Chalupa, kde je vždycky dobře


Když se propojí citlivý přístup bytového a zahradního architekta, vznikne harmonické bydlení, ve kterém se majitelé, zvířata i hosté cítí báječně. Lukáši Padertovi a Albertu Friessovi se to podařilo v malé obci na Hořovicku.

Chalupa z poloviny 19. století by mohla vyprávět mnoho zajímavých příběhů, například „zažila“ velké železniční neštěstí, které se před desítkami let stalo v nedaleké vesnici. Protože obydlí nynějších obyvatelů bylo nejblíže, zraněné převáželi do stodoly, která se tak stala krátkodobou provizorní nemocnicí. „Kdo je citlivý, prý zde může cítit silnou energii, jedna naše známá dokonce omdlela. Já sice nic necítím, ale je pravda, že v noci tam raději nechodím,“ směje se Albert Friess.
Harmonická energie, kterou sem současní majitelé vnesli, však z lokality s divokou minulostí přetvořila na místo, kde je člověku tak nějak dobře. „Je pravda, že lidé říkají, že se u nás cítí hezky a rádi se vracejí,“ pochvaluje si Lukáš Padert.

k chalupě patří rozlehlá zahrada, ve
které jsou stovky druhů růží a další
květiny pro květinové lahůdkářství

Interiér bez příček

Za posledních třináct let, kdy ho Albert koupil, prošel statek dvěma rekonstrukcemi. Prakticky jediné, co zbylo po předchozích majitelích, byla střecha. „Ze zadní strany domu dokonce nebyly pořádné základy, a tak se nám při velkém dešti valila voda do místností. Kompletně jsme museli předělat elektřinu i odpady,“ říká Albert. Zásadní viditelná změna přišla s otevřením prostoru. Malé místnosti, kuchyň, minitoaletu a koupelnu, na které navazovala maštal s půdou, nahradil jeden velký rozlehlý prostor s průhledem do podkroví.
Z jedné strany pec, z druhé krb
Srdcem celé chalupy je pec, kterou majitelé nechali postavit. Později se Lukáš a Albert dozvěděli, že v minulosti tady bylo vesnické pekařství. Dnešní pec má však moderní podobu, z kuchyňské strany slouží k pečení voňavého chleba či pizzy, ze strany obývacího pokoje je krbová vložka. „Krb žene teplo nahoru, čímž vytopí celé první patro,“ říká Lukáš a podotýká, že pec je tak šikovně postavena, že funguje zároveň jako akumulační kamna. „Uvnitř je mezi dvěma klenbami výstelka z drceného skla, která teplo akumuluje.“
Materiálem, který na tuto robustní stavbu použili, je břidlice, staré cihly a hlína. „Pecař nás informoval, že pec nám vydrží čtyři sta let.“

v zahradě majitelé pěstují polykulturu,
a tak na jednom záhonku najdeme několik druhů rostlin, které se vzájemně
doplňují

Recyklace hraje prim

V obývacím pokoji plynule navazujícím na kuchyň přitahuje pozornost velká dřevěná sedačka zavěšená na traverzách, které zůstaly po zbourání klenby. Tím přebytečné traverzy dostaly novou funkci. Z houpačky je možné francouzskými okny, která nahrazují prakticky celou jednu stranu chalupy, hledět do zahrady, případně se dá stáhnout plátno připevněné nad okny a promítat si na něm filmy. Právě sedačka je jedním z mála moderních prvků, které designéři citlivě dokázali skloubit se starým venkovským stylem. Ostatní vybavení pořídili v bazarech nebo na internetu.
Protože Lukáš s Albertem mají rádi recyklované materiály, na kterých je znát čas, je tu vidět kámen, rezavý kov a staré dřevo, nejlépe napadené červotočem. Na výrobu všech zdejších výrazných stolů Albertovi posloužily staré trámy. Vznikl například nápaditě pojatý pojízdný konferenční stolek nebo dlouhý stůl v pracovně, do které vystoupáme po kamenných a na ně navazujících dřevěných schodech.

Dřevěná sedačka zavěšená na traverzách
přímo vybízí k houpání

V horním patře

Kolem celého patra nad obývacím pokojem je dřevěný ochoz s knihovnami a výstavkou designových váz. Z ochozu se nabízí rozhled téměř po celém bytě. Proti ochozu se vyjímá stěna s pop-artovým prvkem, velkou ilustrací vesmírného taxíku od Michala Bačáka. Zadní slepou stěnu pokoje majitelé oživili malými kulatými okny, čímž se dovnitř dostává i světlo zapadajícího slunce. V rozlehlé pracovně místo obyčejné pracovní skříně stojí klasická kovová kartotéka, již obrousili na základní barvu.

Za ostrůvkem je vidět bývalý kupecký regál, na němž stojí řada designových váz

Vana pro květiny

Pod pracovnu, do prostoru bývalé maštale, kam se vchází posuvnými kovovými dveřmi z obývacího pokoje, umístili multifunkční moderní zázemí s provizorní posilovnou, šatnou, domácí saunou a zajímavě pojatou betonovou vanou. „Není nepohodlná, jak se na první pohled může zdát. Naopak je příjemné, že z ní vidíte přímo do zahrady,“ říká Lukáš a dodává, že vanu spíše využívají pro potřeby jejich podnikání, kterým je provozování Květinového lahůdkářství. A tak zde v zimě nechávají rychlit větve stromů a keřů. „Něco jako barborky, ale ve velkém,“ usmívá se Lukáš.

Majitelé schválně zachovali železné traverzy dříve nesoucí stájovou klenbu

Kuchyně s ostrůvkem

Vracíme se do kuchyně, do níž se dá vejít přímo ze zápraží. Kuchyni dominuje betonový ostrůvek ošetřený lithiovým vodním sklem. „Horní vrstvu tvoří obyčejná plechová deska vyrobená z nejsurovějšího kovu. Schválně ji necháváme zreznout.“ Původně chtěli pořídit klasickou kuchyni, ale došly peníze, proto použili beton, dřevo, železo a z plánované investice 280 tisíc korun zaplatili pouhých 12 tisíc.
Výhodou ostrůvku je i to, že když pořádají květinové kurzy, mohou společně se svými studenty hromadně vařit. „Kolem ostrůvku se nás vejde třeba dvanáct a každý může přidat ruku k dílu,“ směje se Albert.
Ze všech míst, tedy i přímo od plotny, se lze kochat výhledem do krásné zahrady. I když vše působí klasicky, chalupářsky, nechybí ani současné vybavení jako například myčka, která je však nenápadně ukryta v dřevěné skříňce.
Každého příchozího však zaujme výrazný kupecký regál, který slouží jako kuchyňská skříň. „Sehnali jsme jej v bazaru, v minulosti se používal v koloniálních obchodech. V každém šuplíku byla nějaká komodita, což jsme i my zachovali. Máme tu čaje, vedle mouku, lékárničku a tak dále,“ ukazuje Lukáš. Horní patro regálu opět slouží jako výstavka váz, které dostali od přátel ze studia DECHEM, jež se zabývá designem.
Nad dlouhým masivním stolem určeným pro větší přátelská posezení visí na lustru přírodní stínítko, které Lukáš vytvořil z provazové tilandsie (Tillandsia usneoides). Několik svazků živé rostliny pokrývá povrch skleněného stínidla a vytváří nádhernou organickou texturu. Díky tomu, že je lampa rozsvícená, má tilandsie dostatek světla i v zimních měsících. Vyžaduje jedinou péči, a to dvakrát týdně rosit dešťovou vodou.
V rohu místnosti pak stojí klasická lékárenská skříň sloužící jako zásobárna usušených bylinek, kterými to v chalupě nádherně voní. Bylinky se totiž suší všude, kde se dá.

Moderní pec slouží z jedné strany jako krb,
z druhé strany jako klasická pec a celkově
i jako akumulační kamna

Pokoje pro hosty

Další obytný prostor kdysi býval obývacím pokojem. Dnes v této části najdeme předsíň, která zatím není mnoho využívaná. Všichni raději vcházejí ze zahrady přímo do kuchyně. Na předsíň navazuje pokoj pro hosty, který ještě není dovybaven. Vedle něj je další moderní místnost, pohodlná a designově vyladěná koupelna se šedivými proužkovanými kachlemi a podlouhlým pásovým zrcadlem, které majitel našel u kontejneru s bioodpadem. Koupelna je zajímavá také tím, že je z ní možné vyjít přímo do skleníku s bylinkami a sukulenty.
My se ještě podíváme do klidové zóny, kam nás z předsíně zavedou mlynářské schody laděné do šedomodra. Prostor nad nimi zatím slouží k sušení bylinek, později zde chtějí vybudovat kuchyňku a jídelnu pro hosty. Z obou stran, naproti sobě, jsou dvě samostatné ložnice zařízené do skandinávského stylu. Zachovali stará oválná okna, jen je přetřeli na šedomodrou, součástí obou ložnic je, stejně jako ve zbytku domu, repasovaný selský nábytek natřený na tlumené i zářivé barvy. Finské ložnici pak dominuje sběratelský kousek – černé houpací křeslo od designéra Ilmari Tapiovaara.

Text: Michala Jendruchová
Foto: Robert Virt

Chalupa, kde je vždycky dobře


Komentáře

Napsat komentář