale už jsem musela nábytek vyměnit. Dřevo nevydrželo útoky kočičích drápků. V téhle domácnosti totiž žijí i tři kočky! Teď mám novou sestavu od Gorenje. Povrch je z lakovaného masivu a zdá se, že drápkům úspěšně vzdoruje. Jinak jsem většinu nábytku přivezla z Německa. Měla jsem tenkrát o jejich trhu lepší přehled než o českém,“ přiznává Alena. „A pak jsem sháněla starožitné věci, skříně, truhly, příborník, což už nešlo tak rychle. Než natrefíte na kousek, jaký si představujete, nějaký čas to trvá.“
V interiéru je na první pohled zřejmý i další koníček paní domu. Sbírá staré kočárky a panenky. A také koně a kočky ve všech podobách. „Mnohé z nich jsem dostala od přátel. Už s tím ale musím přestat, trámy a stěny jsou přeplněné. Jenže do těch trámů se tak pěkně zatloukají hřebíky…“
Podlaha je kromě dlažby v předsíni a koupelně všude dřevěná, smrková, prý zcela bez nátěru. „Vypadá slušně, i když ji myjeme jen dvakrát do roka rejžákem, jako se to dělalo za starých časů. Přitom tady chodíme i v botách – samozřejmě když není bláto,“ dodává naše průvodkyně.

Jihozápadní panoramatická štítová stěna
je prosklená od země až do krovu

a teď máte přehled o konfiguraci místností
v přízemí: vlevo nad příborníkem schody do
patra, uprostřed kuchyně s italskou dlažbou Kerabel, vpravo jídelna

Vše se točí kolem vody

V zahradě dominuje rybník, jehož travnaté břehy jsou osázeny keři a okrasnými travinami, tu a tam si v trvale vlhké zemině libují i zakrslé vrby. Pozornost upoutají porůznu ve skupinách umístěné žulové kameny, které nejen zdobí, ale slouží i jako sedátka, když si někdo chce užít pohled na zelenomodrou hladinu. Bažinaté části břehu lze přejít po dvou můstcích inspirovaných japonskými tradicemi. V horní části pozemku kolem domu převažují břízky, dole akáty. Objevili jsme i třešeň a pár borovic.
„Všechny stromy byly vzrostlé, už když jsme pozemek koupili. A keře máme za hubičku,“ směje se Alena. „Jednou totiž přišla manželka zahradníka z Ukrajiny, který nám tu pomáhá, že někde v nových barákách vyhazují keře. Jestli prý jich pár nechci, že je to strašná škoda… Tak jsem kývla a asi dvacet jsme jich dovezli. Já nejsem žádný botanik, tak ani nevím, jak se všechny jmenují. Ale daří se jim výtečně, stejně jako růžím, plaménkům, kapradinám a dalším květinám rozmístěným podle jejich nároků na slunce. “
Totéž lze říci i o španělských palmách ve velikých květináčích na terase, která věnčí jižní a západní fasádu domu. Obdivovali jsme také úhledné cesty a schody dlážděné žulovými kostkami, kolem nichž svítí bílé valouny. „Vypadají sice pěkně, ale je s nimi moc práce, musí se pořád čistit wapkou,“ informuje Alena.
Napravo do rybníka nepřehlédnete špalír mladých tújí, nad nimiž vykukuje oválná střecha bazénu s dlážděnými plochami na slunění zprava i zleva – také podle slunce. V květináčích zrovna růžově kvetly oleandry a mezi vinnou révou probleskovala jasná červeň máků. „Bazén si nemůžeme vynachválit, je v provozu skoro celý rok, protože vodu přihříváme,“ informuje spokojená majitelka. Není divu. V téhle zahradě a domě nad rybníkem je skutečně moc příjemně.

Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín

Dům nad rybníkem


Komentáře

Napsat komentář

Vzdušná přístavba místo garáže

Naproti vstupu do domu měla stát vedle kotelny ještě dvojgaráž, ale parkování je vyřešeno jinak. Architekt Karel Doubner navrhl vzdušnou dřevěnou konstrukci se stříškou z vlnitého laminátu, který kryje nejen parkovací stání, ale i cestu od obytného stavení ke kotelně. Konstrukce je z lepených nekonečných profilů BSH, které mají velmi hladký broušený povrch, což je spolehlivá ochrana proti škůdcům (dodala firma Tomáše Kubala z Vyššího Brodu). Předem připravené prvky se na místě sestaví jako stavebnice. Dřevo bylo předem opatřeno Lignofixem proti houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu, protože pod laminátem je teplo. Materiál použitý na stříšku má i UV ochranu. Montáž byla velmi rychlá. Výrobce sklolaminátu dodává i šrouby s příchytkami, aby se okraje při šroubování neprolamovaly. I když má stříška malý sklon, dobře po ní stéká voda, takže se moc nešpiní a nezarůstá mechem. Bylo totiž nutné dodržet dostatečnou podchodnou výšku a vejít se pod spodní úroveň balkónu u domu. Sklon je tedy jen půl metru na tři metry, ale stačí to.