Chata uprostřed sadu


Zatím ji věnčí zezadu a zleva divoké švestky a ptačí třešně. Dorostenci s lístky prozrazujícími, že k peckovinám přibude tu a tam i nějaká jabloň, sotva překonaly dětské nemoci. Ale bude líp.

V to, že se jeho představa chaty uprostřed sadu naplní, věří pevně její majitel, architekt Jan Hájek. K inspiraci Čechovem a jeho hrami se s úsměvem přiznává. Další bychom mohli hledat v Norsku, kde vystudoval vysokou školu. Když se v roce 2000 vrátil se ženou Katrine domů, měl už s dřevostavbami značné zkušenosti. Chatu na ostrově u západního pobřeží Oslofjordu nakreslil známým ještě za studií, postupně pak projektoval na severu několik dalších staveb z materiálu, který na severu dominuje.

Chata s nevelkým sklonem sedlové střechy
působí subtilně; pan architekt však říká, že
by ji dnes postavil ještě o něco menší

Šťastné číslo deset

Koncem minulého milénia zdědil Jan nějaké peníze. Z rozhodování, zda tu nevelkou částku „roztočit“, nebo udělat něco trvalejšího, vyšla vítězně druhá varianta. „Už delší dobu jsme uvažovali o tom, pořídit si něco na venkově. Měli jsme tehdy malého syna a psa…,“ ujal se slova Jan, který má už z dětství příjemné vzpomínky na prázdniny v Krhanicích, kde měli jeho rodiče prvorepublikový domek.
„O koupi hotového staršího domku jsme neuvažovali. Nikdy jsem si nedělal romantické představy o chalupách. Vždy jsem si byl vědom negativ, jako je neustálá údržba, problematická využitelnost stavby v zimě, pokud to není roubenka, nelíbí se mi ani malá okna.“ To arkýřové, před nímž sedíme u jídelního stolu velkého obýváku v přízemí chaty, slova pana architekta potvrzuje. Výhled je moc pěkný, ale stráň nad chatou je s podzimně zbarveným lesem a remízky ještě poutavější.
„Projezdili jsme Posázaví, okolí Kozákova i Vysočinu, ale místo podle našich představ jsme našli až tady, na Sedlčansku. Kvetly tenkrát kopretiny,“ vstoupila do hovoru Katrine. „Byl to snad desátý pozemek, který jsme si prohlédli, ale první bez očividných problémů,“ dodává Jan. „Je dobře orientován ke světovým stranám, má vhodnou velikost, bezproblémový přístup a elektřinu v dosahu. Představte si, že některé předchozí pozemky, které nám majitelé nabízeli, nebyly, jak se ukázalo, vůbec stavební parcely. Dala by se tam zaparkovat leda maringotka!“

Impozantní schodiště z boku. A chlupáč ve svém oblíbeném koutě.

Na vzdušných základech

Chata se na dvou základových pasech mírně vznáší nad terénem, na třetím spočívá vpředu terasa. Pod ní je sokl, který vystavěl z lomového kamene místní zedník. Tím je eliminován svah, takže nebylo nutné stavbu zapouštět do terénu. „Usazení domu na pozemek dá vždycky hodně přemýšlení, i když jde o půdorys pouhých 10 × 5 metrů plus arkýř. Když jsme chatu stavěli, sousedi si mysleli, že to bude kůlna,“ přiznává Jan, „a myslím, že někteří názor nezměnili. Ale my jsme spokojeni. Je tu dost místa pro rodinu a případnou návštěvu a nic víc nepotřebujeme.“
Pan architekt vysvětluje, že jde o zcela konvenční typ konstrukce, tak se prý staví v celé severní Evropě a severní Americe. Rám z fošen 200/50 cm vytváří desku, která nese prahy, do nichž jsou zakotveny další rámy s rozměry 150/50 cm. To celé se opakuje v patře, na kterém je klasický krov. „Všechny dutiny jsou vyplněny tepelnou izolací, v našem případě minerální vatou. Tepelnou pohodu ještě zvyšuje prkenný obklad po celém vnějším obvodu nosných konstrukcí. Chatu je tedy možné užívat celoročně.“

ložnici majitelů sympaticky doplňuje modrá

Pohoda pod vysokým stropem

I když stavba působí jednoduše, měl Jan vzhledem ke svému povolání dobře zpracovanou projektovou dokumentaci. „Vím, že za veškeré změny za pochodu se tvrdě platí, nejen penězi, ale hlavně tím, že se v rychlosti nedomýšlejí důsledky těchto změn. K některým řešením, o nichž člověk neuvažoval předem, se ovšem taky prokreslí,“ vysvětluje architekt. Takhle vznikl například půdorys ve tvaru kříže. Strop v obývacím pokoji otevřený až do krovu byl naopak jasná věc.
„Chtěl jsem vysoký strop, už třeba kvůli vytápění ložnic v patře. Stačí otevřít dveře a za chvíli jsou vytopeny z jediného centrálního zdroje tepla – z krbových kamen. V obývacím pokoji se také pěkně poslouchá muzika, ale na to jsem přišel, až když bylo všechno hotové, zařízené. Líbí se mi tady kontrast mezi poměrně velkorysými rozměry hlavní místnosti a skromnými ložničkami. Připomíná to v přeneseném smyslu rukavici – dlaň a prsty, což byl můj záměr,“ culí se autor.

Na bílých stěnách se pěkně vyjímají obrazy
i knížky v kovové knihovně

Za sezonu hotovo

Stavba rostla doslova jako z vody. Na jaře se začalo a na podzim bylo jakž takž hotovo. Lví podíl na tom má tesařský mistr Michal Havel z Lidkovic u Prčic. „Musím říct, že mě příjemně překvapili všichni místní dodavatelé,“ dodává Jan. „Ne, že by nikdy nedělali chyby, ale snažili se. Vydatně pomáhala i Katrine. Je původní profesí ergoterapeut, takže o ergonomii, dispozičních řešeních a podobných věcech má celkem jasné představy. Korigovala mě, vše jsem s ní konzultoval,“ chválí si manželskou spolupráci.
„Největší problém?“ – reaguje pan architekt na mou otázku. „Rozhodně stavba studny a vše, co s ní bylo spojeno. Ne že by to byla nějaká katastrofa, ale pro mě nová oblast,“ přiznává. „Překvapily mě i náklady na ni. Jinak jsme se v podstatě vešli do plánovaného rozpočtu. Dnes nechápu, že chata stála tak málo…“

Nad umyvadlem usazeným v mramorové desce jsou opět OSB
desky opatřené nátěrem proti vlhkosti

Ve skandinávském stylu

Interiér působí vzdušně a světle. Není divu, prkna obkladu jsou natřena směsí fermeže s bělobou. Majitelé si tenkrát uvnitř postavili lešení a vzali sami štětky do rukou. „Většinu zděděné částky spolkla stavba, tak jsme se snažili přiložit ruku k dílu. A taky zařízení je trochu, co dům dal,“ vysvětluje Jan.
„Nejhezčí je tady jídelní stůl,“ hlásí se o slovo Katrine, která pozorně naslouchá našemu hovoru. „Je ze švédské strany naší rodiny a je určitě sto let starý! Snažili jsme se najít přijatelné věci, postupovali jsme při tom dosti eklekticky, dalo by se říci.“
„Se dřevem, které v interiéru dominuje, velmi dobře korespondují kovové prvky – knihovna a hlavně schodiště, které je svařeno z válcovaných profilů a opatřeno žárovaným zinkem proti korozi. Udělal mi ho tehdy můj kamarád Standa Lněnička. Je to asi to nejlevnější, co existuje,“ komentuje Jan nejen tento prvek spojující přízemí s patrem, ale i židle, které prý jsou z nějaké zahradní sestavy. Půvabu místnosti pomyslně rozčleněné do různých zón to rozhodně neubírá.
Ve které části tráví obyvatelé chaty čas nejraději? „Rádi sedíme právě tady u jídelního stolu a čteme si nebo posloucháme hudbu,“ říkají svorně bez dlouhého rozmýšlení. „Také terasa před tímto oknem je pěkné místo. Syn, když sem s námi ještě jezdil, miloval balkónek před svou ložnicí. Dokonce tam i spával.“
Pejsek Bastian, který si to při naší návštěvě ihned namířil do kouta vedle krbových kamen, vlastně taky odpověděl. Letos už je jeho místo bohužel prázdné. Už sleduje svou smečku z psího nebe.

Text: Marie Rubešová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Chata uprostřed sadu


Komentáře

Napsat komentář