Anglická zahrada v provedení recesisty


Nevšední kouzlo dávají zahradě artefakty, vytvořené ze starých či odložených věcí se zajímavými příběhy. Například příchozí vítá břevno ze staré lesní závory, najdete tu i dekorativně umístěné torzo ruského samovaru, nebo přilbu ze smetiště.

„Denně jsem kolem ní chodil, a když ztrouchnivěla a spadla, bylo mi jí líto, tak jsem si ji odvezl jako svědka času,“ říká pan Olda, malíř a milovník nonesensu.
„Pak přišel nápad jak ji dotvořit – zavěsil jsem na ni starý zvonec a pod ni položil dřevěnou mísu. Teď tu stojí jako novodobá fortna, kombinovaná se šikmou věží,“ vysvětluje majitel.

Místo staré zahrady se spoustou stromů je tu teď rozlehlý trávník a spousta slunce

Svítidlo z roury od kamen

Zkuste se spolu s námi usadit na jednoduché dřevěné lavici u vchodu do chaty a rozhlédnout se. V dohledu je hromada vyskládaného starého dřeva, které dělá pozadí masivní sádrové hlavě, vyčnívající z trávy – kopii to Platzerovy sochy, jejíž originál je spolu s dalšími na kopuli chrámu svatého Mikuláše v Praze. Restaurátoři ji chtěli vyhodit, ale nebyla by to škoda?

Ze zelené výsadby doslova září červeně natřené svítidlo vzniklé z komínových rour

Zábavné je i „posezení“, které tvoří starý kavárenský stolek a proutěná židle. Zdobí je keramická busta jisté paní Pšeničkové – Krupičkové. Je instalovaná na nízké rybářské sesli a za sebou má torzo vysloužilé židle. To výborně zastupuje roli rámu.

Před chatou nelze přehlédnout dvě červeně natřené komínové roury zasazené do záhonu. Není to periskop, ale netradiční svítidlo pro letní osvětlení zahrady. „Když jsem roury nakupoval v kamnářství a zkoušel, zda do nich budou pasovat lustrové koule, v obchodě si všichni ťukali na čelo.“

Výtvarníkovým koníčkem je sestavování zahradních zákoutí ze surrealisticky působících artefaktů

Když se na zahradě sejdou přátelé, hostitel postaví na trávníku skautský stan a všichni se baví. „Občas kamarádi přinesou nějakou tu novou kuriozitu, takže o další zákoutí je postaráno,“ libuje si majitel.

Bazén maskují Labánky

„Jak se mi něco nezdá, hned přesazuju,“ říká majitel. „Pak se na chvíli usadím, odpočívám, přehlížím zahradu a jdu malovat. Skončím malování a jdu čistit bazén. Není to žádný laminát, ale pořádná ocel dovezená z Kanady. Ten prý vůbec neplánoval, ale jeden kamarád ho tak přesvědčivě nabízel… „Dnes jsme rádi, že ho máme – ač je trapně kulatý a má průměr jen čtyři a půl metru, je v něm prima osvěžení.“

Bez zasazení do zdařilých výsadeb by všechny recesistické artefakty působily jen jako harampádí

Aby bazén působil co nejpřirozeněji a co nejméně rušil, majitelé ho ze dvou třetin zapustili pod úroveň terénu. Jeho okolí osázeli kavylem a drobnými jehličnany, mezi nimiž mají hlavní slovo různobarevné jalovce.

„Chtěl jsem, aby působil jako rybník nebo jezírko v lomu, takže nakonec postupně navozil od Labe oválné valounky a bazén jimi orámoval.“ Zkrášlování bazénu dovršilo dílko kamaráda keramika, který Oldovi daroval keramickou figuru vodníka, který prý je jeho podživotní podobiznou.

Útulné posezení u vchodu do kuchyně

Kdysi a nyní…

Na klánovické zahradě Oldy a Hanky před lety rostly jen jabloně a švestky, které vysázel otec majitelky… Když zahradu předal dceři a zeti, rok za rokem stromy mizely a přibýval trávník, který nyní na zahradě hraje první housle.

Majitelé o sobě prohlašují:
„Nejsme žádní zahradníci, budovali jsme se snahou, získat pocit nekonečna, které se vlní sem a tam. Nekonečno ale stojí dost námahy, asi tak dvě hodinky denně, včetně sekání trávníku… Říkáme tomu aktivní obrana proti stáří. Čerstvě posekaný trávník ale bezvadně voní a dává nám chuť do práce.“

Kopie Platzerovy barokní sochy

Trávník jako základna

Košaté dřeviny po okrajích pozemku, tu a tam vertikála japonského javoru, tu a tam rozhozené pěnišníky, točitá pěšina ukrývající malá překvapení.

Přední část zahrady si uchovala ležérní přírodní ráz

Směrem od chaty se do volného prostoru rozbíhá perfektně střižený kapkovitě tvarovaný trávník. Je základnou pro hrnkové květiny v keramických květnících, které tu dostaly roli stěhovavých solitér.

Plocha trávníku z jedné strany ústí na pěšinu, vedoucí k bráně a v zadní části zahrady se zaráží o nízký plaňkový plot, vyzdobený barevnými hrnečky a džbány. Za plůtkem je ukrytá zeleninová zahrádka paní domu.

Zahrada neoplývá barvami, ale na jaře tu září kvetoucí pěnišníky, azalky a opodál i magnolie

Klasika s pěnišníky

Zahradu s bytelnou chatou ze stran kryje stříhaný plot z lísek – místy roli záštity přebírají vzrostlé jehličnany a listnáče. Okrasnou roli tu dostaly zejména pěnišníky a azalky, vřesy a vřesovce, ale i jarní cibuloviny a po nich bergenie a hosty.

O stín se stará rozložitý ořešák, pod nímž je v letním vedru to pravé místo pro posezení.

Zeleň zakrývající bok zahrady na jednom místě vybíhá do stálezeleného cípu z jehličnanů a pěnišníků

Skupina pěnišníků a azalek nakvétá postupně

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Rolller


Komentáře

Napsat komentář